Hokejbalová mistryně světa: Ke zlatu nás hnala atmosféra i obrovská touha uspět

Jaké jsou s odstupem času pocity ze zlaté medaile a titulu hokejbalových mistryň světa?
Stále mi ještě nějak nedochází, čeho jsme vlastně dosáhly a co jsme dokázaly. Je to něco úžasného, každý sportovec o něčem takovém sní.

Jak to prožívala rodina, přátelé? Povzbuzovali přímo na stadioně?
Podporu v hledišti jsem měla obrovskou. První víkend přicestovali rodiče, strýc, sestra a i má nejlepší kamarádka. Táta poté přijel i na semifinále. Sestra vlastně nevynechala jediný zápas a každý den dojížděla po práci na zápasy z Prahy. Byla jsem moc vděčná za to, že jsem je tam měla.

První ženské zlato a hned na domácím šampionátu. Proč se to povedlo právě v Pardubicích?
Bylo to asi právě tím, že jsme hrály doma. Naše touha po vítězství byla obrovská a ta atmosféra, kterou nám fanoušci v celém šampionátu vytvářeli, byla neuvěřitelná. Už jen kvůli nim jsme to chtěly dotáhnout do toho krásného konce. Na semifinále i finále na nás přišlo přes 3 200 diváků, čímž vytvořili rekord v návštěvnosti na ženský hokejbal. Bylo opravdu úžasné hrát před takovým publikem a všechny jsme si to hrozně moc užívaly.

Kde byla na turnaji největší krize? Pokud byla…
Naštěstí nás na turnaji žádná krize nezastihla, a to ani po prohře s Kanadou ve skupině. Sice jsme chtěly postoupit z prvního místa a v semifinále jít na USA, ale řekly jsme si, že je úplně jedno, s kým budeme hrát. Pokud chceme vyhrát titul, tak musíme porazit každého.

Mnoho hokejbalistek jsou původem hokejistky. Kde berete na konci sezony ještě síly na hokejbal? Nebo je to v rámci letní přípravy?
Když jsem s hokejbalem začínala, tak jsem to asi i brala jako zpestření přípravy. Ale postupem času jsem to tak brát přestala. Je to něco, co mě hrozně baví, naplňuje mě to a pokaždé se na to těším. Je super, že když vám skončí hokejová sezona, tak hned máte tu hokejbalovou. Občas to může být trošku náročnější, zvláště pak, když vás trápí nějaké zranění ze sezony a vy nemáte čas se dát pořádně dohromady.

Bolí hokejbal více než lední hokej? Přeci jen na hokeji bruslíte, ale tady musíte běhat.
Neřekla bych, že bolí víc, protože každý sport bolí. Samozřejmě v hokeji, když se rozjedete, tak pak můžete využít setrvačnosti, kdežto u hokejbalu, když se zastavíte, tak stojíte, takže je těžší udržet se v neustálém pohybu, ale při zápase na to nemáte čas myslet. Hra samotná vás donutí neustále se pohybovat.

Je to pro vás osobně satisfakce za nevydařenou hokejovou kvalifikaci na olympiádu?
Jako satisfakci to určitě neberu. Olympiáda je olympiáda a mistrovství světa je mistrovství světa. Jsou to dvě rozlišné akce a neúspěch na letošní kvalifikaci mě bohužel asi nikdy nepřebolí.

Koneckonců celá hokejová reprezentační sezona nebyla úplně povedená, že?
To je bohužel naprostá pravda. Hokejová reprezentační sezona nám vůbec nevyšla. Měly jsme dva jasné cíle a ani jeden se nám nepovedlo splnit, takže to opravdu nemůžeme považovat za povedenou sezonu. Naštěstí kongres IIHF schválil rozšíření Top divize z 8 na 10 týmů, takže jsme se díky tomu vyhnuly sestupu, a tím pádem za dva roky, až se bude konat další Mistrovství elitní divize ve Finsku, tak tam Česká republika nebude chybět.

Některé hráčky již další olympijský cyklus nezahájí. Jak je to u vás? Stále je chuť pokračovat a podívat se na olympiádu?
Řekla bych, že žádného sportovce nikdy nepřejde chuť podívat se na olympiádu. Bohužel ne každému se to ale povede. Další olympijský cyklus už ale nezahájím, do další kvalifikace by to byly čtyři roky, do olympiády dokonce pět. Už nejsem také nejmladší. Musím být realistická a taky trochu myslet na svoji budoucnost. Hokej hraji nějakých devatenáct let a už ve svém životě potřebuji něco víc než jen mít neustále sbalenou tašku u dveří. Myslím, že je správný čas reprezentační kariéru ukončit a nechat to na mladších holkách. O budoucnost českého ženského hokeje se nemusíme bát, máme tu mnoho talentovaných hráček.

Budete pokračovat v další sezoně opět ve Švédsku či Finsku?
Ve Finsku jsem byla před třemi lety, takže tam už se určitě nechystám. Poslední dvě sezony jsem strávila ve Švédsku, kam mám možnost se vrátit. V posledním týdnu se mi naskytla i možnost odejít do Ruska. Takže uvidíme jak to dopadne.

Brankář Dominik Hrachovina tvrdí, že Finové jsou tišší národ. Souhlasíte s tím?
S tím nemohu jinak než souhlasit. Finové jsou opravdu tišší a uzavřenější národ. Jen tak si k sobě nikoho nepřipustí.

Pomohlo hokejbalové mistrovství a medailový úspěch k propagaci tohoto sportu? Mediálně se daří mnohem více florbalu.
Řekla bych, že tohle ukáže až čas, jak moc to pomohlo k propagaci hokejbalu. Doufejme, že se to dostalo do povědomí co nejvíce lidem, že viděli, jak krásný sport to je, a že to přiláká i mnoho nových hráčů a hráček.

Co potřebuje případný zájemce/zájemkyně o hokejbal a kde se může nejblíže od Znojma o tento sport zajímat?
Chuť a touhu na sobě pořádně makat, zlepšovat se a nevzdávat se při prvním neuspěchu. Nejsem si 100% jistá, kde nejblíže Znojmu se dá hokejbal hrát, ale myslím si, že to bude Brno.

Věříte, že by se hokejbalový klub uživil i na Znojemsku?
Na to se těžko odpovídá. Nevím, jestli by se našel dostatečný počet zájemců, ale určitě mě mrzí, že u nás nic takového není.

Když byste měla jednou větou pozvat sportovce k hraní hokejbalu, čím byste argumentovala?
Přijď si zahrát a uvidíš, že nebudeš litovat.