„Dcera Darina měla rok a půl, když jsem ji sbalila do tašky a odjely jsme do Itálie. V tu dobu jsem byla už rozvedená s basketbalistou Mifkem, ale jeho jméno mně a mé dceři zůstalo," vypráví o svém odchodu v roce 1976 do Itálie.

Z Československa odešla za volejbalovým angažmá legálně. „Se Slovenkou Juliou Bendeovou jsme byly první cizinky, které v Itálii hrály. Až po nás pak přišly hráčky z jiných zemí. Himl (Antonín Himl tehdejší předseda ČSTV, pozn. red.) mi věřil, že neuteču. Dcera byla se mnou. Daně jsem odváděla v Československu. Neměla jsem žádné potíže. Dcera vyrůstala v Itálii, začala tam chodit do školky. Já jsem se tam nakonec vdala, a tak jsem zůstala," vysvětluje, jak se jejím druhým domovem stala Itálie.

Volejbalu se začala věnovat až na vysoké škole. Dostala se k němu díky atletice. „Ve Znojmě jsem házela oštěpem a diskem. Ze znojemského gymnázia jsem šla do Prahy na fakultu tělesné výchovy. V sobotu a v neděli, když nebylo v Praze co dělat, tak jsme hrávali volejbal. Měla jsem dobrou fyzičku z atletiky, a tak mě vzali do volejbalového nároďáku. Pro mě byl ale v tu chvíli na prvním místě oštěp a disk," říká.

Úspěšná volejbalistka se dostala na dvě olympiády, poprvé v roce 1968 do Mexika a o čtyři roky později do Mnichova. Málem však na olympiádě startovala v atletice. „Dana Zátopková mi řekla, ať si vyberu oštěp, nebo volejbal. V oštěpu mi chybělo pět metrů, abych mohla jet na olympiádu v Mexiku. Tak jsem si vybrala volejbal, protože jsem byla v nároďáku, který se na tuto olympiádu kvalifikoval," doplňuje volejbalistka.

V Mexiku skončily československé volejbalistky šesté, v Mnichově pak sedmé. Jedinou medaili, kterou Bémová Mifková vybojovala s československou reprezentací, bylo stříbro z mistrovství Evropy v Itálii v roce 1971. Získala jak v Česku, tak i v Itálii ocenění pro nejlepší hráčku, přestože hrávala na postu nahrávačky. Obvykle toto ohodnocení dostávají smečařky. „Jsem v Itálii první nahrávačka, která byla vyhlášena nejlepší volejbalistkou," dodává.

Zlato z volejbalového mistrovství světa se v její rodině ale také objevilo. Získala ho dcera Darina Mifková s italskou reprezentací. „Už od patnácti let, nejprve v mládežnických kategoriích a pak v dospělých, reprezentovala Itálii. S týmem Bergama byla čtyřikrát nejlepším celkem Evropy. Má sice zlato z mistrovství světa, ale byla jen na jedné olympiádě v Sydney," usmívá se máma italské reprezentantky.

Její dcera již ukončila aktivní kariéru. „Má osmatřicet let a roční holčičku, tak už volejbalu nechala," doplňuje.

Bémová Mifková strávila v podstatě dosavadní první půlku života v Československu a druhou v Itálii, a tak se jí do řeči pletou italská slovíčka. Přitom do Itálie odcházela, aniž by znala italštinu. „Domlouvala jsem se anglicky, ale postupně jsem italštinu zvládla. Češtinu moc nepoužívám, ale když přijedu do Znojma za sestrou, tak se zase rozmluvím a slovíčka se mi vrací," vypráví.

V Itálii ji čekala ještě jedna velká zkouška. V rodné zemi vystudovala tělesnou výchovu a biologii. Poté učila na vysoké škole zemědělské v Praze Suchdole. „Čtrnáct let praxe už jsem měla za sebou, když jsem šla do Itálie. Kvůli italské byrokracii jsem ale musela znovu udělat školu. Tělesnou výchovu jsem zvládla, ale biologii jsem nezkoušela, protože italština je sice jednoduchý jazyk na mluvení, ale na psaní je složitý," poznamenává.

Znojmo opustila před více jak padesáti lety, ale stopy tu po sobě zanechala. „Byla jsem na srazu gymnazistů po padesáti letech.Všimla jsem si, že v záznamech jsem uvedená, že stále držím rekord ve vrhu koulí," zmiňuje kuriozitku.

S volejbalem skončila v pětapadesáti letech. „Zavřela jsem dveře a přestala hrát. Pořídila jsem si karavan a jezdím s ním po Evropě. Jsem už šest let v důchodu a žiji spokojeně sama bez chlapa," svěřuje se.

Na svých cestách se vůbec nebojí. „Kdyby po mně někdo šel, tak bych mu mohla dát pořádnou ránu. Ještě mám sílu z oštěpu a disku," směje se.