Lidé ve Znojmě jej mohli vidět a zejména slyšet na minulých ročnících Hudby v ulicích a zájem byl také o nedávný koncert, který pořádala Znojemská Beseda. Lásku k hudbě pomáhá pěstovat dětem na hudební i střední škole v sousedním Rakousku.

Hudební nadání zdědil po otci, který jako mladý hrál a zpíval v rockové kapele. „Moje prvotní motivace hrát na kytaru vzešla také z touhy hrát jednou podobnou hudbu. Pan učitel Pikner na základní umělecké škole ve Znojmě ve mně ale probudil nadšení pro klasickou hudbu, které mi zůstalo. Klasická hudba je pro mě žánrem číslo jedna, je to jakýsi nejvyšší hudební řád," vysvětluje.

Když se po základní škole rozhodoval, co dál, hudba byla jasná volba. „Vystudoval jsem konzervatoř v Pardubicích a poté řešil, zda odejít na Janáčkovu akademii v Brně nebo vídeňskou Universität für Musik. „Já sám jsem chtěl spíše do Brna, protože jsem tam měl kamarády a bývalo by to pro mě bylo jednodušší. Profesor Juřica z konzervatoře a také rodiče mě však nakonec přesvědčili, abych se vydal tou těžší cestou. Dnes jsem jim za to ale vděčný, protože mi to otevřelo možnost koncertovat a pracovat v zahraničí. Akademie ve Vídni má ve světě obrovské renomé, učí na ní špičkoví umělci z celého světa," vysvětluje hudebník s tím, že před třemi lety ukončil

studium hry na klasickou kytaru. „Mým vedlejším zaměřením byla populární hudba včetně jazzové kytary. Jazz rád poslouchám a mám velký respekt ke všem jazzovým muzikantům. Chtěl bych ho i pořádně umět hrát, což by vyžadovalo věnovat se mu naplno, improvizovat několik hodin denně. Na špičkové úrovni se oba žánry dají skloubit těžko," lituje muzikant.

Od roku 1999 se zúčastňoval nejrůznějších kytarových soutěží. Nejvíce si váží nedávného vítězství na mezinárodní soutěži v Itálii. Získal od porotců sto bodů, což byl maximální možný počet. „Je to pro mě velké ocenění, na které jsem čekal dlouho. Ještě doteď nemůžu uvěřit tomu, že se mi to podařilo. Obzvlášť když pomyslím, za jakých okolností jsem vítězství dosáhl. V pátek do půlnoci jsem hrál ještě koncert ve Švýcarsku, celou noc jsem řídil, v sobotu v osm hodin ráno jsem přijel do Trevisa, na hodinu šel spát a v jednu už hrál první soutěžní kolo. I kdybych se nakonec neumístil, lásku k hudbě by mi to nevzalo. Už mám pryč léta, kdy jsem po každém neúspěchu házel pomyslnou flintu do žita. Avšak každé umístění, obzvlášť to nejlepší, moc potěší. Je to uznání odborníků, že to co děláte, děláte dobře, to je pro mě obrovská satisfakce za ta léta prosezená za nástrojem," popisuje okolnosti nedávného vítězství.

Hrál v chrudimském jazzovém Big Bandu, skupinách středověké hudby a nyní je členem revivalové kapely Trade Mark, kde hraje na sólovou elektrickou kytaru. „Hraní v Trade Marku je pro mě příjemné odreagování. Koníček, za který občas dostanu nějaké to švýcarské kapesné. Především jsou to ale přátelé, ačkoliv jsou o dvě generace starší než já," uzavírá Svoboda