Malováním proti problémům duše. Znojemský umělec Adam Černý tvoří temné obrazy
Studoval zdrávku. Po dvou letech z ní odešel na grafickou školu, aby se naplno věnoval malbě. Znojemský umělec Adam Černý komunikuje se světem pomocí svých obrazů. I když některé z nich mohou působit temně, chce svými díly spíše poukázat na odvrácenou stranu reality. Malování mu pomohlo vyrovnat se s psychickými problémy. Za svou patnáctiletou kariéru má za sebou řadu výstav, třeba v pražském Rock Café či různých brněnských galeriích. „Život je metráž filmu, na němž jednotlivá okénka představují cestu od narození ke smrti. Takto metaforicky přistupuji i k dílu, které vytvořím,“ říká malíř.
MÍSTO SOMATOLOGIE DALÍ. Maloval již od útlého věku. Na základní škole poslouchal reggae. „Ve třídě jsem každému žákovi udělal jeho jméno ozdobným ornamentem. Do písma jsem otisknul charakter. Mirek byl šikanátor, takže měl slizký zelený nápis ,“ přibližuje Černý. Ve studiích pokračoval na zdravotní škole, kde jej však štvala přemíra žen v kolektivu. „Zavrtal jsem se do vnitřního světa, než abych byl expanzivní gigolo. Namísto pozorování somatologie jsem si v lavici četl monografii Dalího. Zkoušel jsem překreslovat fotky chemických procesů pod mikroskopem a z učebnic se staly skicáky. Potom jsem viděl v Kině Svět film kapely Pink Floyd The Wall, což mě spirituálně ovlivnilo. Proto jsem namaloval mlýnek, do kterého učitel cpe žáky a mele z nich maso. Pak jsem ho dal na nástěnku,“ přiznává dvaatřicetiletý Znojmák. Po dvou ročnících ze zdrávky zamířil studovat grafiku do Jihlavy.
Zdroj: Radek Železný
NEZASTUPITELNÁ HUDBA. Černého tvorbu ovlivňuje i muzika. „Jsem hudební fanatik, který potřebuje slyšet hudbu, což se přenáší i do umění. Ségra mi v patnácti dovezla z Michiganu řadu CD s hudbou (Jimmyho Hendrixe či německý krautrock), která změnila mou představu o světě,“ vypráví Adam Černý.
Zdroj: Deník / Lubomír Budný
NIMRÁNÍ V PROCESU. Když tvoří, má rád čistou hlavu. Pivo si dá maximálně jedno. „Potom mě alkohol otupuje,“ upozorňuje malíř. Čím je starší, tím déle mu trvá práce na obrazu. „Někdy mám i výpady, že velkou věc udělám za patnáct minut, ovšem raději se v procesu nimrám,“ vysvětluje znojemský výtvarník. Když jej dílo přestane bavit, přetře ho bílou barvou. „Nedávno mi v ateliéru ležela deska s krustou barvy. Co na ní bylo vyobrazené, ztratilo své kouzlo, necítil jsem v tom pnutí, tak jsem to přetáhl bílou a vystoupily tam reliéfy zaschlé barvy. Dalo se s tím pracovat až v linii plošného sochařství,“ povídá s nadšením Černý.
Zdroj: Deník / Lubomír Budný
PSYCHICKÁ OPORA. Jednou jej dostihly duševní problémy. Čas trávil na chráněném bytě v Praze. Chodil na arteterapii, jejímž výsledkem byla Černého první účast na výstavě. „Vyhrabával jsem se z psychických potíží. Malba pro mě v té době byla oporou,“ vzpomíná umělec. Následovaly exhibice různě po republice. „V Rock Cafe v Praze, ve Znojmě, hodně jich proběhlo v Brně. Bylo jich určitě více, než má člověk prstů na rukou,“ vypočítává.
Zdroj: Adam Holubovský
ZNÁMÍ ZNÁMÝCH. Adam Černý maluje pro radost. Jeho díla si ovšem pořizují i jiné osoby. Dají za ně řádově tisíce korun. „Většinou jsou to lidi z mého okolí, kteří vědí, že tvořím. Obrazů už jsem prodal dost, ale kdyby se našel mecenáš, tak budu rád,“ směje se.
Zdroj: archiv Adama Černého
INSPIRUJÍCÍ MATYSKA. Hodně pro svoji tvorbu pochytil od malíře Pavla Matyska, který je Černého kamarád. „Studoval v ateliéru u Jiřího Načeradského. Je velice disciplinovaný a strašně valí. Bylo lehké něco pochytit jen přirozenou cestou, pouhým pozorováním,“ uzavírá Adam Černý.
Zdroj: Adam Holubovský
Tento článek jste si mohli přečíst díky předplatnému Deník Klubu
36
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
