Ve Znojmě jste naposledy hráli před dvěma lety. Co se od té doby ve vaší hudbě změnilo?
Zúžilo se složení kapely, hrajeme teď bez dechové sekce, jen ve třech. Přibyla spousta nových písniček, ale hrajeme i ty starší. Náš zvuk je teď o poznání čistší, průhlednější.

Na nové desce jste dost výrazně změnili styl. Proč jste se k tomu kroku rozhodli? Jak na nový zvuk kapely reagují vaši fanoušci?

Já myslím, že jsme styl nijak výrazně nezměnili. Pořád skládáme a hrajeme písničky. Dřív tam bylo víc trumpet, teď používáme hlavně šlapací harmonium, kytary a rafinovanější rytmiku. Ale pořád jsou to písničky. Myslím, že většina našich fanoušků tohle chápe a je jim dobře, když se může s Trabandem vydat po téhle klikaté cestě.

Vaše texty jsou propleteny duchovními, křesťanskými motivy. Hraje křesťanství ve vašem životě důležitou roli?
Nejsme programově „křesťanská“ kapela, jsme hudební kapela, nic víc, nic míň. Zpíváme o všem, co vidíme okolo sebe a co prožíváme, tedy i o věcech mezi nebem a zemí.

O své hudbě mluvíte jako o „home music“. Co to vlastně znamená? Kde berete inspiraci?

Inspiraci bereme všude, kde se nám zlíbí, doma i ve světě. Mně je vlastně úplně jedno, jak si kdo pojmenovává naši hudbu, jestli „world“ nebo „home“ music. Cílem je napsat a zahrát dobrou písničku, ne svézt se na nějaké módní vlně toho či onoho stylu.