Zatím nejnovější Kristkovou asambláží je „Soukolí osudu aneb Sublimace zlata", která je součástí jeho cyklu kriticky pohlížejícího na stav dnešní konzumní společnosti. Více je na webu lubokristek.net.

Kristek v roce 1968 emigroval do tehdejšího Západního Německa, kde poté v roce 1971 vytvořil ve městě Landsberg am Lech tradici takzvaných Kristkových nočních vernisáží, kterou pak dalších čtyřicet let rozvíjel. Mnichovský časopis Medizin + Kunst ve třetím čísle z roku 1994 napsal, že Kristkovy happeningy navazují na freudovskou psychoanalýzu, nesou se v duchu „Activité Paranoiaque Critique" Salvadora Dalího – a jsou s naprosto nepředvídatelným koncem.

Ze sochařských děl, která v Německu vytvořil, vynikají třeba šestnáctimetrová socha Strom vědění pro gymnázium Ignaze Köglera, bronzová socha Pijící pro lázně Greifenberg či kovová plastika Pomník pro pět smyslů pro Neue Stadtmuseum. Jeho díla jsou rozeseta také v USA, Kanadě, Itálii, Turecku a také ve Španělsku.

V 90. letech 20. století začal tento surrealistický sochař, malíř a akční umělec psát dějiny Zámečku Lubo v Podhradí nad Dyjí.