„Byl jsem v klubech v Americe a dokonce i v Africe. Všude je to jiné, každá země má jinou kulturu, ale všude vládla pohoda. O tom to je. Ne o zemi, ale o pohodě, o životním stylu,“ říká Babuljak.

Alternativní hudba ho pohltila svojí zvláštností a stylem. „Klubová hudba je mnohem osobnější a u nás je dána i malým počtem příznivců. Nám navíc nejde o to, propagovat se v rádiích a být v žebříčcích komerčních rádií,“ vysvětluje Babuljak.

Festivalu Šramlfest se účastní od jeho počátku. „Na tenhle festival chodí podle mne stále stejní lidé. Jde o to nabídnout jim alternativní a dobrou muziku, divadlo ale třeba i alternativní potraviny a udělat z festivalu prostě příjemný zážitek pro lidi,“ říká Babuljak. Jak sám s trochou ironie říká, v době nouze, když neví, co říct a je třeba lidi trochu víc pobavit, vytáhne i hudební nástroj.

Muzikanti obvykle bývají na své nástroje hrdí. Platí to i o Babuljakovi. Jenže jeho nástroje jsou trošku z jiného soudku. „Harmoniku jsem třeba koupil v bazaru. Nikdo ji nechtěl, tak jsem za ni těch pár stovek dal,“ svěřuje se Babuljak.