„Je to velmi zajímavý a krásně napsaný text, který dává dobrou příležitost osmi hercům ve čtyřech dialozích muže a ženy v různých historických obdobích,“ přibližuje hru Machal, který si zahrál uherského krále Ladislava v druhé scéně z kláštera.

Premiéře předchází u znojemských ochotníků asi tři měsíce příprav. „Zkoušek absolvujeme asi čtrnáct. Obvykle zkoušíme dvakrát týdně, v posledních dnech před premiérou ovšem denně. Protože jsme všichni zaměstnaní, je divadlo hodně náročný koníček na čas,“ podotýká.

Chvíle, kdy publikum odmění výkony herců potleskem, počítá mezi nejkrásnější zážitky v divadle. Předchází jim ovšem zpravidla náročné finále generálkového týdne. „Hru začínáme pomalu ale jistě nenávidět, do toho přicházejí různé technické problémy. Jsme potom rádi, že máme poslední den před premiérou volno a ani se nevidíme,“ přibližuje konec příprav Machal.

Protože soubor připravuje nejméně dvě premiéry ročně, čeká amatérské herce kolotoč příprav brzy znovu. „Termíny premiér jsou zavedené. Na jaře představíme pohádku, před vánoci hru pro dospělé. Zpravidla jednou za dva roky máme i novou hru na letní představení, kterým říkáme dvorečky,“ vypočítává Machal.

Divadlu se věnuje pětadvacet let. „V deseti letech mě maminka přivedla do dramaticko recitačního souboru Ťapka, který tehdy hledal chlapce v mém věku. Takže jsem se k divadlu dostal na inzerát,“ vzpomíná Machal.

Hraní přišel brzy na chuť. „Můžu říct, že mě baví čím dál víc. Když jsme se rozešli po gymnáziu na různé školy a do zaměstnání, vydrželi jsme spolu nebýt asi dva roky. Postupně jsme zjistili, že nám divadlo hrozně chybí,“ doplňuje. Brzy pak vznikl spolek Ďas, jehož členové postupně přešli do Rotundy. „Dnes máme asi čtyřicet aktivních členů. Je výborné, že máme soubor s větším věkovým rozložením,“ pochvaluje si Machal.