S novu rolí hokejového trenéra se musel vypořádat ještě vloni hráč znojemských Orlů Radek Haman. Letos povede juniorku Znojma v nové mezinárodní soutěži Erste Bank Young Stars League. Dvaačtyřicetiletý Haman skončil s bohatou kariérou hokejisty a vrhl se do nových vod.

Jaké to bylo, když jste se dozvěděl, že s vámi vedení nepočítá do týmu Orlů?

Trošku mě zaskočilo, že jsem se to dozvěděl až týden před začátkem letní sezony. Kdyby to bylo hned po skončení sezony, tak by mě to tak nepřekvapilo. Nemůžu říct, že jsem z toho nebyl špatný. Pak jsem to ale vzal jako fakt. Ve sportu se to stává a v životě je to kolikrát horší. Mohl jsem pokračovat dál někde jinde, anebo, jak mi vedení nabídlo, trénovat juniorku. Vzal jsem si čtrnáct dní na rozmyšlení. Byl jsem v kontaktu se Šumperkem a Břeclaví. Šumperk byl pro mě na dojíždění z Brna daleko. A Břeclav byla otázka jedné sezony a po roce bych znovu stál před rozhodnutím, co dál. Takže jsem se rozhodl, že se budu ubírat jiným směrem a zkusím trénování. Dva týdny jsem se chodil dívat na letní přípravu juniorů, které trénoval Petr Kučírek. Líbil se mi přístup kluků, cítil jsem z nich, že mají chuť trénovat. Tak jsem řekl, že do toho půjdu.

V životě jste ale netrénoval…

To je pravda a také jsem to řekl klukům, že si před nimi nebudu hrát na nějakého velkého trenéra, že jsem dosud jen hrál. Mám zatím základní trenérskou třídu, protože při kariéře jsem neměl čas si udělat vyšší. Zkoušky zasahují do sezony a když jsem byl před dvěma lety rozhodnutý udělat si druhý trenérský stupeň, tak do toho přišlo angažmá v Plzni, takže tím se to zase oddálilo. Teď to budu řešit za chodu.

Není to hodně odvážné začít takhle s něčím jiným?

Někdo skočí do řeky a já jsem skočil do oceánu.

Navíc připravujete hráče do nové soutěže…

Vůbec v tuhle chvíli nepřemýšlím nad tím, jestli to je rakouská nebo česká soutěž. Pro mě je důležité se připravit. Soutěž bude mít první ročník, nikdo nedokáže říct, jakou bude mít kvalitu. Mužstva hrávala národní soutěže a teď se podle vzoru EBEL soustředila do nové ligy. Myslím, že kromě Dornbirnu tam mají všechny týmy juniorku. Klagenfurt má dokonce dva týmy. Navíc je tam St. Pölten, kde je jakási hokejová akademie a má také dvě družstva. Tím pádem soutěž tvoří čtrnáct mužstev.

Česká juniorka tak ve Znojmě nebude?

Ne. Český svaz nám dal povolení hrát mezinárodní soutěž a hráči jsou stále registrovaní pod českým hokejovým svazem. Myslím, že to bylo i trochu spjaté s tím, že svaz povolil juniorku Karlových Varů v KHL. Budeme tak společně s Varama prvními juniorskými týmy, které budou hrát zahraniční soutěž.

Kádr týmu budou tvořit jen znojemští hráči, nebo ho budete nějak výrazně doplňovat?

V současnosti trénuji jen s kluky ze Znojma. Je jich kolem čtrnácti a určitě musíme mužstvo doplnit. Soutěž se týká především hráčů ročníku 93 a níž, ale mohou hrát dva hráči na výjimku z ročníku 92 a 91 a pak tři cizinci. Pokud nebudeme mít cizince, může hrát až pět hráčů na výjimku. V týmu máme dva Chorvaty a čtyři hráče ročníku 92. Takže jeden ze starších hráčů by nemohl nastoupit. To ale budeme řešit podle situace. Může se někdo z cizinců třeba zranit nebo něco jiného. Kádr ale musí být každopádně širší, a to nejen kvůli konkurenci mezi hráči, ale abychom soutěž vůbec odehráli.

Jdete do soutěže s nějakými ambicemi?

Říkal jsem klukům, že pro mě je nejdůležitější, aby je hokej v první řadě bavil, aby sem chodili rádi, aby to nebyl jen zájmový kroužek a dávali tomu vše, co jde. Když přijdou na zimák, aby se plně soustředili na hokej a vyhrávali jsme zápasy.

Kdy odehrajete první zápas?

Mělo se začínat prvního září, ale ještě neoficiálně přesunuli začátek na druhého. Ve Znojmě ale v tu dobu hraje ženský nároďák, takže bychom měli dostat výjimku a odehrát první utkání prvního září, s čímž jsme od začátku počítali. Začínali bychom s Innsbruckem, jehož mužský tým bude hrát letos EBEL místo Jesenice.

Kteří trenéři vás inspirovali při vaší kariéře?

Rozhodně mě to bavilo s Milošem Hořavou, Radimem Rulíkem a Karlem Soudkem. Od nich jsem nějaké věci pochytil. Vycházím samozřejmě i z různých trenérských materiálů. Beru to tak, že si každý trenér musí systém vybudovat sám.

Jaký je rozdíl mezi tím, když jste byl hráč a teď jste trenér?

Největší rozdíl vidím v čase, který hokeji věnuji. Jako hráč jsem odehrál zápas, odtrénoval a už jsem nemusel na nic myslet. Odcházel jsem s čistou hlavou. Teď po tréninku už přemýšlím o dalším, co je potřeba zlepšit, jak mluvit k hráčům, co jim říct, aby toho nebylo moc, aby toho nebylo málo. Je toho strašně moc.