Hrál jste tady pod širou oblohou na hradě už někdy dříve?
Já tady na hradě hrál už po druhé. Obě hry, které jsme tu lidem hráli jsem také napsal, jak Dámu na balkoně, tak Dona Quichota.
 
Včem je hraní na nádvoří jiné než hraní vklasickém kamenném divadle?
Na nádvoří znojemského hradu se krásně hraje, lidi jsou natěšený; a tím, že je to venku, vzniknou nové momenty. Ono hrát vdivadle a na hradě je skutečně rozdíl. Venku se divák snáze zapomene, že je na divadle a to se těžko ovládá. Dnes při představení se mi stalo, že vjedné tiché scéně, protože humor potřebuje ticho, sedím a vtom nějaké dámě vhledišti zazvonil telefon. Ona vpoklidu mluví, že je na hradě na divadle, tak já to do hry a do té scény zakomponoval. Doufám, že ta dáma přijde i na příští představení. Jinak jsem ale rád, že to vyšlo. Hraní venku je dobrá zkušenost pro mě i pro lidi a zahrát si čas od času vjiném prostředí, než kabinetně divadelním je obohacující pro obě strany.
 
Když herci hrají pod širou oblohou vhorkých nocích, je to pořádku, ale tentokráte byla dost zima. Nevadilo vám ani to, že se při představení popíjí a pojídá?
Zima byla lidem, ne mě, já se na jevišti hýbám. Jsem rád, že to dobře dopadlo, lidi hra vzala, i když nejsou tak ukáznění jako vdivadle. Tam se automaticky chovají jinak, jsou jakoby v chrámu a herci jsou pro ně něco jako knězi. Zato vplenéru, outdooru, je to zcela odlišné. Tam někdo popíjí, tam někdo na někoho křikne, ale jak jsem už řekl, je hrát venku exkurze příjemné a inspirující.