Místo se soupeři se často potýkal se svým vlastním zdravím. Florbalový brankář Michal Sekanina se musel kvůli dýchacím problémům odstěhovat z Ostravy. Své nové bydliště nalezl třicetiletý gólman s manželkou na Znojemsku. To mu pomohlo ke zlepšení zdraví a ve znojemském dresu tak odchytal celou sezonu.

I přes zdravotní patálie se však svými výkony dostal do extraligy. Nastupoval v ní za Vítkovice a Havířov. S Vítkovicemi získal v sezoně 2008 2009 mistrovský titul.

Jak se Ostravák dostal do znojemského mužstva?

Se ženou jsme se přestěhovali na Znojemsko. Přesně před rokem jsem jí říkal, že bych si šel zatrénovat, že mi florbal chybí. Chtěl jsem ale jen trénovat. Zavolal jsem florbalistům do Znojma a ti mně řekli, ať přijdu. Nakonec jsme se domluvili a začal jsem s nimi od nové sezony hrát.

Jak jste s florbalem začínal?

Bylo to v juniorech v jednom ostravském oddílu. Z juniorů mě přetáhli do mužů do druhé ligy a pak jsem šel do první ligy. Tam si mě vyhlídly Vítkovice a vzaly mě do extraligy. Byl jsem mladý a dělal jsem dvojku reprezentačnímu gólmanovi Grečmanovi, ale i přesto jsem si hodně zachytal. Byl jsem tam dva roky a šel jsem do extraligového Havířova, kde jsem byl také dvě sezony. Pak jsem tři roky nehrál, protože jsem měl problémy s průduškami a imunitou. Vrátil jsem se zas do Vítkovic a díky tomu mám s nimi extraligový titul ze sezony 2008-2009. Tu sezonu jsem začínal jako jednička, ale špatně se mi dýchalo, byl jsem zase nemocný, tak jsem pak nemohl chytat v základu. Ještě mě chtěl prvoligový Paskov na play-off, jenže jsem byl pořád nemocný.

Takže jste se na Znojemsko přestěhoval kvůli zdraví?

Bylo to i kvůli bydlení. Přestěhování mi ale hrozně moc pomohlo. Dva roky, co tu bydlím, tak jsem nebyl nemocný. V Ostravě jsem marodil pořád. Začal jsem chytat a po dvou týdnech jsem zase kvůli nemoci nemohl. Tak to šlo pořád dokola.

To vás určitě těší, že jste mohl za Znojmo odchytat celou sezonu, a navíc jste druhým nejlepším brankářem první ligy…

Teď už to beru jako zábavu. Předtím jsem ho bral vážně na život a na smrt. Teď mám florbal jako zábavu a je to super, protože dřív jsem si ho tak nevychutnal kvůli zraněním a nemocem. To teď všechno padlo.

Florbaloví brankáři tráví v podstatě celý zápas na kolenou. Vy hrajete už poměrně dlouho, tak co na to vaše kolena?

Právě ty tři roky, co jsem nechytal, tak to bylo i kvůli kolenům. Začaly mi odcházet klouby. Díky posilování a tomu, že už nemám takové problémy se zdravím, mám kolena v pořádku.

Jak jste si zvykl v novém prostředí mezi novými spoluhráči?

Některé kluky jsem znal, protože jsme se potkali, když Znojmo hrálo extraligu. Bavil jsem se třeba se Šéfikem (Petr Ostrý, pozn. red.). Když jsem mezi ně přišel, tak jsem si připadal, že je znám a že mezi ně patřím. Hned jsem mezi ně zapadl.

Když bylo na florbalovém večírku vyhlašování florbalisty roku, tak tam bylo o vás řečeno, že neznáte své spoluhráče jmény, ale voláte na ně čísly. Co je na tom pravdy?

Náš trenér Vítek si jednou udělal srandu, že neznám jejich jména. Ptal se mě na různé hráče a já jsem nechtěl zkazit srandu a jména jsem schválně komolil. Z toho vznikl takový vtip, že neznám hráče a že je oslovuji čísly.

Teď vás čeká vrchol sezony play-off. Vaši spoluhráči jsou určitě hodně namotivovaní po loňském neúspěchu. Jakou vidíte šanci na úspěch v derby s Hattrickem Brno?

Jdeme do toho s tím, že to bude hodně těžké. Někteří jedinci z toho mají dokonce hrůzu. Myslím si, že díky tomu půjdeme do play-off na sto procent a nic nepodceníme. Skončili jsme sice druzí, ale liga je tak vyrovnaná, že by byla hloupost, kdybychom nastoupili jako favoriti a něco podcenili.