„Mám samozřejmě radost, že se mi bodově dařilo. Na tom, že jsem vyhrál kanadské bodování, mají velký podíl spoluhráči,“ říká skromně v rozhovoru pro Znojemský deník.

Florbalová sezona vám minulou středu skončila. Bojovali jste až do posledních chvil, kdy jste vypadli v předkole play-off první ligy s Havířovem. Které momenty sezony ve vás zanechaly pozitivní dojem?
Nejdůležitější je, že se pro příští sezónu povedlo pro Znojmo udržet první ligu. Po loňském sestupu ze Superligy nezůstal v týmu kámen na kameni, bylo potřeba tým stabilizovat a zapracovávat do týmu juniory. To se částečně povedlo a pro příští sezónu je potřeba mít vyšší cíle. Mladí hráči naskočili do první ligy bez předchozích zkušeností s mužským florbalem a bylo to znát. Pozitivní je, že se s tímto hendikepem snažili porvat. Některým se to dařilo lépe, některým méně. Věřím, že pokud na sobě budou nadále pracovat, získané zkušenosti z této sezóny využijí v sezóně nadcházející.

I když vám osobně se v základní části dařilo. S počtem šedesáti kanadských bodů jste se stal neproduktivnějším hráčem soutěže. Navíc jste veden jako druhý nejlepší střelec s devětatřiceti brankami. Berete to jako zadostiučinění?
Jedna z důležitých činností útočníka je nahrávat na góly a dávat je. Proto mám samozřejmě radost, že se mi bodově dařilo. Na tom, že jsem vyhrál kanadské bodování, mají velký podíl spoluhráči. Bez skvělých přihrávek Petra Číhala a Daniela Krejčíře bych nikdy tolik bodů nenasbíral. A rozhodně to mohlo být z mojí strany ještě lepší. Byly zápasy, kdy se mi podařilo zahodit několik vyložených šancí, které mohly utkání rozhodnout.

Nejvíce branek jste vstřelil v utkání s Petrovicemi, kterým jste nasázel pět gólů a pomohl tak Laufenu k vítězství 12:5. Jednalo se pro vás o zápas, který se vám vryl do paměti?
Z pohledu produktivity se mi utkání povedlo. Jinak to pro mě byl zápas jako každý jiný. Petrovice byly papírově nejslabším týmem v první lize a zisk tří bodů jsme brali jako povinnost. V paměti mi spíše zůstaly vítězné zápasy nad Kladnem a Karlovými Vary nebo prohraná domácí utkání s Rožnovem a Jaroměří.

Často jste tvořil útočnou dvojici s Petrem Čihalem.
S Petrem jsme toho spolu odehráli hodně, tak oba dokážeme předvídat, co ten druhý udělá. Proto je naše spolupráce tak úspěšná. A dávat branky po výborných nahrávkách až do „kuchyně“ není zase až tak těžké. Hrát s Číhosem je prostě radost. Stejně tak si na hřišti rozumím s Jirkou Salavou, se kterým jsme společně během posledních dvacet let prošli všemi věkovými kategoriemi od přípravky až po muže a odehráli spolu spoustu utkání.

Jak pomohl týmu návrat Jiřího Salavy a Vojtěcha Procházky?
S návratem Jirky Salavy a Vojty Procházky získal tým kvalitní hráče, kteří pomohli k zisku důležitých bodů. V domácím utkání s Petrovicemi (naše výhra 12:5) přispěl Jirka k zisku tří bodů dvěma brankami a dvěma asistencemi. V utkání s Kladnem (8:7 v prodloužení) zase exceloval Vojta, který vstřelil dvě branky a přidal tři asistence. Nakonec se ukázalo, že body získané z těchto dvou utkání rozhodly o našem konečném umístění na deváté, místě a účasti v předkole play-off. Jirka a Vojta přinesli do týmu také cenné zkušenosti, které za svoji bohatou florbalovou kariéru získali.

Vedoucím mužstva je Jan Kucharič. Je to vaše nějaká rodinná přízeň? Pokud ano, jaké je být na lavičce vedle táty či strýce? Nezasahuje vám někdy do toho, jak hrajete?
Ano, je to můj otec. Florbalu se věnuje stejně dlouho jako já. U mužů je deset roků vedoucím mužstva, a je také členem výkonného výboru oddílu florbalu. To, že je otec na lavičce, už po těch letech nějak nevnímám a moji hru zpravidla nekomentuje. Když se bavíme o florbalu, tak spíš obecně.

Dres Znojma oblékáte více jak deset let. Zažil jste superligu, kolotoč trenérů loni i sestup do první ligy. Kam se za tu dobu florbal Laufenu posunul?
Za posledních deset let šel florbal ve Znojmě hodně nahoru. Z malého oddílu se stal oddíl, který dnes patří mezi elitní florbalové kluby v České republice. Florbalu se v oddíle pod vedením profesionálních trenérů věnuje více než čtyři sta dětí, což je neskutečný počet. Mužský tým musí stavět hlavně na vlastních odchovancích. Znojmo nemá podmínky pro to, aby přivádělo ve větším počtu hráče zvenčí. Nabídkou pracovních míst a podmínkami ke studiu nemůže konkurovat městům jako Praha, Ostrava a Brno, a proto je těžké získat ve větším počtu hráče zvenčí. I z tohoto důvodu jsou výkony mužského týmu z dlouhodobějšího hlediska jako na houpačce. Momenty, kdy přichází krize, je úspěch týmu, po kterém TOP hráči logicky dostávají nabídky od TOP oddílů a odcházejí. Dalším krizovým obdobím je generační obměna kádru, kdy za starší končící hráče není adekvátní náhrada. Zatím se s tím mužský tým dokázal vždycky nějak vyrovnat a pohybuje se už přes deset roků mezi extraligou a první ligou, což je obdivuhodné.

Dělá vám radost i jiný sport, než florbal?
U jaké aktivity si odpočinete? Rád jezdím na lyže a snowboard. Snažím se pravidelně běhat, a mimo florbalovou sezónu občas hraji fotbal za FC Jemnicko. Mým velkým koníčkem je rybaření.