Na rozdíl od minulého ročníku, kdy těsně před závodem pršelo a na závodníky čekaly na trati četné kaluže, bylo letos sucho se vším, co přináší. Nejnepříjemnější byl samozřejmě všudypřítomný prach. Pro rekreanty na Vranovské přehradě bylo v sobotu krásné teplé a slunečné počasí, ale jezdci na horských kolech by jistě přivítali spíše oblačno a nižší teploty. Ve srovnání s loňským rokem byla poněkud upravena trasa vzhledem k výkopovým pracím, které zasáhly původní trasu.

V 10.30 se vydali na trať závodníci delší, jednapadesátikilometrové trasy. Peloton tradičně potrhalo prudké stoupání, které začínalo těsně po startu. O čtvrthodinu později se na kratší devětadvacetikilometrovou trať vydali další závodníci, pro které by byla ta jednapadesátikilometrová přece jen dlouhá. Za další čtvrthodinu vyjeli soutěžící na elektrokolech. Pak startovaly dětské závody. Výsledky byly evidovány jednak v absolutních časech, ale také se vyhodnocovaly podle věkových kategorií.

Na bikery čekaly dvě občerstvovací stanice - první byla na pětadvacátém kilometru, druhá deset kilometrů před cílem. K dispozici byla voda, iontový nápoj, rozinky, sůl a banány. Ti nejrychlejší buď občerstvení ignorovali nebo za jízdy uchopili kelímek s nápojem, aby jej po pár metrech po vypití odhodili. Někteří soutěžící si u občerstvovacích stanic udělali pauzu a pak pokračovali dále.

Podle mnohých závodníků je LAHOFER Author Cup rasovina. Na Znojemsku by spíše čekali rovinatější terén, ale okolo Vranovské přehrady je terén skutečně členitý. Časté prudké výjezdy i sjezdy. Na rozdíl od horských závodů nejsou tak dlouhá stoupání, ale i ta krátká dají pořádně zabrat. Z tohoto důvodu je připravena kratší trať, která není technicky o mnoho jednodušší - část se jede souběžně s tou delší - ale je jen co do vzdálenosti třípětinová.A kdo se necítí jet na klasickém horském kole, může jet na elektrokole. Zde však záleží nejen na výkonnosti jezdce, ale i na výkonu tohoto dopravního prostředku.

Na jednapadesátikilometrové trati LAHOFER Author Cup byl nejrychlejší šestatřicetiletý Pavel Boudný následovaný loňským vítězem tohoto závodu Markem Rauchfuss (1990), který měl letos na vítěze ztrátu necelé dvě sekundy. Na třetím místě dojel Jan Rajchart (všichni kategorie M-elite) se ztrátou 54 sekund na vítěze. Nejrychlejší mezi ženami na dlouhé trati byla v absolutním pořadí na dvaaosmdesátém místě Petra Fortelná se ztrátou necelých čtyřiatřicet minut na vítěze. Přesto za sebou nechala dlouhou řadu mužských kolegů.

"Letošní ročník považuji opět za úspěšný, letos jsme zaznamenali opět vyšší počet závodníků. Loni jich bylo 556, letos máme 620, což je vzhledem k našemu relativně malému závodu skutečně hodně. Nemáme z tratě naštěstí hlášen žádný úraz, vyšlo i počasí. Závodníci byli podle vyjádření spokojeni jak s tratí, tak i s organizací. Museli jsme částečně měnit trať v okolí Zálesí a Chvalatic z důvodu opravy kanalizace. Tím jsme nemohli jet stejnou trať jako v loňském roce. Příští rok se chceme vrátit zpět, kdy se pojede okolo Chvalatické zátoky," konstatoval ředitel závodu Daniel Smola, který je současně obchodním a marketingovým ředitelem Vinařství LAHOFER. "Jako strop považuji pro tento závod zhruba 800 závodníků. Nezáleží jenom na organizátorech, ale také na autokempu, například kolik zde může zaparkovat aut. Tak dostali jsme se na toto číslo. Ještě máme rezervu."

Pochvalně se zmínil o závodu i vítěz Pavel Boudný. Na trati nebyl poprvé, závod jel před osmi roky, pak měl delší pauzu. K letošnímu ročníku řekl: Z vítězství mám radost. Zhruba v polovině závodu jsme se společně s Markem Rauchfussem utrhli a předstih před dalšími jezdci jsme si udrželi až do vítězného konce."

Jiří Eisenbruk