Dirigent Roman Válek ještě stojí naproti vchodu, dopíjí kávu a baví se s jedním z muzikantů. „I dirigent je jenom člověk, před koncertem někdy není úplně klid, proto už káva patří ke koloritu,“ poznamenává pak po vystoupení.

Vedle lavic se ještě mihne produkční Barbora Buliščiaková s vysílačkou v ruce. Dává pokyny obsluze titulkovacího zařízení a zase spěchá ven. „Prý mám málo telefonů, tak jsem dostala ještě vysílačku, mám s ní svoje povinnosti,“ usmívá se cestou do zákulisí.

A to už mezi lavicemi prochází soustředěný dirigent Válek, sedá k pultíku a scénické provedení oratoria začíná. Alegorický příběh věčného sporu mezi ctností a hříchem začíná doslova od Adama a Evy, diváci přelétají očima z dění na scéně k titulkům promítaným na stěnu a výkony pěvců několikrát odměňují potleskem.

Někteří jsou už pravidelnými návštěvníky. „Scéna je nápaditá, osvětlení zespodu zdůrazňuje krásu chrámu, krásné jsou i kostýmy, “ chválí o přestávce festivalovou stagionu Karel Floryk. Těší se i na další koncerty. „Krásný je koncert při svíčkách, velmi se těším na výtečného muzikanta a moudrého člověka Pavla Šporcla. A také na Prague Cello Quartet, výborné muzikanty, kteří příští čtvrtek hrají na podporu Nadace pro transplantaci kostní dřeně,“ zdůraznil Floryk.

Spokojený je i Zdeněk Tvarůžek, který je na festivalové opeře poprvé. „Vážnou hudbu mám docela rád, tady mě zaujalo téma, tak jsem koupil lístky jako dárek pro manželku. Představení se mi líbí,“ říká Tvarůžek. Jeho manželka Kateřina přikyvuje. „Mám ráda barokní hudbu v autentickém provedení,“ potvrzuje.

Mezi diváky se prochází i president festivalu Jiří Ludvík. „Je vždy mimořádně náročné dát během dvou týdnů dohromady celé představení. Letos jsme navíc vybrali kus hudebně i myšlenkově velmi zvláštní. O to víc mě těší dobrá odezva,“ říká Ludvík, zatímco diváci míří zpět na svá místa.

Barvité představení pokračuje, jemné nebeské melodie se střídají s pekelnickým lomozem. „Oratorium vyžaduje od každého ansámblu vlastní hudební aranžmá, protože v původním zápisu jsou jen hlasy. Inspiroval jsem se různými předchozími uvedeními, ale vše jsem musel připravit podle orchestru, který mám k dispozici. Snažil jsem se volit takové, které bude pro posluchače zajímavé, bez dlouhých monotónních ploch,“ vysvětluje po představení Válek.

Posluchače provedení zjevně zaujalo. Naslouchají soustředěně. Pak zazní poslední chvalozpěv a nastane pár vteřin ticha. A hned potom hlučný potlesk a pochvalné výkřiky. Většina diváků se brzy zvedá a vyprovází hudebníky a pěvce několikaminutovými ovacemi ve stoje.

„Myslím, že letošní inscenace se dočkala dobrého přijetí a to mně těší. Naše práce sobotní derniérou zde na festivalu zdaleka nekončí. Během léta nás čekají ještě dvě uvedení v Luhačovicích a Holešově a na podzim pak s oratoriem vystoupíme v třebíčské basilice a potom v brněnském Besedním domě v rámci našeho cyklu Bacha na Mozarta. A jsme za to jako dirigent rád, když se takový kus nazkouší, je dobré, když ho můžeme hrát víckrát,“ shrnuje dirigent Válek.