Kliknutím zvětšíteVápencovému jeskynnímu systému Sterkfontein, který se nachází nedaleko jihoafrického Johannesburgu, se přezdívá Kolébka lidstva. Za posledních sto let se v něm totiž našlo tolik kostí hominina rodu Australopithecus, co nikde jinde – a právě kosterní nálezy tohoto rodu mají zásadní význam pro studium lidské evoluce.
Nové datovací techniky nyní naznačily, že tyto fosilie pocházejí z doby před téměř čtyřmi miliony let a že jsou tedy ještě podstatně starší než slavná kostra jedince rodu Australopithecus afarensis, přezdívaná Lucy.
Kolik je paní Plesové? A kolik Malé noze?
„Ve Sterkfonteinu je více fosilií rodu Australopithecus než na jakémkoli místě na světě. Ale je velmi obtížné určit správně jejich stáří. Dříve je lidé odhadovali na základě zvířecích fosilií nalezených v jejich blízkosti, nebo je porovnávali se stářím jeskynních útvarů, jako jsou sintrové kameny (plošné usazeniny kalcitu nebo jiných uhličitanových minerálů, které se tvoří tam, kde voda stéká po stěnách nebo po zemi krasových jeskyní, pozn. red.). Z toho získávali řadu rozdílných dat. Naše údaje tento rozpor řeší a ukazují, že tyto fosilie jsou mnohem starší, než jsme si původně mysleli,“ uvedl podle webu Science Alert geolog a geofyzik Darryl Granger z Purdue University.
Určování stáří pravěkých pozůstatků není snadné, zvláště v jeskyních. Věk částečně zachovalé kostry Lucy (3,2 milionu let) se vědcům podařilo stanovit pomocí radiometrického datování sopečného popela v usazeninách, kde byla nalezena, ale jeskyně představují nedotčené prostředí, kam sopečný popel nepadá.
Dosavadní odhady stáří jeskynního komplexu Sterkfontein se opíraly o věk vápencového sintru, jenž vyplňuje některé jeskynní prostory. Podle něj vznikl tento komplex před dvěma miliony až dvěma a půl milionu let. Jenomže sintr, který vzniká vysrážením uhličitanu vápenatého z roztoků obsahujících rozpuštěný vápenec, se může tvořit i nad starším sedimentem a zdá se, že právě tak tomu ve Sterkfonteinu bylo.
Většina pozůstatků sterkfonteinských australopitéků pocházela z jeskynní výplně zvané Member 4. Tady se našla například slavná lebka „paní Plesové“, nejúplnější příklad svého druhu, jaký byl kdy objeven.
Další slavnou kostrou mezi sterkfonteinskými australopitéky je jedinec Little Foot (Malé chodidlo, popřípadě přeneseně Malá noha), vykopaný z prostoru označovaného jako Member 2. Jeho stáří bylo za pomoci Grangerovy metody již dříve odhadnuto na 3,67 milionu let. Stejnou metodu začal nyní Grangerův tým používat i na fosilie z výplně Member 4.
Jeskynní komplex Sterkfontein:
Pomůže vesmírné záření
V čem spočívá novátorství této techniky? Namísto zkoumání sintru nebo jiných kostí nalezených poblíž (které nemusí pocházet z téže doby jako zkoumané pozůstatky australopitéků) studuje tým skálu, v níž se fosilie australopitéků nalezly. Konkrétně zkoumá radioaktivní rozpad dvou vzácných izotopů v křemeni: hliníku-26 a berylia-10.
„Tyto radioaktivní izotopy, známé jako kosmogenní nuklidy, jsou produkovány vysokoenergetickými reakcemi vesmírného záření blízko zemského povrchu a jejich radioaktivní rozpad se datuje od chvíle, kdy spolu s fosiliemi spadly do vchodu do jeskyně a byly v ní pohřbeny,“ vysvětluje Granger.
Z těchto izotopů tým zjistil, že všechny sedimenty podpírající australopitéky pocházejí z doby před 3,4 až 3,7 milionu let. To znamená, že všechny pozůstatky získané z tohoto ložiska pocházejí přibližně z počátku éry rodu Australopithecus, nikoli z jejího konce, jak se vědci domnívali dříve.
To má důležité důsledky pro naše chápání lidské evoluce a pro to, jaké místo v ní má jeskynní komplex Sterkfontein, uvedli vědci ve studii, která vyšla v PNAS.
„Mladší hominini, včetně rodu Paranthropus a našeho rodu Homo, se objevili asi před 2,8 až dvěma miliony let. Dříve se jihoafrické druhy australopitéků považovaly za příliš mladé na to, aby byly jejich předky, takže se předpokládalo, že Homo a Paranthropus se vyvinuly ve východní Africe. Ale nový výsledek, který je v souladu s datováním Malé nohy, naznačuje, že Homo a Paranthropus – také nalezené v Kolébce lidstva – se objevily až téměř milion let poté, co žili jedinci, jejichž pozůstatky se našly v Member 4. Takže by se mělo pořadí událostí i místo, kde k nim došlo, opět revidovat,“ řekl podle Eurekalert archeolog Dominic Stratford z Witwatersrandské univerzity v Jižní Africe, koordinátor výzkumu v jeskyních Sterkfontein.
Podle Grangera podnítí nové datování australopitéků ze Sterkfonteinu nepochybně debatu o jejich různých charakteristikách a o tom, zda mohli existovat jihoafričtí předci pozdějších homininů.
36
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
