Chlapi nevěřícně zírají, když mě vidí za volantem traktoru, říká Martina Novotná

Martina Novotná se odmala pohybuje v zemědělském prostředí.Zdroj: archiv Martiny Novotné

Když jsem byla menší, hodně mi o traktoru vyprávěl můj bratr, který vlastně taky pomáhal doma se zemědělstvím. Nejprve mě spíš tak strašil, co vše se s traktorem může stát, moc rád mi vyprávěl především o tom, že je snadné traktor převrátit. Postupně jsem začal jezdit sama. Byla sem z toho vystrašená, právě proto, že jsem od bratra neustále poslouchala, co by se mohlo stát.

Martina Novotná se odmala pohybuje v zemědělském prostředí.Zdroj: archiv Martiny Novotné

Je prostě potřeba si uvědomit, co všechno by se mohlo stát. Musí si člověk uvědomit, že za sebou táhne několikatunový náklad a podle toho k řízení přistupovat. Když už máš potom cvik, je to něco jiného, mnohem víc věcí je přirozených a nemusím o tom neustále přemýšlet, co jak má být.

Martina Novotná se odmala pohybuje v zemědělském prostředí.Zdroj: archiv Martiny Novotné

Na vysoké škole, jsem se zemědělstvím zabývala i v bakalářské práci. Díky tomu se mi otevřely neuvěřitelné příležitosti a já začala pracovat s novými technologiemi, v současné době se nejvíce zaměřuji na precizní zemědělství. Je to způsob obdělávání půdy, který je založený na tom, že se šetří pohonné hmoty, přípravky na ochranu i přejezdy strojů po poli. Cílem je získat půdu do dobrého stavu a zároveň ušetřit nějaké finance, k čemuž slouží i počítačové systémy umístěné například v traktorech.

Martina Novotná se odmala pohybuje v zemědělském prostředí.Zdroj: archiv Martiny Novotné

Vždy když si u něčeho u zemědělství nejsem jistá, nevím si rady ať už s technologiemi, nebo s provozem, vždycky vím, že se mohu obrátit na svého tátu, který se mi snaží vždycky pomoci. A když sám neví, tak si problém sám nastuduje a pak se mi snaží co nejlépe poradit. Je mou velkou oporou a zároveň hnacím motorem.

Martina Novotná se odmala pohybuje v zemědělském prostředí.Zdroj: archiv Martiny Novotné

Když jezdím s traktorem, setkávám se se dvěma skupinami lidí. Hlavně u chlapů to jde hodně poznat, jedni jsou toho názoru, že ženská za volant fakt nepatří. Druzí jsou z toho naopak nadšení, že je to zpestření a že vlastně mají tak trochu obdiv, že mám tu kuráž za ten volant sednou. Řízení jako takové ale není moc těžké, mnohem těžší je pro mě manipulovat s bočnicemi na vleku.