V souvislosti s vámi není možné pominout vaše sportovní aktivity. Kde se ve vás vzala touha po extrémní fyzické námaze?
Ani nevím. V letošním roce oslavím 42. narozeniny, ale takto extrémně trénovat a závodit jsem začal až zhruba v pětatřiceti letech. Je to zvláštní, protože když jsem do té doby dělal nějaký sport, vydržel jsem u něj maximálně tři čtvrtě roku. Tedy s výjimkou parašutismu, kterému jsem propadl na cca 12 let a mám za sebou zhruba 800 seskoků. Skákal jsem formace, freestyle, z balónu, vrtulníku, letadla…

Pak přišla rodina, takže jsem parašutismus jako extrémní sport musel upozadit. Po čase mi začal chybět nějaký ten adrenalin a tak jsem se začal věnovat kontaktním sportům. Začínal jsem s boxem u Rosti Osičky a potom jsem dělal Muaythai a K-1 pod vedením Marka Lončáka. Dokonce jsem se začal připravovat na zápas a nakonec se mi díky přetížení beder zablokovala záda. Musel jsem toho tedy na čas nechat a dát se dohromady. Proto jsem začal cvičit s Honzou Jirkalem, který trénuje TRX a pracuje s vlastní vahou těla. A právě on mi navrhl, jestli si nechci zkusit běhat Spartan Race. V něm jsem našel na určitou dobu svůj smysl, stal se součástí mého já a mé rodiny. Jezdil jsem závodit do Dubaje, Austrálie, Amsterdamu, Polska… Extrémní Spartany jsem dělal tři a půl roku až do letošního roku.

Na loňské Krkonošské 50. jsem se seznámil s Martinem Dvořákem, bývalým českým Ironmanem. A upekli jsme ďábelský plán, další extrém – maraton na Sahaře. Přípravě jsem věnoval celý loňský podzim. Trénoval jsem ve dvojích teplákách, třech mikinách, chodil jsem skákat přes švihadlo do sauny, abych se tak připravil na horko v poušti. Měli jsme do Afriky vyrazit s týmem TV Prima, ale dva týdny před startem pořadatelé zveřejnili, že v místě závodu u marocko-alžírských hranic panují nepokoje. Proto jsme se rozhodli, že to nakonec nebudeme riskovat. Takže pro letošek jiný extrém – zkusím Ironmana.

Michal Pavlíček při fotografování pro Deník 1. dubna v Praze.
Kytarista Michal Pavlíček: Děsím se téhle nové svaté války

Spartan Race je tedy passé?
Bohužel jsem zjistil, že hodně lidí při závodech podvádí a to mě dost demotivovalo. Teď jsem se rozhodl zkusit Ironmana – 3800 metrů plavání a 180 kilometrů na kole a nakonec ještě maraton. Tam už se podvádět nedá. V půlce června mě čeká první závod. Na to jsem se teď upnul. Musel jsem překopat celý život a veškerou práci. Běhám, učím se plavat kraula… Ještě to kolo sehnat.

Teprve teď jste se začal učit kraula?
Ano. Na kole jezdím pouze rekreačně. Nikdy jsem nejel závod 180 kilometrů, nikdy jsem nepřeplaval víc, než tricet metrů v bazénu. Bude zajímavé, jestli to vůbec zvládnu.

Viděl jsem záběry ze závodu Spartan Race na Lipně, kde dospělí chlapi v rámci závodu vezli odpadkový kontejner na nafukovacích matračkách. Ptám se, proč?
To byla jedna z překážek. Byli jsme rozdělení na týmy, ten kontejner jsme museli nést všude s sebou lesem, po sjezdovce, nahoru dolů…

Sport má vaše rodina v krvi. Vaše jedenáctiletá dcera Lilli Mia dělá závodně gymnastiku, osmiletý syn Samuel Max hraje fotbal za Viktorii Žižkov, dělá parkur…
Jsem rád, že děti do sportování nemusím nutit. Sami vidí, že sportuji, takže se chtějí různých závodů také účastnit a získat nějakou tu medaili. No a teď nás právě 11. května společně čeká inSPORTline Prima Run v pražské Stromovce, kde bude i dětský běh.

Spisovatelka Dana Emingerová
Dana Emingerová: Chcete-li dobře psát, musíte jít odvážně s kůží na trh

Jak prožívá vaše sportovní aktivity vaše manželka?
Musím si najít čas, aby tím netrpěla rodina. Manželka je časově také dost vytížená a snažíme se všechno zkoordinovat dohromady. Třeba já každé ráno vstávám v 6.30, udělám dětem snídani, odvedu je do školy. Pokud nejsem v dabingu, nebo na nějakém natáčení, nebo něco nemoderuji, hned v 8.30 jsem teď na bazénu. Potom si udělám nějaké povinnosti, jdu se rychle najíst a než se děti vrátí ze školy, stihnu si ještě hodinku třeba zaběhat. Odpoledne trávím čas s dětmi, děláme úkoly, jezdíme na kroužky, pak jdu do divadla nebo jedu na Primu a večer chodím spát co nejdřív, když můžu. Je to dost zápřah, a to ještě nemám dvoufázovou přípravu.

A to se vám chce trénovat každý den?
Nechce. Nenávidím běhání. Ale baví mě upnout se na nějaký cíl a přizpůsobit tomu život. Například loni jsem běžel Krkonošskou padesátku a uběhnout 50 kilometrů v horách není žádná legrace. Nejhorší na tom bylo, že jsem si musel dost hlídat čas, protože večer jsem ještě moderoval Top Star. Bylo pět hodin večer a já jsem byl ještě na trati a kousek před cílem. Normálně bych si dal po závodu pivo, půllitr koly s citronem a smažený sýr s bramborem a tatarkou, což je takový můj rituál po každém závodě, ale já jsem musel počítat s tím, že mě čeká dvouhodinová cesta do Prahy. Psaní a příprava scénáře, kostymérna, maskérna a pak teprve budu moci do studia. Nakonec to dopadlo tak, že jsem doběhl závod, udělal sám se sebou rozhovor do Top Staru, skočil jsem do auta a jel moderovat do Prahy.

Jste známý jako moderátor, seriálový herec, ale také herec divadelní. V současnosti hrajete v Divadle Radka Brzobohatého hned ve čtyřech inscenacích. Kterou máte nejraději?
V tomto divadle účinkuji asi 15 let. Už od školy jsem dostával role hezounů a seladonů, které jsem nikdy nechtěl hrát. Lákal mě spíš nějaký záporák nebo psychopat. V Divadle Radka Brzobohatého teď aktuálně hraju v Cyranovi maršála de Guiche, který je zlý, zákeřný, šišlá, a když může, tak se všechny snaží pořádně potopit. To se mi hraje skvěle. Dále hraji v tanečním představení Tančírna, nebo v komedii Vyhazovači. Tu hrajeme asi nejvíc, už celých 12 let, takže tam si dovolíme i improvizovat. Za tu dobu jsme už hodně sehraná parta. Nejradši mám asi Vyhazovače.

Malíř, hudebník a spisovatel Martin Němec.
Martin Němec: Naštěstí už své profese nepletu úplně dohromady v „artový eintopf“

Jste velmi plodný dabér. Znám několik dabérů, kteří jakoby adoptovali jednoho zahraničního herce a mají na něj monopol. Propůjčujete svůj hlas někomu pravidelně?
Daboval jsem seriál Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně, který režíruje vynikající dabér a režisér Filip Jančík. Mluvil třeba Coudyho v seriálu Krok za krokem, nebo Dylana v Beverly Hills 90210. On mě kdysi slyšel v nějaké reklamě a obsadil si mě do druhé hlavní role v Rizzoli & Isles. Do spousty dabingu si mě obsazuje Jiří Balcárek, má hodně trpělivosti.

Na Primě moderujete Top Star a Sport Star. Je lepší být jeho moderátorem nebo stát na druhé straně coby hvězda, o které se mluví?
Je to především něco úplně jiného. Raději jsem ale moderátorem, který může reagovat podle momentální situace, myslím tím, jak na vás, nebo na situaci reaguje publikum. Reportáž je jednou natočená, nastříhaná a už na ní moc nezměníte. Maximálně se může znovu a jinak sestříhat… Třeba já se na sebe vůbec nerad dívám v televizi. Pak vidím své chyby a říkám si, co všechno jsem mohl udělat lépe.

Je vám Sport Star bližší, když je zaměřený na sportovce, tedy tak trochu do vašich řad?
Myslím si, že diváci už začínají vnímat, že sport jim přinášíme jinou, neotřelou a zábavnou formou. Když třeba budou chtít zjistit, jak dopadl zápas Brazílie vs. Česko, tak se podívají na sportovní zprávy. Kdežto my jim ještě ukážeme, jak fandily partnerky hráčů, jaká celebrita se na fotbalový mač přišla podívat… Když bude reportáž o Martině Sáblíkové, všichni vědí, že je mistryně světa, olympijská vítězka, ale my vám třeba ukážeme, jak Martina trénuje, jestli si hlídá váhu, nebo co třeba jí. Sport Star je i takový pohled do zákulisí sportu.

Na 1. máje jste s kolegyní Evou Perkausovou v pražské Grébovce moderovali už třetí Dermacol Love Day. Tady půjde hlavně o oslavu lásky, krásy a hýčkání žen, ale dříve byl první máj spojen spíše se svátkem práce a prvomájovými průvody. Jak na ně vzpomínáte?
Já jsem ročník 1977, takže jsem musel do průvodu povinně. Ale vzpomínám na to rád. Dokonce se vyplňovala i docházka, aby se zjistilo, kdo tam nebyl. Zvláštní doba to byla… Jinak jsem patriot, takže mám rád české svátky, ne Valentýn, ne Halloween, ale třeba právě 1. máj – svátek lásky miluju.

Libor Bouček
Libor Bouček: Tančím vždy jen v sebeobraně, podle toho to tak ale vypadá

Když se řekne Love Day. Co to pro vás znamená?
Je to pro mne oslava lásky, nebo lásky čas.

V rámci zmíněné akce mysleli organizátoři nejen na zkrášlování dam, ale i mužů. Jak vy pečujete o svou krásu? Říkají vám něco třeba takové vymoženosti jako olej na vousy?
Říkají. Dělám povolání, ve kterém jsem vidět, buď jako herec nebo moderátor, takže o sebe musím pečovat. Je to zároveň moje vizitka. Používám například gel na vlasy, hydratační tělové mléko, chodím na masáže, a protože hodně sportuji, musím o to větší péči věnovat svému zevnějšku.

V Grébovce se uskutečnily i módní přehlídky. S těmi máte zkušenosti jako model. Nebo se pletu?
Módní přehlídku jsem šel asi dvakrát v životě a vždy to bylo v rámci nějaké charity.

A jak se cítíte na molu? Je to horší než Spartan Race?
Rozhodně se lépe cítím ve sportovním oblečení při extrémní zátěži, než v roli modela. To raději přenechám jiným.

Petr Vágner
* Herec a moderátor Petr Vágner se narodil 1. září 1977 v Bílovci. Vystudoval Střední odbornou školu polygrafickou a poté pražskou Vyšší odbornou školu hereckou.
* Ještě v dobách studií hrál v Národním divadle, Stavovském divadle, Divadle na Vinohradech a později v divadle Metro. Nyní je členem souboru Divadla Radka Brzobohatého. Jako moderátor působil na hudební stanici Óčko (2007-2009) v TV Nova (Snídaně s Novou). Pracoval také na stanicích Radio City, Evropa 2 a Frekvence 1.
* Zahrál si například ve filmech Duna, Johanka z Arku, Prachy dělaj člověka, Experti anebo Veni, Vidi, Vici. Známý je také díky roli záchranáře Radima Nováka v seriálu Ordinace v růžové zahradě 1 a 2.
* Jako dabér se objevil například ve filmech Deník Bridget Jonesové, Šifra mistra Leonarda, nebo seriálech Gillmorova děvčata, Útěk z vězení, Kriminálka Las Vegas nebo Rizzoli & Isles: Vraždy na pitevně.
* Je ženatý a má dvě děti – Lillian Miu a Samuela Maxe.