Největší radost mu v současnosti činí úspěchy dorostenců v první lize. „V porovnání s ostatními kluby je máme mladší, ale svými výkony se dokáží vyrovnat starším soupeřům. Dva z nich v uplynulých dnech dokonce startovali za reprezentaci,“ pronáší Aleš Procházka s hrdostí v hlase pro Znojemský deník Rovnost.

Oddíl šanovských kuželkářů hraje už třetí sezonu třetí ligu. Jak si v současnosti vedete?

Letos jsme měli těžký start sezony. Z toho plyne i postavení v tabulce, kde jsme osmí s poměrně velkou ztrátou na čelo. Nějak se nám nedaří.

Není těžké se v soutěži udržet?

Těžší je se tam dostat, než se v ní udržet. Dokazují to svou kvalitou i naši hráči. Měli bychom i na druhou kuželkářskou ligu.

Jak dlouho vám trvalo vybojovat postup?

Je to dlouhá historie. V Šanově se hrál vždy krajský přebor a před zhruba osmi lety, kdy jsem vedení oddílu převzal od jednoho z mých předchůdců, tak jsme do hry začali zapojovat mladší hráče. Ti jsou dravější a akčnější, díky čemuž se začala úroveň místního kuželkářského sportu zvedat. Následoval postup do divize.

Kolika družstvy nyní disponujete?

Seniorská družstva jsou tři a k tomu máme ještě dorostenecký tým. „Áčko“ nastupuje ve třetí lize, B-tým je v krajské první skupině a „céčko“ hraje KP II. Dohromady máme zhruba sedmdesát z členů, z nichž je registrovaných třicet. Plus dorost, který je naší největší nadějí do budoucna. Pracovat s mládeží jsme začali před třemi lety. Pomalu se to vyvíjelo. Děti, s nimiž jsme to odpálili, dnes hrají pouze okrajově. Loni si dorostenečtí kuželkáři vykouleli v jejich kategorii postup do první ligy. Tam je to dobře postavené. V porovnání s ostatními kluby máme dorostence mladší, ale svými výkony se dokáží vyrovnat starším soupeřům. Dva z nich v uplynulých dnech dokonce startovali za reprezentaci ve Vyškově. Takže máte úspěšnou základnu.

Jak jste se vy osobně dostal ke kuželkám?

Bylo to na základní škole. Jednalo se o náhodu. V devíti letech si dítě vybírá z různých sportů, které může dělat. Já zůstal věrný kuželkám.

Je těžké vychovat si své nástupce? Jste jediným kuželkářským oddílem na Znojemsku.

Jsme široko daleko jediní, další oddíl najdeme ve Valticích. Ostatní kluby si mohou hráče půjčovat. Třeba v Prušánkách mají velkou členskou základnu a Valtice, které v okolí hrají nejvyšší soutěž, si jejich nejlepší hráče stáhnou k sobě. Jelikož Šanovští hrají stejnou ligu jako Valtičtí, tak nemáme odkud brát. My si musíme nástupce vychovat. Zájem dětí je, vychováváme si žáky od desíti do patnácti let, ovšem ti nás nemohou reprezentovat v první lize dorostu. Sokol Šanov zabezpečuje šest sportů a děti si mezi sebou rozebereme. Některé z nich chodí na florbal, hrají fotbal i kuželky, takže se nám to trochu bije.

Pořádáte i amatérskou odborářskou ligu. Jsou kvality hráčů podobné jako u registrovaných soukmenovců?

Záleží na každém člověku. Někdo jde odborářskou ligu hrát proto, že se setká s přáteli, dá si dobré pivo a dvě hodinky posedí. Jiný to zase bere zodpovědně vzhledem ke svým výkonům. Týmy, jež jsou nejlepší z neregistrovaných hráčů, mohou postoupit na mistrovství republiky amatérů. Mimochodem Šanov tam má také vítěze.

Co je důležité pro kuželkáře? Je tento sport pro všechny?

Kuželky může hrát každý. Hrají jej paraplegici i nevidomí. Ze zájmu sem chodí děti od sedmi let. Je ale vidět, že fyzicky na to nemají, jelikož se jedná o specifický pohyb. Musíte zkoordinovat pohyby rukou a nohou.

Kuželky dříve byly hospodským sportem. Dá se v nich vydělávat nějaké větší jmění?

Za našimi hranicemi ano. Spousta kuželkářů z našeho regionu, ať už z Brna nebo Rosic, jde hrát za peníze do zahraničí. Jde to už i v Rakousku. Jsou tam kvalitnější podmínky a tradice nehospodského sportu je tam delší. Profesionálně se hraje i v Německu a na Slovensku.