Ducára trápila před kláním zraněná ruka. Svou přípravu musel konzultovat i s manželkou, jelikož mu nezbývalo moc času na další povinnosti. Těsně před Vánocemi pak oslavil třicáté narozeniny.
„Měl jsem v ruce asi zánět, protože jsem ji nemohl pořádně natáhnout a ani sevřít v pěst. Naštěstí mě lidé z mého týmu dali dohromady. Manželka už mi to odpustila, protože je skvělá a odpustí mi všechno,“ líčil boxer.
Duel mezi ním a Řezníčkem sledovala vyprodaná Lucerna. Jeho výkon sledovali v Praze i další úspěšní boxeři. Před vrcholem večera bavili diváky i David Dvořáček, Pavel Polakovič nebo Vladimír Lengál. Ducár byl opatrný i z důvodu, že zápas bodovali rozhodčí z WBC.
„Možná jsem nechtěl tolik riskovat, a nejspíše to šlo i trochu vidět. Takže jsem šel na jistotu. Ke konci jsem se snažil vyhrát před limitem, ale díky otevřenému bodování jsem věděl, že jsem vyhrával všechna kola. Když víte, že vyhráváte, tak nechcete přijít zbytečnou chybou o vítězství,“ dodala současná česká jednička.
Pro Ducára byl čtvrteční zápas vyvrcholením úspěšného roku. Letos postupně porazil Marka Procházku, Václava Pejsara a právě Vladimíra Řezníčka. „Bylo to skvělé, chci poděkovat všem, kteří přišli. Byla to ta nejlepší možná tečka za tímto rokem. Teď si chci odpočinout a už se těším, až s rodinou vyrazíme na hory. Teď si to všechno užiji,“ řekl znojemský rodák.
V příštím roce by rád své zápasnické umění předvedl v zahraničí. „Každopádně nechci vůbec předjímat. Teď jsem rád, že jsem znovu získal tenhle titul domů, a ještě pod prestižní organizací WBC,“ uzavřel Ducár.
