Vzrušený a nedočkavý šepot diváků zanedlouho přeruší zvednutá opona. Celý divadelní soubor v pestrých kostýmech sedí ve strnulé poloze na jevišti. Následuje chytlavá melodie provázená zmateným pohybem ochotníků. Chaos je však pouze zdánlivý. Herci rytmicky přemísťují židle tak, aby vytvořili kulisy pro úvodní scénu.

Děj se svižně odvíjí a smích vyvolává popis známé scény o zpola sežraném klobouku. „Jedu lesem, kůň najednou popojel a začal žrát vlčí máky. Byly na klobouku té dámy. Dáma ležela za křovím. S důstojníkem,“ popisuje Fadinard, soukromník v Paříži v podání Marka Machala.

Emotivní až hysterickou scénu vygraduje dáma z lepších kruhů Luisa: „Kůň byl zřejmě natolik vyhladovělý, že se spokojil s umělou květinou mého klobouku.“

Začíná Fadinardova honička za novým kloboukem a zároveň únik před svatebčany a nevěstou Helenkou. Potlesk a neutichající smích sklízí Bobin, bratránek nevěsty, se svou růžovou rádiovkou na hlavě a buranským zjevem.

„Totkaj Bobin je nevyvinutý. Jako děcko spadl pod kravu,“ vyjadřuje se k jeho inteligenci jeden ze svatebčanů.

Fadinard doslova odrovná publikum, když reaguje na mdloby dámy z lepších kruhů: „Koňak, honem koňak!“ Napije se sám se slovy: „Tak, už je to lepší, já nemůžu vidět ženu v bezvědomí.“

Výbuch smíchu v hledišti sklízí i noční košile, čepec a zejména cupitání bosých nohou ministerského rady v podání rtuťovitého Emana Macouna.

Scény se mění vždy ve stejném rytmu. Celý soubor přímo před zraky diváků přeskupuje minimalistické řešení scény a přenáší deset barevných židlí a paraván. Nevěsta Helenka hlasitým zapískáním upozorní na ceduli, kterou drží před sebou. Různé seskupení nábytku tak představuje byt pana Fadinarda, módní salon paní Kláry nebo Pařížské náměstí.

Herci sklízejí při závěrečné děkovačce nekončící potlesk. „Jsem spokojený. To, že se nám podaří vyprodat divadlo, je opravdu skvělé. Pro plné divadlo se hraje mnohem lépe než pro poloprázdné. Mezi herci vládla premiérová atmosféra. Při druhé nebo třetí repríze se už uvolníme a pak je to teprve ta správná komedie. Reprízy Slaměného klobouku plánujeme na třináctého a dvacátého dubna a na pátého května. Na podzim určitě přidáme nějakou další reprízu,“ zve diváky režisér, scenárista a herec Václav Beran.

Krásné kostýmy a netradičně pojatá scéna se líbily divákům i samotným hercům. „O návrhy kostýmů se nám postarala Klára Vágnerová a moc se jí povedly. My už si zajišťujeme jen doplňky, jako jsou boty a paruky. Premiéra byla zvláštní tím, že vše jsme zvládli dobře a nestala se žádná chyba. Většinou věnujeme nazkoušení nové hry asi tři měsíce, Slaměný klobouk zabral o trochu více času. Důležité bylo zvládnout složité aranžmá přestavby jednotlivých scén. I když možná pro diváky vše působilo lehce a přirozeně, zkoušeli jsme je opravdu dlouho,“ hodnotí představení představitelka baronky de Champigny Draha Juračková.