Na kamenné zídce před parkem sedí jako vlaštovky na drátě zvědavci a užívají si tónů hudby, která nedbá prostor festivalu a nabízí se k poslechu i daleko za hranicemi parku. O kousek dál si pak ti otrlejší kupují u stánku vstupenky. S festivalovou páskou na ruce pak míří vstříc branám parku. Blíží se čtvrteční večer, první ze třídenního programu.

Park u zámku je návštěvníků už plný. Většinou stojí před obrovským podiem postaveným přímo před zdmi krumlovského zámku. Právě končí vystoupení metalové kapely Škwor. Přímo před pódiem je hlava na hlavě, o něco dál diváci posedávají na roztažených dekách a karimatkách. „Myslím, že festival se rozjel ve velkém stylu. Jsem zvědavý na Arakain s Lucií Bílou. Škwor nic moc, ale Alkehol zahrál zatím nejlíp,“ libuje si návštěvník Marek Navrátil z Jeseníků.

Mezitím už na pódiu začíná svou show pražská kapela Dymytry. V hrozivých maskách rozproudí první tóny metalu. Publikum je vítá hlasitým řevem a zvednutýma rukama v rockovém gestu. Kromě masek dotváří atmosféru i světelná show. Po pár písních přeruší kapela své hraní a na pódiu se objeví blonďatá holčička. „Tady Verunka se ztratila rodičům,“ vysvětluje zpěvák Jan Macků.

Na velké obrazovce promítající dění na pódiu je vidět dívčin rozpačitý výraz. Snad z toho, že se ztratila, či snad za to může znepokojující vzhled kapely a stovky očí na ni upřených. „Bude na rodiče čekat támhle u stánku,“ dopoví zpěvák a děvče s ulehčením z pódia odcupitá. A Dymytry pokračuje dál.

Když v devět večer kapela skončí, nechává poslední zbytek denního světla lidem možnost prohlédnout si dění v areálu. A že je na co se koukat. Kapitán Jack Sparrow s Barbossou jistojistě zaujmou a neodmítnou žádného zájemce o fotografii. O kousek dál se potuluje smrtka a jednorožec. K potkání tu je i něco připomínající Asterixe a Obelixe. Chvíle potvrzení přijde v okamžiku, kdy se spontánně rozohní hádka, zda ryba je nebo není čerstvá.

Příchod kapely Arakain doprovází potlesk. A ještě jeden po tom, co na druhou písničku vstoupí na pódium i Lucie Bílá. „Zařvěte, chlapi! Zařvěte, ženský! Tak, a teď budu řvát já,“ povzbuzuje publikum zpěvačka.

Pokud bylo na předchozí kapely narváno, teď park doslova praská ve švech. Ohlušující hudbu protíná tvrdý hlas Bílé i Jana Toužimského, zpěváka Arakainu.

Po jejich vystoupení zbývá do půlnoci ještě hodin a půl. Mezitím se nějakým způsobem rozšíří nutkání náhodného řvaní, a tak se řev po různu ozývá z nejrůznějších částí areálu. Zbývá poslední kapela. I stánky s merchendisem už pomalu balí. Prodávají se tu nejen trička, ale i hrnky, poháry nebo stříbrné šperky.

Jakýkoliv šperk však bledne v porovnání s velkolepostí scény, se kterou přišel zlatý hřeb prvního dne festivalu. Dánský zpěvák King Diamond je známý pro hororový metal, kdy při vystoupení využívá i rekvizity pro navození atmosféry. Na pódiu tak přišla o život nebohá panenka Abigail, která sdílí jméno s jedním ze zpěvákových alb. Zpěvák se chopil svého mikrofonu z kostí a rozproudil dav svým heavy metalem.

Světla, kouř i ohlušující řev. Tak vypadalo jeho nezapomenutelné vystoupení.

KRISTÝNA SKLENÁŘOVÁ