VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Eva a Vašek: Zpomalíme, až půjde dcera do školy

Klepačov - Eva a Vašek. Duo, které vsadilo na jemnou melodiku moravských lidových písní, znají miliony lidí v celé republice. Pocházejí z Blanenska. A už teď vědí přesně, co budou dělat příští rok v červenci.

19.1.2008
SDÍLEJ:

Duo Eva a VašekFoto: Surf

V jejich domě to vypadá trochu jako v úlu. Míjí se tady zaměstnanci firmy SURF, uklízečka a později také přijde natáčet televize. Uspěchaní jsou i Eva s Vaškem. Eva přijíždí později z Brna a Vašek po chvíli zase odjíždí na poštu do Blanska. „V únoru spolu budeme devatenáct let, takže stejně oba mluvíme podobně,“ omlouvá svou krátkou neúčast Václav Ševčík, který svou pěveckou a později i životní partnerku potkal v roce osmdesát devět.

Jak jste se do kapely dostala?
Eva: Přes maminku. Byla kulturní referentkou a zařizovala tehdy zábavu, kde skupina Surf hrála. Dala se s nimi do řeči a ptala se jich, kde mají zpěvačku, že je to bez ní smutné. Dozvěděla se, že ji sice mají, ale kvůli nemocné mamince se na ni nemohou spolehnout. Když jim maminka řekla, že má dceru, která studuje čtvrtý ročník konzervatoře, druhý den byl u nás Vašek i s klávesistou skupiny Surf.

A hned jste se dohodli?
E: Dali si kafe a ptali se mě, co poslouchám za muziku a jaké písničky se mi líbí. Potom řekli, že mě berou. A to si mě ani neposlechli. Nakonec jsem jim zazpívala Vyletěla holubička ze skály a v neděli mi klávesák dal kazetu s nahrávkou a deset textů, které jsem se měla naučit do úterý na zkoušku. Hodila jsem se tedy ve škole marod a trénovala. V pátek jsem s nimi poprvé vystupovala.

Jaké to bylo?
E: Byl to zážitek. Hráli jsme v Jaroměřicích u Velkých Opatovic, a i když jsem tehdy zpívala jen deset písniček, moc jsem si to užívala. Stejně jako každou zkoušku. Pokaždé jsem se těšila jako malé dítě.

Pak jste začali vystupovat i v zahraničí, že?
E: Ano, v dubnu 1990 jsme poprvé vyjeli do Rakouska. Zpívali jsme tehdy české písničky. Hrála jsem na bubny a Vašek na harmoniku. Seznámili jsme se tam s jedním pánem a ten řekl, že pokud chceme hrát v Rakousku a posunout se více do vnitrozemí, musíme se naučit německé písničky. Dal nám texty a nahrávky největších rakouských šlágrů a řekl, ať se to naučíme a za měsíc přijedeme do jeho hospůdky.

Byla z toho spolupráce?
E: Začali jsme zpívat německý repertoár. Potom jsme se učili i popíkové věci. Vystupovala s námi i celá kapela. Jenže později polovina skupiny chtěla hrát pro mladé lidi na Blanensku a trochu jiný žánr, a tak jsme se rozdělili. Chvilku jsem pendlovala mezi oběma, ale nešlo to. Tehdy vzniklo uskupení Rock a Šlágr. V Rakousku nás ale lidé pojmenovali na Evu a Vaška, a to nám zůstalo dodnes.

Jak se vám zpívalo v němčině?
E: Dobře, i když samozřejmě nejlépe se mi zpívá česky. Němčina mi ale problém nedělá. Učila jsem se i italsky.

Kolik už jste vydali CD?
E: V řadě Eva a Vašek máme dvacet šest, nejnovější se jmenuje Poupě lásky. V řadě Písničky z Hospůdky u Surfu jich je šest. Pak jsme nazpívali čtyři CD v němčině, pět v chorvatštině, jedno v italštině a jedno jsem nazpívala společně s Laďou Kerndlem v angličtině, když Laďa začínal na české scéně právě v našem vydavatelství SURF. Jméno dostalo vydavatelství podle naší skupiny. Dále jsme natočili dvanáct DVD, například písničku Slyšíš bít zvony v letovickém kostele, Nabucco v Kateřinské jeskyni, další v Hospůdce u Surfu a jsou tam i záběry z Austrálie, Nového Zélandu a Chorvatska.

A kolik jste jich prodali?
Vašek: Nechal jsem to spočítat, a je to kolem čtyř set devadesáti osmi tisíc CD. Získali jsme za to asi dvacet zlatých, dvanáct platinových a nějaké multiplatinové desky. Já už ani všechno nevím, od určitých čísel už se to plete.

Jste populární. Slyšela jsem, že jste se měli umístit vysoko i v Českém slavíkovi, ale…
V: Z nepochopitelných důvodů vyloučili tři interprety a mezi nimi jsme byli i my. Prý jsme porušili pravidla, ale to není pravda. Měli jsme asi dobře zabodovat ve skupinách, jenže jsme se jim tam nehodili. Tak nás diskvalifikovali.

Kde všude vystupujete?
E: Teď především v České republice, ale také organizujeme zájezdy do Chorvatska a na Slovensko. Dvakrát jsme vystupovali pro krajany v Austrálii, Americe a Kanadě, kam se opět chystáme podívat. Do Rakouska jezdíme už méně. Máme už podepsané smlouvy na rok 2009.

Jaký je to pocit mít naplánovaný život na rok a půl dopředu?
E: Dobrý. Řeknete si třeba, že patnáctého března 2009 v osmnáct hodin mám vystoupení v Liberci. Protože cesta do Liberce trvá přes pět hodin a musíme být na místě dvě hodiny před vystoupením, už vím, že je nutné vyrazit ráno.

Cestujete ráda?
E: To mi na této práci asi nejvíce vadí. Silnice jsou ucpané, i když přejíždíme raději v noci, aby byla jistota, že zvládneme začátek vystoupení. Stále nakládáme a vykládáme z auta. Je to, jako když jedete na dovolenou. Hromady prádla, kufry, jídlo na cestu a technika. Samotný koncert trvá dvě hodiny, ale my jsme na cestě někdy i patnáct hodin.

Není to deprimující mít tak nalajnovaný život?
E: Ne. Dám si volno až v důchodu. Máme ale naplánované, že až půjde Evička do školy, vystupování omezíme. Teď ale prostě jedeme na plný plyn.

Máte vydavatelství, nakladatelství a Hospůdku u Surfu v Kotvrdovicích. Známými jste se stali především díky teleshoppingu. Jak se vám poté, kdy jste dennodenně na televizních obrazovkách, změnil život?
V: Přibylo vystoupení a také místo tanečních vystoupení hrajeme více dvouhodinových koncertů. Máme jich kolem dvou set ročně. Ale už i předtím jsme hráli hodně. Díky teleshoppingu se však lidé konečně po deseti letech dozvěděli, kdo například zpívá píseň Bílá orchidej.

Jaké to je vidět se v televizi?
V: Dívám se na to spíš analyticky a profesně. Pozoruji, jestli ta minuta dá lidem to, co by jim dát měla. Vnímám, jak to na lidi působí.
E: Já si zase říkám, že třeba tady bych se mohla víc usmát, tady by Vašek měl víc otevřít oči. Spíš tak umělecky. Rozhodně ale kriticky, snažím se najít, co by se dalo zlepšit. Protože pořád na sobě pracujeme. Dřív jsem tolik nedbala na výslovnost. Teď se mi to ale vrací. Lidé přijdou s notýskem, abych jim řekla nějaká slova, že na tom starém CD všemu nerozumí. Jednou se mi stalo, že jeden náš známý místo Bílé růže až z Atén zpíval Bílé růže a kafé. To mě dostalo. Byla to moje vina. Nesrozumitelně jsem to nazpívala.

Máte koncerty, ale zpíváte i na tanečních zábavách. Co je lepší?
V: To je těžké. Když hrajeme dlouho na tancovačkách, těšíme se, že si zazpíváme písničku, která se hodí jen na koncert. A naopak. Těšíme se i na tancovačky.

Vystupujete vždy jen ve dvou?
E: Většinou ano, ale je možné si nás objednat i s celou kapelou.

Kolik písniček vlastně zpíváte?
E: Nemáme je spočítané. Máme nahráno přes čtyřicet hodin, hrajeme spoustu věcí, které ještě vydané nemáme.

Co chystáte pro rok 2008?
E: V únoru jedeme s kamarády na tři týdny již potřetí do Austrálie do česko-slovenských klubů a v říjnu se sto padesáti příznivci na týden na Slovensko do Tatranské Lomnice. A samozřejmě velké množství koncertů.

S kým byste si jednou, kdyby byla příležitost, chtěli zazpívat?
V: Nejlépe se mi zpívá s Evou.
E: Zpíváme spolu skoro devatenáct let, to je více jak polovina mého života. Pokud bych ale měla říct nějaké tajné přání, byl by to Karel Gott.

KDO JSOU EVA A VAŠEK

- Václav Ševčík se narodil v roce 1953 v Blansku. Vyučil se v Odborném učilišti Metra v Blansku jako elektromechanik, kde začínal v učilištní kapele. Později stál u zrodu kapely Vermona.
- Po dokončení průmyslové školy elektrotechnické v roce 1975 ukončuje hraní na Blanensku a odchází na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého do Brna.
- V roce 1983 založil skupinu Surf, která prošla mnoha změnami a v současné době je to studiová formace profesionálních hráčů, která vytváří nahrávky pro hudební nosiče a DVD Evy a Vaška.
- Eva Dvořáčková se narodila v roce 1970 v Rájci-Jestřebí.
- Vystudovala brněnskou konzervatoř, obor zpěv a klavír.
- Společně Eva a Vašek bydlí v Klepačově a mají dceru Evu.

19.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Orli se vrací z Korutan opět bez bodů

V Břeclavi někdo hodil do ledové Dyje tašku se čtyřmi štěňaty.

Štěňata zemřela v chladné řece. Kolemjdoucí je našel mrtvé v igelitce

Lichevník: Řezbář musí při práci hodně přemýšlet

Znojmo /ROZHOVOR/ – Práce se dřevem se Martinu Lichevníkovi stala během pár let z koníčka řemeslem. Nejčastěji tvoří dřevěné plastiky v životní velikosti, ale baví ho vyřezávat i zvířata. O své práci i o překvapení z ceny, kterou mu letos udělili znojemští radní, hovoří řezbář v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Pohřešovanou ženu z Kyjovska podle policie zavraždil manžel

Nechvalín, Brno – Byl to zločin, pachatel zemřel, proto vyšetřování končí. Tak po osmi měsících jihomoravští kriminalisté uzavřeli tragédii v Nechvalíně na Kyjovsku. Dospěli k závěru, že pohřešovanou matku dvou dětí zabil její manžel. Ten v březnu dva dny po jejím zmizení spáchal sebevraždu skokem pod vlak.

Kam na nejlepší svařák. A za kolik?

/INTERAKTIVNÍ MAPA/ Proklikejte si, kolik zaplatíte za dvě deci svařeného vína či punče na vánočních trzích na náměstích českých, moravských a slezských měst.

Černá kuchyně v pivovaru. Znojmo získá muzeum vaření

Znojmo – Za historií vaření a stolování budou brzy chodit návštěvníci do areálu znojemského pivovaru. Má tam totiž vzniknou muzeum gastronomie. O koupi expozic, které byly několik let k vidění v centru Prahy rozhodli znojemští zastupitelé.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT