Naposledy jste trénoval před dvěma lety ve Francii. Chyběl vám hokej?
Ano, stejně jako každému, kdo v něm vyrůstá a tráví celý život. Každodenní adrenalin postupně začne chybět, ale nic extrémního. Měl jsem i pár nabídek, které jsem odřekl.
Čím jste po letech u ledu vyplnil volný čas?
Psal jsem přes rok vlastní knížku (Můj divoký hokejový život – pozn. red.) a pak jsem s manželkou relaxoval. Provázely mě nějaké zdravotní lapálie, takže jsem se dával do pořádku.
Při utkání Znojma s Grazem jste se znovu postavil na střídačku. Jaký to byl pocit?
Než tam vlezete, jde o zvláštní pocit. Jakmile na střídačku stoupnete, za pět minut se do toho znovu dostanete.
Co říkáte na první utkání pod vaším dohledem, které jste vyhráli 4:0?
Byl jsem mile překvapený, s jakým nasazením kluci do zápasu šli, měli vůli po vítězství. I když šance na čtvrtfinále je malá, pro mě i kluky jde o velkou výzvu a hráčům stále zdůrazňujeme, že dokud naděje existuje, musí do toho dát maximum. Nejsme mužstvo individualit a musíme hru postavit na týmové práci s dobrým gólmanem.
Věříte, že se ještě podaří vybojovat čtvrtfinále?
Samozřejmě, jinak bych tady nebyl. Výlet do Znojma si totiž můžu udělat kdykoli přes léto.
V EBEL jste nikdy netrénoval. Víte, jak své svěřence co nejlépe připravit?
Evropské soutěže se za poslední léta strašně vyrovnaly a dnes už mají pouze jiné názvy. Ať už jde o EBEL, nebo francouzskou ligu, v devadesáti procentech se v nich hraje kanadský styl hokeje, což mi vyhovuje. Přehled o hráčích mám. I když jsem skoro dva roky netrénoval, vím, kde kdo hraje.
V týmu je několik cizinců. Zužitkujete jazykové schopnosti ze zahraničních angažmá?
Stoprocentně, ale oproti ostatním mužstvům jich nemáme zase tolik. Za pětadvacet let trénování se mi stalo, že v kádru bylo cizinců třeba čtrnáct nebo dvacet. S cizími jazyky problém nemám. Ať je to angličtina, němčina, italština, jsem schopný se domluvit s kýmkoliv.
