VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Po dvanácti letech v Huse končí. Zlomilo mi to srdce, je ale nutné jít dál, říká

Brno /ROZHOVOR/ - Zbývá mu jen pár týdnů. Po dvanácti letech Vladimír Morávek ve funkci uměleckého ředitele Divadla Husa na provázku končí. K jeho odchodu vedl hromadný nesouhlas herců. Morávek, který soubor léta formoval, odchází z funkce poslední den letošního roku. Absolvent brněnské Janáčkovy akademie múzických umění působil jako režisér v Klicperově divadle v Hradci Králové, v Národním divadle nebo v opeře v Götteborgu. „Mám rád menší divadla, protože můžu být s herci v osobním kontaktu,“ říká Morávek.

12.11.2017
SDÍLEJ:

Vladimír Morávek.Foto: Deník/Drahomír Stulír

Čeká vás posledních pár týdnů ve funkci uměleckého šéfa divadla. Co vám působení v Brně dalo?
Byl jsem šťastný, hlavně na večírcích po premiérách. Herci mi věřili, nepochybovali, kdykoli jsem řekl něco hodně výstředního. Připadal jsem si krásný, vlasatý. Měl jsem pocit, že mé sny mají smysl. A jako správná maminka musím říct, že jsem pyšný na všechna představení.

Jak jste vnímal vynucený odchod z divadla, co to pro vás znamenalo?
Byl to jeden z nejtěžších okamžiků mého života. Říkám si, že jsem profesionál, a tak bych to měl umět. Je to ale podobný pocit, jako když mi zemřel bratr. Nebo když moje žena řekla, že mě miluje, ale divadlo mám asi raději než život s ní. Tak nějak podobně. Když se to stalo, volal mi pan režisér Kačer a řekl, vítejte v klubu nás, kteří jsme prohráli, protože jsme vyzvali draka na souboj. To tak v České republice bývá.

Čím divadlo vyniká, co je pro ně typické?
Provázek chce být avantgardní. Posouvá míru grotesky, zacházení s časem a prostorem. A přesto představení musí působit radostně, plné svobodných herců. Ale je to jako Věra Čáslavská, které tleskal celý svět, a přitom se jako malá holčička mnohokrát potloukla, spadla. Musel jsem hodně investovat do víry, že na konci bude můj olympijský oheň šlehat hodně vysoko. Po všech těch géniích, kteří Provázkem prošli, musíte postopadesáté osmé svolat lidi ke stolu a říct, mám výborný plán, věřte mi, prosím. Aby to bylo možné, je potřeba navrhovat ty nejzvláštnější okolnosti existování. Chtít víc úsilí, investice, nahoty, zbavení se předsudků.

U kterého představení jste nečekal, že vás to bude stát tolik práce?
Nejtěžší to bylo u Balady pro banditu. Skoro nikdo nevěřil, že je možné hrát představení znovu. Tenkrát se všem zdálo, že je to hodně blbý nápad. Vždyť to všichni viděli, všichni si pamatují Bittovou. Musel jsem hercům vysvětlit, že mají odložit podoby, ale přesto zůstat stejně důležití a okouzlující. Je to ale jako věta Šaty po mamince si vezmi, ty mamince moc slušely.

Jak se vám v Huse na provázku pracovalo?
Když jsme dnes dozkoušeli novou inscenaci, některým z nás se chtělo plakat, jiní byli vyčerpaní. Máme devět dní do premiéry a já se jako vždy snažím spojit všechny korálky v krásný náhrdelník. Ale možná je to jen hrách na podlaze, na který když kdokoli vstoupí, hrozně si nabije pusu. Ta možnost je tu vždycky. Musel jsem proto mít sílu vidět v práci to nové, vzrušující.

Kdo je Vladimír Morávek
• Narodil se v roce 1965 v Moravském Krumlově na Znojemsku.

• Studoval obor činoherní režie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

• Je divadelní a filmový režisér, dvanáct let působí jako umělecký šéf brněnského Divadla Husa na provázku.

• Spolupracoval s Národním divadlem v Praze, s Národním divadlem v Bratislavě a operou ve švédském Götteborgu.

Vybavíte si nějakou silnou vzpomínku ze zákulisí?
Největší euforii jsem zažil, když jsem poprvé přišel do divadla. Stál přede mnou nesnadný úkol. Rozhodl jsem se uvést čtyři díla Dostojevského. Bylo třiadvacátého prosince, kdy jsme zkoušeli Idiota. Uprostřed vraždění a lichvářství jsme se na chvíli zastavili, Honza Kolařík přivedl svoje malé děti a ty zazpívaly Narodil se Kristus Pán. Všichni jsme se na chvíli objali a šli se zase propadat do viny a vraždění.

 

V čem podle vás tkví smysl herectví?
Pro mě je to schopnost cosi obětovat. Mít sílu přinést divadlu důkaz, že zase neexistuje slovo ne, že všechno je možné. Když se herci rozhodnu s největší vášní vyprávět o odpovědnosti, odpuštění, bolesti. Je jedno, že stát předepisuje nepracovní dny a že někoho bolí záda. Nebo když maminka teskní a nabádá dceru, aby řekla režisérovi, že je nemocná a musí domů. A když se ta spousta lidí rozhodne obětovat, pak začínají zázraky. Najednou se zdá, že herci můžou cokoliv.

Na co při práci s hercem kladete důraz?
Jsem vyvolávač hadů. Hledám v lidech skrytou sílu. Dokola říkám, že uvnitř mají z něčeho strach. Něco nepoužívají nebo se bojí použít. Když tohle překonají, nebude pro ně nic nemožného. Už se nebudou stydět a najdou sílu mluvit o čemkoli na světě.

Poznáte herecký talent hned, nebo vás musí přesvědčit?
Je to naprosto intuitivní dar, který nevím, kde se ve mně bere. Rozliším to spolehlivě. Když jsem točil Nudu v Brně, lidé uzavírali sázky, jestli jsou Honza Budař a Pavla Tomicová opravdoví herci. Budařovi všude říkali, že se do filmu nehodí, protože je bledý. Já jsem ale neváhal dát mu hlavní roli a podívejme, co vyrostlo z Honzy Budaře! Mám rád mladé herce. V nejnovějším představení hrají čtyři loňští absolventi Janáčkovy akademie múzických umění a vsadím se, že za pět let je budete znát stejně jako třeba Matonohu nebo Lišku. Jsou to talentovaní kluci, kteří věří i tomu, čemu ostatní odmítají uvěřit.

Co by si měli diváci z vašich inscenací odnést?
Smysl divadla je očištění. Chci, aby se lidem v divadle ulevilo, aby se zasmáli, vzájemně si odpustili. Hra má ukázat lidem, jak se něco komplikovaného jednoduše vyřeší skrze oběť, pomoc, hledání pravdy. Lidé by se měli uzdravit, odložit těžkosti. Jako když odcházíte po návštěvě zubaře a už to nebolí. Protože se něčeho dotkl, zbavil vás toho zlého.

Vladimír Morávek.

Kde berete inspiraci?
Ve snech. V situacích často nevím, jak je možné, že to vím, ale umím si situaci představit. Vidím, jak by se měla rozvíjet. Jako dítě jsem byl hodně výstřední. V sedmi letech mi zemřel tatínek. Maminka se o nás bála, a tak nás nepouštěla ven. Byla knihovnice, nosila nám domů knížky, a tak jsem už od svých sedmi let četl. Představoval jsem si, co jsem nezažíval. Vzrušující život plný sportu a lásky, přátelství, absolutna. Představoval jsem si to s takovou intenzitou, že mi skoro nic nechybělo. Tehdy jsem se naučil vnímat svět jinýma očima.

Působil jste ve velkých divadlech, oproti kterým je Husa na provázku malá scéna. Co vám vyhovuje víc?
Určitě Provázek. Práci dělám hlavně kvůli osobnímu kontaktu s lidmi. Je hezké mít na scéně helikoptéru nebo slony, ale chtě nechtě tak přestanu mít s lidmi osobní kontakt. Mnohem lepší je setkávat se s herci, kteří se vzájemně znají a rozumí si. Když tvoříte něco společně, je osobní kontakt s lidmi nesmírně důležitý.

Do divadla jste přinesl osobitý styl. Kam si myslíte, že bude teď Husa na provázku směřovat?
Bojím se o Provázek jako o svého syna. Stejně jako v divadle je pro mě důležité mu říct, věřím ti, kamkoli půjdeš. Dospívající výrostci v divadle se můžou rozhodnout vášnivě věnovat například baletu nebo pohlavnímu životu mloků. Nebo se můžou stát tím, co vždycky chtěli. Hnutím, které se bude snažit měnit svět a upozorňovat na jeho chyby. Můžou být skvělí na vytváření makových plantáží. I to je možné, na všechno mají právo.

Co plánujete dál, na co se můžou lidé těšit?
V den stého výročí založení republiky plánujeme se spolkem Čtyři z Brna a pes uvedení Havlových textů o myšlenkách Aloise Rašína v předvečer vzniku republiky. Čestmír Kopecký dostal nápad natočit povídkový film o Leoši Janáčkovi na motivy mé inscenace. Petr Minařík a Pavel Řehořík zase přišli s myšlenkou natočit další film na téma Balady pro banditu. V pražském Národním divadle budu režírovat Verdiho operu Rigoletto.

Budete mít trochu volna. Plánujete odpočívat?
Prodal jsem svůj brněnský byt, rozchod s divadlem jsem nesl s bolestí. Rozhodl jsem si postavit dům na samotě, kde budu v přírodě mezi zvířaty a s velkou knihovnou v zádech. Odtud budu vyjíždět do Brna, do Prahy a vracet se zase zpátky. Když mám volno, chodím do sauny nebo se synem do kina. Sedíme tam spolu a on vzrušeně kouká na to, jak se padouši chystají zničit svět, a nakonec to dobře dopadne. Rád bych taky odjel na dovolenou. Někam, kde je teplo, slunce a málo lidí.

Budete se s Husou na provázku loučit?
Všechno, co prožívám, promítám do představení. Teď chystáme inscenaci s názvem Na protest, pokoj lidem dobré vůně. Je to o tom, jak někdo zábavně vypráví o různých nehoráznostech, které se mu staly. Série směšných příběhů, lásek a selhání. Na závěr málem shoří barák a nakonec se ukáže, že řešení je vzkříšení.

JOLANA HALALOVÁ

Autor: Redakce

12.11.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Folklorní festival Sousedé v Mikulově.

Mikulov rozproudilo na 216 krojovaných tanečníků naráz

Ilustrační foto.

Znojemští chtějí získat body v Hradci. Varují před kanonýrem

Orli marně stíhali rozjetý Salcburk a podlehli mu 2:5

Salcburk, Znojmo – Vzdorovali, ale ve třetí třetině už krok se soupeřem neudrželi. Hokejisté znojemských Orlů ve 22. kole mezinárodní soutěže EBEL na ledě favorizovaného Salcburku neustále dotahovali skóre a padli 2:5.

Krajský rozpočet je přebytkový, dvě miliardy míří na opravy silnic a dopravu

Jižní Morava – Více než dvě miliardy korun na dopravu, miliarda pro školy a sedm set milionů do zdravotnictví. Do těchto sektorů půjde příští rok nejvíce peněz z krajského rozpočtu, který v pátek schválili jihomoravští radní. Hlasovat o něm budou ještě zastupitelé v prosinci.  

AKTUALIZOVÁNO

Rozsvěcení Těsnohlídkova vánočního stromu v Brně sledovaly tisíce lidí

Brno /ANKETA/ – Mezi stánky se line vůně svařáků, smažených bramboráků i grilovaných specialit. Lidé se tlačí mezi stánky. Na páteční rozsvěcení vánočního stromu na brněnském náměstí Svobody se přišly podívat tisíce lidí. Mezi nimi i Brňanka Marie Sodomková se svojí sestrou. „Na trhy chodíme pravidelně, ale na rozsvěcení stromu jsme tady poprvé. Je to tady krásné, vánoční Brno milujeme,“ pochvaluje si.

Bělica sbírá peníze na bunkr. V létě jinému uřízl roh

Znojemsko – Vlastní bunkr si chce pořídit student Ondřej Bělica. Peníze na koupi shání na internetu. Co s bunkrem podnikne, rozhodnou právě dárci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT