Kliknutím zvětšítePro film Holky z porcelánu z roku 1974 objevil Dagmar Veškrnovou sám režisér Juraj Herz. Vybral si ji ze studentské fotografie a původně s ní počítal pro roli Heleny (nakonec ji ztvárnila Slovenka Marta Rašlová), jedné z dívek pracujících ve velkoskladu porcelánu. Když se s ní ale sešel osobně, rychle rozpoznal její komediální talent a přidělil jí roli ztřeštěné Dany.
O rok později si Herz a Veškrnová spolupráci zopakovali při natáčení filmu Holka na zabití, jehož hlavní hrdinka, mladičká Anna Šipulová, hledá v krkonošském horském hotelu Bobí vrch kamarádku z dětského domova Gitu, která jí dluží padesát korun a nedávno tam pracovala jako servírka.
Následovat měl ještě třetí snímek Automatická holka o prodavačce z automatu, ale ten už režiséru Herzovi na Barrandově, kde byl střídavě v milosti a nemilosti, nepovolili. O něco později se ti dva sešli ještě při natáčení snímků Den pro mou lásku (1976), Upír z Feratu a Buldoci a třešně (oba 1981).
Ohnivá žena i výčepní
Ve stejném období dostala Veškrnová příležitost i v dodnes populárních komediích Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) a Co je doma, to se počítá, pánové… (1980) z dílny režiséra Petra Schulhoffa. Kromě těchto dvou počinů o věčných hádkách manželů Novákových a Bartáčkových se herečka se Schulhoffem setkala i při natáčení filmů Úplně beznadějný případ a Já už budu hodný, dědečku… (oba z roku 1978).
Vděčné příležitosti jí dával i režisér Zdeněk Podskalský. Patří k nim úlohy sekretářky Martiny ve ztřeštěné komedii Křtiny (1981) nebo farské kuchařky Magdaleny v sérii filmů o Ohnivých ženách (1984-1987), v nichž si Dagmar Veškrnová „zařádila“ po boku Jany Hlaváčové. Slušný odvaz předvedla i v televizní komedii Sardinky aneb život jedné rodinky (1986), kterou natočil Ivo Paukert podle scénáře Haliny Pawlowské. Ztvárnila v ní úlohu Marcely Odvárkové, jejímž životním idolem je zpěvák Jiří Korn a již se její otec v podání Jiřího Valy snaží co nejvýhodněji provdat.
Ve stejném období natáčela i sérii pro děti Chobotnice z II. patra nebo seriál Cirkus Humberto, kde v úloze Antoinetty Humbertové odmítla dublérku při jezdeckých scénách v manéži.
Znáte slavné filmové role Dagmar Havlové? Vyzkoušejte si KVÍZ pod článkem.
S nástupem devadesátých let přišel další velký odvaz v podobě výčepní Vlastičky, spřízněné duše rázovitého vesnického chlapíka a pozdějšího „milionáře“ Bohuše Stejskala ztvárněného Bolkem Polívkou ve filmu Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Záhy se Veškrnová převtělila do naprosto jiné role – manželky Jana Jakuba Ryby v televizním filmu Noc pastýřů (1993). Byl to důkaz, že herečka dokázala vždy lavírovat mezi vážnými, komediálními a tragikomickými rolemi.
V komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntag si zahrála i Dagmar Havlová
Tísnivá Kanadská noc
Poté, co se v roce 1997 provdala za Václava Havla, svou hereckou kariéru přerušila. Začala se k ní vracet až s nástupem nového milénia, čehož je dokladem například snímek Kanadská noc (2008), do něhož ji společně s Viktorem Preissem obsadil režisér Zdeněk Zelenka. Jedná se o emotivní komorní příběh, kdy se rodičové pokoušejí vyrovnat se ztrátou syna, který zahynul během studijního výměnného pobytu v Kanadě a zároveň hledají cestu k mladíkovi, jenž jim o tragické události přijel říci pravdu.
„Podstatné bylo, že jsme nezkoušeli, ale na rozdíl od jiných filmů jsem měla mnohem víc času na prostudování celé té věci,“ uvedla k přípravě na natáčení herečka. „Text jsem dostala snad půl roku před první klapkou, mohla jsem ho důkladně pročíst, probrat, opatřit ho poznámkami. Kdybyste viděli můj popsaný scénář, nestačili byste se divit. Šla jsem dokonce tak daleko, že jsem se setkala s několika ženami, matkami, kterým se podobný tragický příběh stal. Byla to hodně smutná setkání, ale hodně jsem si od těch žen vzala a pak tu roli budovala,“ doplnila.
Jen o rok později si zahrála v thrilleru Julia Ševčíka Normal, v němž se v roli „českého Hannibala“ setkala s Milanem Kňažkem. Následovalo komediální drama Odcházení (2011), které se stalo režijním debutem Václava Havla a v němž ztvárnila Irenu, přítelkyni odcházejícího kancléře Riegera. Z nejnovějších počinů, kde opět zaperlila, patří film režiséra a scenáristy Jiřího Havelky Vlastníci. Zahrála si v něm paní Horvátovou, která iniciativně komentuje právě probíhající schůzi SVJ.
Hospodyně Hoganová i Raněvská
Herečka byla v letech 1979-1997 členkou souboru pražského Divadla na Vinohradech, kde vytvořila další řádku zajímavých rolí. Jen co jí skončily povinnosti související s postem manželky hlavy státu, vrátila se na tuto scénu jako host v roli hospodyně Kathleen Hoganové ve hře Israela Horovitze Chvíle pravdy (2006). „Jsem ráda, že je to za mnou, protože dvouměsíční příprava mě dost vyčerpala. Diváci mě ale zpětně nabíjejí, takže tu trému odstraní jejich pozornost a spontánní reakce,“ řekla po generálce bývalá první dáma, která byla po celou dobu zkoušení vážně nemocná a jejímž partnerem byl v tomto kusu režiséra Ladislava Smočka herec Petr Kostka.
V roce 2008 nastudovala opět jako host roli Raněvské v Čechovově dramatu Višňový sad v režii Vladimíra Morávka. Poté se zase stala právoplatnou členkou vinohradského souboru, v té době už ale plánovala svůj definitivní odchod z divadla, který oznámila loni v srpnu. „Ukončila jsem stálé angažmá! Dohrála jsem v poslední době své postavy ve Lvovi v zimě a Návštěvě staré dámy, nechtěla jsem diváky zklamat. Opravdu nastal čas v nejlepším odejít," dodala Havlová.
Filmovým či seriálovým nabídkám se dál nebrání. Nadále se angažuje v nejrůznějších aktivitách spojených se jménem prvního českého prezidenta. Přes dvacet let působí v Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Své znalosti si můžete ověřit i v dalších kvízech Deníku. Najdete je ZDE.
25
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
