V kádru znojemských žen pro další sezonu totiž zůstalo pouhých sedm hráček. Jednou z nich je kapitánka týmu, učitelka na Středním odborném učilišti ve Znojmě, Šárka Gallusová.

Jak hodnotíte uplynulou sezonu v druhé lize žen?
Hodnotím ji kladně v tom, že jsem získaly mnoho cenných zkušeností, hrály jsme s novými hráčkami a hrály jsme kvalitní soutěž. Na druhou stranu samozřejmě i záporně, protože jsme se v soutěži bohužel neudržely a sestoupily jsme do krajského přeboru první třídy.

Proč si myslíte, že jste v druhé lize neuspěly?
Především kvůli nedostatku hráček. Na zápasy jsme jezdily v malém počtu a sestava se několikrát měnila. Měly jsme také smůlu. Tento rok jsme měly až příliš zraněných hráček, především smečařek. Rozhodně si nemyslím, že bychom na tom byly špatně herně. Se soupeřkami jsme hrály vyrovnaně.

Jak je možné, že tým hrající druhou ligu má nedostatek hráček? Na začátku sezony vás bylo sedmnáct…
Tím, že jsme ženy, máme kromě sportu také trošku jiné povinnosti. Je to rodina, zaměstnání. Často to nelze skloubit dohromady. Tři tréninky týdně plus zápasy o víkendu jsou prostě pro pracující ženu moc. Také juniorky a kadetky, ty mladší kategorie, se k nám dostanou až tak za tři roky. Nemáme tedy žádné nové posily.

Co byl pro vás největší šok v druhé lize?
Pro mě osobně bylo nejhorší vstávat ve čtyři hodiny ráno. Potom jet tři hodiny do Prahy a vrátit se v devět hodin večer. Problém byl to, že jsme nehrály ligu moravskou ale českou. Po takto brzkém vstávání a dlouhé cestě, se jen těžko podávají optimální výkony.

Nelitujete teď toho, že jste si tuto soutěž koupily?
V dnešní době je naprosto běžné, že se soutěže kupují. My jsme si nebyly ze začátku jisté, zda soutěž koupíme. Jestli ji chceme hrát. Promeškaly jsme tak příležitost koupit ligu moravskou. Uvědomily jsme si ale, že by to byla skvělá příležitost. Je to vyšší soutěž a kvalita utkání je úplně na jiné úrovni. A tak jsme koupily ligu českou. Ale v žádném případě toho nelitujeme. Ty zkušenosti jsou k nezaplacení a nedají se získat jinak. Musíme hrát, hrát a hrát.

Jak to vypadá s další sezonou?
No to je problém, který momentálně řešíme. Máme zatím sedm jistých hráček. A to je opravdu málo. Možná, ale je to s velkým otazníkem, k nám přejdou dívky juniorského věku. Je to ale velmi nejisté. Určitě nechceme soutěž pouštět. Než by k nám přišly hráčky z kadetek, trvalo by to dva, tři roky. Proto jsme se rozhodly příští sezonu odehrát. I v těch sedmi hráčkách jsme schopné být do třetího místa. Rozdíl mezi ligou a krajským přeborem je velký.

Jak to vypadá s vaším trenérem Martinem Gallusem? Bude vás trénovat i příští sezonu?
Doufám, že trenér nám zůstane. Já bych byla moc ráda, kdyby nás trénoval stále stejný trenér. Návrhy, že bychom byly příští rok bez trenéra, se nám moc nelíbí.

Kateřina Hladíková