Znojemské plavecké království se hroutí. Takový je alespoň pocit českého reprezentanta a trojnásobného olympionika Květoslava Svobody, který jej ve zlém opouští. K rozhodnutí ho prý dohnal jeho vlastní trenér, kterého kdysi obdivoval jako svého otce.

Proč vůbec ze Znojma odcházíte?
Nějak se ve mně všechno nahromadilo a tak jsem si řekl, že jdu pryč. A už mě vůbec nezajímá, že to ošklivé řeknu já, který jsem pro Znojmo snad něco udělal. Jiří Kyněra mě vychoval, sehnal mi byt, když jsme měli rodinné problémy. Dostal mě tam, kde jsem. Byl mi patnáct let otcem. Staral se o mě po všech stránkách.
Ale, bohužel, v poslední době u mě všechno tohle ztratil. Ve mně převážilo všechno to špatné, co se ve znojemském plavání dělo a děje nedobrého.
Znojemský plavecký oddíl bych, zhruba od loňského prosince, přirovnal k posádce, která těsně před ledovcem naskočila na Titanic. A já z něj raději vyskakuji.

ČTĚTE TAKÉ:KVĚTOŠ DOSTAL LIDOVĚ ŘEČENO VYHAZOV

Proč se vztahy v oddíle zhoršily? Můžete to nějak blíže vysvětlit?
Když to spočítám, má nyní Jiří Kyněra, kromě trenérské funkce ve Znojmě a u reprezentace, dalších asi pět funkcí. Což není moc normální a jistě ani jednoduché. Určitě mu nezávidím, že je tak vytížený. Pro něj to musí být děsný nápor, hlavně po psychické stránce.
Možná si to neuvědomuje a věřím, že pro plavání chce udělat maximum. Ale nyní absolutně nestíhá, chce řešit všechno najednou. Do toho přišly jeho osobní a rodinné problémy.
Svou nervozitu a trable tak začal přenášet na nás.
Na tréninky jsem se přestal těšit, vyloženě mě to nebavilo. Navíc skončil Martin Havlík, teď Tomáš Melichárek a Michal Rubáček od března do konce léta trénuje ve Vídni. Tím víc jsem byl trenérovi na očích. Občas jsem se mu dokonce bál říct, kam jdu a začal jsem si vymýšlet. A to není dobře.

Váš odchod jste chystal déle? Nebo došlo k nějaké rozbušce, která vaše rozhodnutí urychlila?
Při jednom tréninku Jiří Kyněra na nějakou dobu odešel, pak se vrátil, zmáčkl stopky a začal na mě bezdůvodně křičet, že jsem nezaplaval čtyři sta metrů trať na posilování nohou. A já jsem věděl, že jsem to zaplaval. Pak nám zadal další plavání a já jsem plaval něco jiného. To jsem neměl dělat. Trenér se rozkřičel, že si dělám, co chci a ať se sbalím a vypadnu. Začali jsme se dohadovat a já mu nakonec řekl, že jestli ho to s námi nebaví, tak ať jde on. Vím, že to je silný. To všechno se odehrálo během tréninku. Vím, že jsem si to neměl dovolit. Ale myslím si, že si to nemůže dovolovat ani trenér. Já jsi doplaval trénink , sbalil jsi věci a z oddílu jsem odešel.Toto považuji za celý zlom. Tímhle tréninkem pro mě skončilo moje působení ve Znojmě. Nebudu trénovat tam, kde mě vyhazují z tréninku a neváží si mě.

ČTĚTE TAKÉ:SVOBODA ODCHÁZÍ KVŮLI KYNĚROVI

Odkdy se to začalo kazit?
Myslím, že už je to rok, dva dozadu, když odešel Bedřich Daberger.

A kdy jste tento stav začal vnímat vy?
Asi v momentě, kdy jsem chtěl mít osobní názor. Nikdy jsem nemohl říct na věc svůj vlastní názor. Ne, že by chtěl trenérovi mluvit do tréninku. Ale za osmnáct let mého plavání a deset let vrcholového sportu bych snad mohl mít alespoň svůj osobní názor a pohled na danou věc.

Problémem oddílu je tedy jen Jiří Kyněra?
Jiří Kyněra dokázal,že je výborný trenér. V těchto podmínkách je až neskutečné, co všechno dokázal. Od roku 1988 měl vždy svého svěřence na olympijských hrách. To hovoří za vše, z takového bazénku a městečka vychovat takové plavce světové třídy.
Problém vidím v tom, jakými lidmi se v poslední době obklopil. Věřím, že moc možností neměl, ale ti lidé, kteří tam působí po jeho boku, to je pro oddíl doslova katastrofa.Je to právě věc, kterou jsem zmiňoval na začátku. Trenér Kyněra se nevěnuje jenom prvnímu družstvu, jak to měl dříve, ale vede vlastně vše v oddíle. Navíc má plno dalších starostí v českém plavání a také v soukromém podnikaní.

Kritizujete ostatní. Vy jste žádnou chybu neudělal?
V mém sportovním i osobním životě bylo hodně chyb…
Vyčítám si, a za to jsem se minulý týden oddílu omluvil, že jsem neodešel už dříve, sám a v klidu. Ale čekal jsem do poslední chvíle, že to bude zase v pořádku a budu moci dále působit v domácím prostředí. Chtěl bych plavat za Znojmo, něco pro město dělat i nadále. V nejbližší době to ale nepůjde.

Mluvíte jako starý patriot…
Nechci ukončit kariéru, v posledním roce jsem se zase dost zlepšil a chci ještě ukázat, že to ve mně je. Chci pro Znojmo sehnat investory, kteří pomůžou městu vybudovat nový plavecký stadion. A kdybych žil v Praze, tak bych mnohem rychleji sháněl peníze od sponzorů a snad i od státu. Když se tady tak dlouho plavecký oddíl budoval, tak nevím, proč by měl najednou směřovat k záhubě.

Ve Znojmě tedy končíte. Budete někde plavat dál?
Ano, domluvil jsem se s USK Praha. Pro Prahu jsem se rozhodl, protože už mám před sebou jen tak dva až tři roky vrcholového plavání.
V posledních třech letech jsem začal s propagací v oblasti plaveckých kempů pro žákovské ročníky a začal jsem také s drobným podnikáním na svých internetových stránkách. Zabývám se prodejem sportovního zboží a potravinových doplňků. V obou těchto oblastech bude v Praze nejvíce možností z celé České republiky. V bazénu v Podolí by mě měla trénovat Jaroslava Passerová, což je bývalá reprezentační trenérka. Je tam skupina lidí, které to baví a díky tomu i příjemná atmosféra. Domluveného už mám také špičkového fyzioterapeuta. Myslím, že tam budu trénovat na špičkové úrovni a budu se připravovat na vrcholné akce.

Nebyl to trochu truc, jít zrovna do Prahy?
Taky už jsem se setkal s názory, že to je vše natruc, ale chci se prostě jen připravovat na svoji další kariéru.
Už delší dobu funguje velká rivalita mezi Moravou a Českem. Můj krok by mohl i toto v českém plavání pomoci změnit. Přitom český plavecký svaz nemá peníze ani na tréninkové kempy pro mládež, ruší soustředění juniorům i kadetům. Já osobně nemusím s dalšími reprezentanty a trenéry jezdit na měsíční soustředění do jižní Afriky, což na osobu vyjde kolem čtyřiceti tisíc korun. Klidně by stačilo soustředění třeba ve sportovním areálu v Nymburce. Hlavně ať se snaží budovat nové plavecké naděje a sport se začne rozvíjet.

Přeci jen, nemrzí vás odchod ze Znojma?
Jestli mě mrzí? To je hodně slabé slovo. Osobně se považuji za velkého patriota, jak už tu bylo řečeno, a za Znojmo budu vždycky dýchat. Obdivuji všechno, co se ve Znojmě povede. To, co jsem prožil ve Znojmě, už nikde v žádném jiném městě na světě neprožiji.
Byl jsem vychovaný ve velice skromných podmínkách. Moje maminka nikdy nic neměla. A já jsem vděčný trenérovi Kyněrovi a také městu za to, že jsem se také díky nim mohl podívat po světě. Ve Znojmě to bude pro mě vždycky, vždycky doma. Pořád ještě si nechci přiznat, že to tady pro mě končí. Cítím se jako nepohodlný vyvrhel.