Sezona vám nedávno skončila. Aktuální situace však oddíl florbalu TJ Znojmo LAUFEN CZ donutila přerušit i tréninky. Vaši trenéři ale přišli s on-line cvičením. Funguje tedy florbalová rodina dobře?
Vzniklá nepříjemná situace je nová pro všechny sféry života a celé společnosti. Snažíme se jako oddíl, tedy vedení, trenéři a odpovědní pracovníci být s našimi členy v kontaktu a formou různých článků a on-line cvičením jim připomínáme, že patří do naší florbalové rodiny. I když v současné době nikdo neví, co a kdy bude dále, pracujeme na přípravě následující sezony, struktuře jednotlivých družstev a jejich trenérském zabezpečení. Pracovníci oddílu chystají různé metodické listy, playbooky a manuály pro chod celého oddílu a snaží se co nejlépe připravit vše potřebné pro nastartování nové sezóny, tak aby se členové mohli pustit po době vzájemné izolace s ještě větší chutí a nadšením do práce, která je čeká po této nepříjemné zkušenosti, kdy do chodu jejich oblíbené činnosti zasáhla vyšší moc.

Předposlední březnový den jste oslavil šedesáté narozeniny. Přes osm let zastáváte roli předsedy oddílu. Zažil jste úspěchy i pády. Postup do superligy, udržení se, sestup do první ligy, restrukturalizaci A-mužstva.
Díky současné době jsem měl možnost se trochu ohlédnout za tím co jsem celý život dělal. Florbal je kapitolou posledních osmi roků a myslím, že od nástupu nového vedení se oddíl podařilo stabilizovat (obrovský dík patří duši celého florbalového hnutí ve Znojmě Janu Šťastníkovi, dále Janu Kucharičovi, Davidu Mahrovi, Petru Chocholovi a nově i Jakubovi Martínkovi a Alanu Juříčkovi, jakožto členům výkonného), zvýšit počet družstev z tehdejších deseti na nynějších šestnáct a členskou základnu ze 180 členů na dnešních zhruba 400. Dále jsme postupně vytvořili tři pracovní místa pro profesionální pracovníky oddílu. Oddíl patří k top sportům města a podařilo se nám postoupit do nejvyšší soutěže mužů, superligy, kde jsme se udrželi dvě sezóny, stejnou soutěž vybojovali i junioři, v žácích a dorostu jsme postoupili na velice prestižní mistrovství České republiky a naši mládežníci vyhráli největší turnaj mládeže na světe Gothia Cup ve Švédsku a největší český turnaj Prague Games.

Oddíl florbalu TJ Znojmo LAUFEN CZ obsazuje velké procento kapacity sportovní haly v Horním parku. Vedení města chce nyní postavit nový plavecký bazén v areálu Louky. Nebylo by lepší uvažovat o stavbě další sportovní haly?
Podle statistiky vytíženosti se florbal podílí na obsazenosti sportovní haly zhruba šedesáti procenty. Samozřejmě, že potřeba haly je stěžejní otázkou v rámci podpory sportu ve Znojmě a otázka nové haly byla vždy jedním z hlavních požadavků v rámci akce Zdravé Znojmo, kde si občané určovali různé priority v rámci všemožných aktivit obyvatel města. Ovšem vzhledem ke stavu technického zázemí stařičkých lázní, kde se pohybuji přes padesát roků, takže je znám detailně, je nezbytné zahájit co nejdříve výstavbu nového komplexu v Louce. Nemyslím, že vzhledem k tomu, co se děje v současnosti v celé zemi, tomu bude letos, jak bylo avizováno, ale opravdu je třeba to řešit co nejdříve. Vzhledem k vyšší kapacitě nového provozu pro plavající veřejnost, protože chodí plavat, a chtělo by chodit, stále více občanů města, protože plavání je sport, který rozvíjí celé tělo, otužuje, uvolňuje a dá se absolvovat v každém věku. Aby mohla chodit veřejnost je třeba to naučit děti ve školním věku a povinnou plaveckou výuku v našem regionu absolvuje přes dva tisíce žáků z více než 50 základních škol. A samozřejmě nový bazén bude potřeba i pro znojemské plavecké oddíly. Myslím si, že nová hala je potřeba, ale tam bych viděl řešení přes nově ustavenou Národní agenturu sportu, vedenou Milanem Hniličkou, kdy je jedním z jejích úkolů, kromě rekonstrukce a renovace, i realizace nových sportovišť.

Jak jste se k florbalu dostal? Přeci jen od plavání, kterému se věnujete několik desítek let, je k děrovanému míčku daleko…
Je pravdou, že jsou to odlišné sporty. Plavání je vysoce individuální sport, který ale nejde dělat bez podpory dobrého kolektivu. Florbal je kolektivní sport, kde výsledky dobrého kolektivu rozhodují rozdíloví hráči, ale manažerská a lidská práce je u všech sportů stejná. Musíte ji dělat s radostí, chutí, odpovědností a podporou vedení a všech, kteří se na celém dění v jakémkoliv sportu podílejí. Já jsem se závodním plaváním skončil po určitých neshodách a ne zcela stejných názorech na další spolupráci s tehdejším kolegou Jiřím Kyněrou. Protože můj syn, který tehdy plaval za žákovskou kategorii, a docela dobře, byl přeborníkem ČR v desetiletém žactvu, neměl po mém odchodu úplně komfortní pozici v plavání, odešel hrát florbal, a já, protože jsem byl zvyklý se pětadvacet roků pohybovat kolem sportu, jsem prostě začal více sledovat jeho výkony a dění v oddíle a při restrukturalizaci oddílu jsem se stal v roce 2012 jeho předsedou.

Z druhé strany, co vás v mládí dovedlo k plaveckému sportu?
V roce 1965 byl postaven nový bazén v městských lázních a já jsem se v rámci plavecké výuky zúčastnil plaveckých závodů na ukončení kurzu. Ty jsem vyhrál a od té doby začal chodit do oddílu plavání v roce 1968. Prožil jsem v oddílu nádherná léta, poznal spoustu kamarádů a později jsem začal pomáhat v kurzech pro neplavce a po studiu na Pedagogické fakultě v Brně jsem začal pracovat jako metodik plavecké výuky základních škol, trenér v oddílu plavání a ve výkonném výboru TJ Znojmo oddílu plavání. Výuce plavání žáků základních škol znojemského regionu se s malými přestávkami věnuji dodnes.

Váš syn Filip hraje za znojemské „áčko“. Kráčí ve vašich stopách?
Filip od mládí sportoval. Kromě jiných sportů, dobře plaval, hrál florbal, dotáhl to až do juniorské reprezentace, a vždy ho bavilo pomáhat při práci s mládeží. Tak i jeho volba jít studovat pedagogickou fakultu se dala předpokládat a zda se rozhodne pomáhat v oddíle s trenérskou prací, po ukončení kariéry hráče A-týmu bude na něm, ale myslím si, že zcela určitě se kolem práce s dětmi bude v budoucnu pohybovat.

Zavítal jste někdy do Mekky florbalu, do Švédska, abyste nasál pravou atmosféru údajně nejlepších soutěží na světě?
Když byl syn Filip na studijním pobytu ve Švédsku, tak hrál za druhý tým superligového Linköpingu, zkusil si pár tréninků s A-týmem a tak jsem měl možnost u příležitosti návštěvy za ním vidět jeden zápas a mohl s ním probrat specifické odlišnosti švédského florbalu.

Jaká je nyní ve florbalu situace se zájmem dětí, než před deseti lety?
Vím, že florbal není typickým národním sportem vedle celosvětového fotbalu, českého hokeje a dalších sportů, ale je to varianta sportování, která děti extrémně zdravotně nezatěžuje, pokud se dělá metodicky správně. Vytváří radost z pohybu, vstřelených branek, hrají ho jak chlapci tak dívky. A tím, že florbal není profesionalizován, tak se hraje opravdu pro radost a ne pro peníze.

Bedřich Daberger
- věk: 60 let
- s plaváním začal v roce 1968
- od roku 1984 dělal trenéra plaveckého oddílu, později metodika a ředitele plavecké školy
- od roku 2009 zůstal ředitelem školy, trénování ukončil
- od roku 2012 je předsedou florbalového oddílu