„Je vidět progres celého klubu. Každým rokem šel nahoru a letos to asi vyvrcholilo. Dostavil se lepší výsledek," vykládal v rozhovoru pro Deník 27letý obránce Antonín Bořuta, který byl s 28 kanadskými body druhým nejproduktivnějším obráncem Orlů v základní části.

Cítíte pořád zklamání, nebo už i spokojenost z výborné sezony?

Těžko říct. Měli jsme to ve vlastních rukou, bohužel jsme to pokazili. Ale po těch pěti letech je to úspěch. Konečně jsme něco dokázali. Nebo jinak. Udělali jsme další krok, který jsme si před sezonou dali. Dostali jsme se přes čtvrtfinále dál.

V čem byla vaše největší síla?

Hráli jsme dobře do útoku a dávali spoustu branek. Padalo nám to tam. Měli jsme dva dobré střelce Romana Tomase a Kanaďana Coltona Yellow Horna. Dohromady nastříleli snad osmdesát branek. Naše síla byla v útoku.

V čem byl Salcburk lepší?

Nemyslím, že byli lepší. Darovali jsme jim dva zápasy. Nabídli jsme jim šanci a oni z nich dali hodně gólů po našich zbytečných chybách. Těžko jsme se pak vraceli do zápasů.

Čtvrtfinále proti Dorbirnu i v semifinále s Lincem jste vyhráli série 4:2 na zápasy. Co rozhodlo obě série?

S Dorbirnem jsme prohrávali 0:2 na zápasy a už jsme neměli co ztratit. Vyrovnali jsme na 2:2 a u nich jsme vyhráli a rázem vedli 3:2 na utkání. Měli jsme sérii ve svých rukou a dotáhli to do konce. S Lincem to byl útočný hokej nahoru–dolů, padalo hodně branek. Štěstí se přiklonilo k nám. Udělali jsme méně chyb než poté se Salcburkem.

Takže už ve čtvrtfinále jste se nastartovali k následné stříbrné jízdě?

Určitě. Když prohráváte 0:2 a navíc s týmem, který si vyberete (v EBEL si výše postavené týmy soupeře do play-off vybírají – pozn. aut.), určitě vás čtvrtfinále hned nakopne. Navíc po pěti letech jsme dokázali postoupit někam dál. Nervozita z nás spadla.

Hodnotí stříbro ve Znojmě jako historický úspěch? Staví to výš jako extraligovou sezonu, kdy se dostali do semifinále?

Každá liga má svá pozitiva i negativa. Ale lidem se to asi líbilo. Chodilo hodně fanoušků. Měli jsme to dobře rozehrané, ale na vrchol se nám dojít nepodařilo. Na druhou stranu, stříbro je pěkné. Kdo by před sezonou řekl, že budeme druzí?

Osobně máte alespoň podle kanadských bodů za sebou nejlepší sezonu v kariéře. V základní části jste nasbíral 28 bodů (9+19), dalších 13 (3+10) jste přidal v play-off. Dáváte jí přízvisko životní?

Nevím. Ale letos jsem se cítil hodně dobře, dostával jsem hodně prostoru na ledě. Padalo mi to tam, dařilo se i týmu. Pokud to funguje kolektivu, daří se i jednotlivcům.

Zabydlel jste se po pěti letech ve Znojmě?

Určitě. Už po třech letech jsem bral Znojmo jako druhý domov. Když jedu ze Zlína, vždy říkám, že jedu domů. Zvykl jsem si tam a jsem tam v podstatě jako doma.

Pohltila Znojmo hokejová horečka?

To si zase nemyslím. Neříkám, že chodilo málo lidí. Na Znojmo jsme měli nadprůměrné návštěvy. To bylo super. Ale čekal jsem, že ve čtvrtfinále i v semifinále přijde víc lidí a bude plný dům. Ale nebylo to tak a vyprodalo se až finále.

Roste kvalita EBEL?

Za těch pět let určitě. Pomáhají tomu i Kanaďané, kteří mají za sebou stovky zápasů v NHL. Kvalita EBEL roste. Ale srovnání s extraligou není. Každá liga má své pro a proti. Nerad bych to srovnával.

Jaký hráč v soutěži vás nejvíc zaujal?

Třeba Johny Hughes ze Salcburku, který vyhrál kanadské bodování v základní části. Je to šikovný hráč drobné postavy. Má ale přehled o hře. Překvapil mě i Colton Yellow Horn z našeho týmu, který nakonec získal trofej pro nejužitečnějšího hráče ligy.

Údajně má indiánské předky. Jak na vás jako kluk zapůsobil?

Moc jsem se s ním nebavil, protože anglicky neumím. Ale je to velký bavič celé kabiny. Super kluk. Na jeho původ jsme se moc nevyptávali. On se k tomu ani nijak nechtěl vyjadřovat, když jsme se ho na to zeptali.

Dřív byla u nás EBEL poměrně podceňovaná, ale v poslední době její prestiž roste a snaží se z hokeje dělat show. Cítíte to stejně?

Samozřejmě. Chvíli trvá, než se dostanete do povědomí. Ale už i televize vysílala naše zápasy. Prestiž určitě roste. Snaží se napodobovat evropské ligy. Takže už na ledě dělají třeba rozhovory během třetin. Snaží se dostat do povědomí médií. Dělají to dobře.

Nyní Znojmo čeká i účast v Lize mistrů. Těšíte se na konfrontaci s evropskými týmy?

Bude to zajímavé. Nastoupíme proti špičkovým evropským celkům, uvidíme, jak si s tím poradíme. Ale nějaký klub, proti kterému bych si chtěl zahrát, nemám. Jestli chceme vyhrát, musíme porazit kohokoliv.

Takže budete pokračovat ve Znojmě i v příští sezoně?

Ještě nevím. Koncem dubna mi končí smlouva a uvidíme, co bude dál. Ještě přemýšlím, jestli zůstat, nebo změnit prostředí. Jestli se něco naskytne.

Se Znojmem jste se vloni v létě vrátil i do Zlína, kde jste odehráli přípravný zápas a i nyní už vedení údajně domlouvá odvetu. Užil jste si to?

Vždycky je příjemné po tak dlouhé době se vrátit na domácí led, kde jsem vyrůstal a začínal s hokejem. Byl to skvělý zápas, který jsme vyhráli. Přišlo i hodně lidí. Byl jsem překvapený.

Návratu do Zlína byste se nebránil?

Samozřejmě tohle vždycky láká. Uvidíme, co bude.