Čtyřiatřicetiletý Marek Čapoun, profesí klinický psycholog psychiatrického oddělení znojemské nemocnice, je také členem divadelního spolku Rotunda a jednou vroce představuje roli krále Znojemského historického vinobraní. Už jen dva týdny a opět si nasadí královskou korunu.
 
„Vinobraní je dvoudenní akce a příprava na něj mi také více času nezabere. Text, který používám je stále stejný, takže ho mám vhlavě a jen si jej osvěžím. Pak už je potřeba si jen připravit náladu, protože lidé na krále nepokřikují jen ať žije král a vivat, ale také jiné hlášky,“ tvrdí Čapoun.
 
Před samotným vystoupením vroli krále se pokouší maximálně koncentrovat.
 
„Soustředím se výhradně na to, co mě čeká, ostatní věci nejsou důležité. Vokamžiku, kdy za mnou zaklapnou dveře pracovny, vše zůstane tam,“ říká Čapoun. Ví, že jej čekají dva náročné dny, kdy zatímco si lidé užívají kultury a vína, on pracuje.
 
„Role královská je ve dvou dnech opravdu náročná. Pravdou ale je, že jakmile opustím královský šat, nějaký ten mázhaus také navštívím. To si prostě nemohu nechat ujít,“ usmívá se. Přidává jeden ze zážitků zprůvodu. „Poprvé jsem toho člověka slyšel předloni. Neznám jej. Jen si pamatuji, jak na mne křikl: králi, přibral jsi. Loni na mne křičel: králi, opět jsi přibral,“ směje se Čapoun.
 
Stalo se mu také, že měl klasické okno.
 
„Vypadlo mi slovo „ustanovujeme“. Když jsem viděl kolegy, kteří na mne pod tribunou zírali těch nekonečných pět sekund, bylo to opravdu nepříjemné. Naštěstí slovo brzy naskočilo,“ vzpomíná Čapoun.
 
Jméno Čapoun ale znojemští dobře znají. Otec herce hrával také krále, takže jde o jakési pokračování rodinné linie.
 
„Já byl od dětství vdivadle, kde táta pracoval, než ho vroce 1997vyhodili a dobře si pamatuji třeba vůni líčidel, která se nedá zapomenout. Asi také proto hraji divadlo. Herectví mi zabere celkem dost času, někdy si musím vzít i dovolenou. Bohužel, trochu trpí i rodina,“ přiznává herec.
 
A co by král vzkázal nadcházejícímu ročníku slavností vína?
 
„Návštěvníkům bych přál, ať si je užijí a těm, kteří je nemusí, ať jsou tolerantní, je to opravdu jedinečná tradice vrepublice.
 
A jak dlouho ještě hodlá být králem?
 
„Chtělo by se říct, tak dlouho, jak se udržím vsedle,“ dodává Čapoun.