Kováře Vojtěcha Kulicha fascinuje železo. Kovárnu má na tajném místě

Zdroj: archiv Vojtěcha Kulicha

Kováře znal jen z pohádek a netušil, oč jde. Přesto Vojtěch Kulich před zhruba patnácti lety zamířil studovat obor umělecký kovář. „Na železe mě fascinuje, že ho můžeš všelijak přetvářet. Dáš ránu a hned vypadá jinak, dáš druhou zas vypadá odlišně. Prostě dá se sním hrát a pracovat,“ líčí vysoký muž vypadající jako Thor ze superhrdinského komiksu. Ve vzdělávání pokračoval a dnes pracuje ve stavební firmě. „Dodělal jsem si nadstavbu, projektového manažera a volnočasového pedagoga,“ říká Kulich.

Zdroj: archiv Vojtěcha Kulicha

Vojtěch Kulich dříve navštěvoval i kovářská sympozia. „Jezdíval jsem se podívat na kluky, jak kují v různých městech po republice. Největší setkání bývá každoročně na hradě Helfštýně, kam se sjedou kováři z celé Evropy,“ vzpomíná.

Zdroj: Pavlína Faragová

Dnes se kováním baví. „Mám i vlastní kovárničku, ale kde, to je tajné!“ zdůrazňuje Kulich. Uměleckým kovářstvím se podle něj dá slušně uživit. Vyzdvihuje, že mnoho jeho kamarádů jsou schopnými a šikovnými řemeslníky. „Jmenoval bych třeba Ondřeje Žáka, který má kovárnu v Sedlešovicích. Ten nestíhá kovat. Je hezké, že na Znojemsku si jako kováři nejsme konkurencí, ale pomáháme si,“ upřesňuje Kulich.

Největší věcí, kterou kdy znojemský kovář realizoval, je brána do vinotéky soukromého sklepa. „Nejvíce mě baví kovat to, co mě zrovna napadne. Třeba z učňáku mám ještě někde rozdělaného Barta Simpsona,“ směje se Vojtěch Kulich.

Zdroj: Deník / Lubomír Budný

Kulicha znají jeho přátelé i jako hudebníka. Vystupoval třeba s kapelami Letní tlení či Podebraná pata. „Hudba a kovařina se prolíná tam, kde mi zvoní kovadlina, hoří uhlí, zpívá bruska a sem tam hoří železo,“ glosuje kovář. Do budoucna nemá žádný konkrétní kovářský sen. „Jeden jo, abych nevyhořel,“ uzavírá Vojtěch Kulich.