K jedné z hlavních postav místního klubu patří Jakub Kudrna. „Discgolf je určen pro obrovskou škálu lidí. Jako příklad můžu uvést naše členy. Jedním z nich je Josef Vejvalka, kterému je letos třiasedmdesát let a vyhrál už mnoho turnajů. Na druhé straně máme Petra Strieglera, který je naší velkou nadějí už ve svých dvanácti letech,“ prozrazuje Kudrna v rozhovoru pro Znojemský deník.

Discgolf je složenina slov disc a golf. Vychází tedy jeho pravidla z pravého golfu?

Pravidla jsou velmi podobná. Stejně jako v golfu máme jamky. Každá jamka má výhoziště a koš, do kterého se snažíme trefit na co nejmenší počet hodů. I terminologie je stejná, jamky mají svůj par, a pokud ji zahrajeme pod nebo nad par, můžeme si zapsat do výsledků birdie, respektive bogey a podobně.

Finančně bude discgolf vycházet asi lépe než hokej.

Discgolf vychází finančně velmi dobře. Pokud chcete začít hrát, stačí mít do začátků dva až tři disky, které se v různých začátečnických sadách dají sehnat do tisícovky. Vstup na hřiště je - až na pár výjimek - zdarma, navíc často u hřišť bývají půjčovny disků, kde si je můžete zdarma půjčit, obejít s nimi hřiště a potom je vrátit. V Moravském Krumlově máme půjčovnu přímo v zámku. Většina hřišť má také kolem sebe komunitu hráčů, kteří nováčkům rádi pomohou.

Jak se tento sport dostal do Moravského Krumlova?

Když město hledalo cestu, jak přilákat turisty, přišel s nápadem kamarád pracující v marketingové kanceláři. Vedení města souhlasilo a zanedlouho tu vyrostlo jedno z nejhezčích hřišť v republice. Brzy nato se zde pořádal první turnaj, na kterém si krásu discgolfu vyzkoušelo hodně místních lidí, které tento sport chytl a většinu z nich dodnes nepustil.

Zmínil jste sdružování do klubů. Kolik členů má ten váš?

V Discgolf Clubu Moravský Krumlov, díky kterému můžeme získávat dotace na juniory, turnaje a podobně, máme pětadvacet členů.

V lednu jste uspořádali klání Krumlovská klendra. Během května se uskuteční další akce. Jakou očekáváte účast?

Turnaje hrajeme na prodlouženém hřišti, které má osmnáct jamek a maximální kapacita je devadesát hráčů. Květnový turnaj bude jedním ze čtyř turnajů první ligy České asociace discgolfu (ČADG), takže si troufám říct, že kapacita bude rychle zaplněna. Hráči k nám jezdí rádi, vždycky se jako klub snažíme turnaj připravit co nejlépe a udělat příjemnou, ale zároveň profesionální atmosféru.

Jakou úroveň má discgolf v České republice? Přeci jen rozšířený moc není.

Během posledních let zažívá discgolf u nás i ve světě obrovský rozvoj. U nás ještě před pěti lety bylo jen několik hřišť, dnes jich existuje skoro stovka a každý rok přibývají po desítkách. Česká republika je ve světě na krásném šestém místě, s přehledem vede USA. V Evropě potom stojí za zmínku Finsko, které má skoro šest stovek hřišť a tisíce aktivních hráčů.

Dostal jste se díky discgolfu na nějakou mezinárodní soutěž?

Pravidelně jezdím na mistrovství střední Evropy, které loni bylo ve Slovinsku. Letos mám v plánu navštívit turnaj ve Finsku.

Kolik času věnujete tréninku a jak vůbec probíhá?

Přes zimu se snažím chodit trénovat alespoň o víkendech, protože v týdnu, než dorazím z práce, je tma. Potom zbývá trénink puttování (dohazování do koše) pod světlem a fyzická příprava na novou sezónu, které nevěnuji zdaleka tolik času, kolik bych chtěl. V létě chodíme hrát na hřiště a prokládáme to tréninkem hodů na fotbalovém trávníku asi čtyřikrát týdně. Tam trénujeme přesnost.

Dá se s discgolfem vůbec někde na světě profesionálně uživit?

Dobří hráči se uživí bez problému. Kupříkladu Paul McBeth, jeden z nejlepších na světě, letos uzavřel přelomový kontrakt na čtyři roky v přepočtu za pětadvacet milionů korun. K tomu si na turnajích vydělá kolem dvou milionů za výhry na ročně. U nás se discgolfem zatím neuživíte, poslední roky se ale na turnajích začínají objevovat peněžité výhry řádově mezi tisícem a pěti tisíci korunami za první místa, které tak akorát zaplatí výdaje, které discgolfu dáte.

Hraje se většinou v parcích a přírodních areálech. Vzpomenete na kuriózní situaci, která se vám či vašim discgolfovým přátelům přihodila?

Často disky zůstanou zavěšené na stromech tak vysoko, že musíte čekat na vítr a doufat, že spadnou. Když se hraje turnaj kolem nebo přes rybník, po turnaji potom vidíte několik lidí v plavkách, kteří chodí po dně rybníka a nohama hledají své oblíbené disky pozdě do večera, protože disky neplavou.