Jaké ve vás převládají pocity po konci aktivní kariéry?
Jelikož jsem situaci řešil už delší dobu, není to tak aktuální jako v první chvíli. Samozřejmě mě konec trochu mrzí, ale nejvíc asi směrem ke Znojmu, jemuž jsem slíbil pomoc. Někdy asi budu mít nutkání si zahrát, na druhou stranu se připojím k veteránům v Tatranu, což bude zábava. Dostavila se však i úleva, člověk se musel dennodenně udržovat, aby se neobnovilo nějaké zranění.

Impuls pro váš konec prý byl rozhovor s koučem národního týmu Kettunenem, jemuž děláte asistenta a se šéfem reprezentační komise Davidem Zlatníkem.
Řekli mi, že pozice asistenta trenéra národního týmu se neslučuje s hrou v nejvyšší soutěži.

A souhlasíte s tím?
Časově na tom asi budu stejně, jen už nemusím tolik dávat dohromady fyzičku. Víc času budu mít skutečně jako trenér na lavičce. V roli hrajícího kouče je to těžší, člověk se víc soustředí na svoji pětku, kterou měl na starosti.

Před sezonou ale s hraním za Znojmo problém nebyl.
Ani jsme to předtím moc neřešili. O současné situaci jsme začali mluvit bohužel až teď. I proto pro mě bylo rozhodování tak těžké. Se Znojmem jsem měl nějakou domluvu a měnit ji v půlce sezony není jednoduché. Naštěstí mám s oběma kluby výborné vztahy. Na druhou stranu vidím v mém konci i spoustu pozitiv. Čím dřív odejdu, tím dřív se hráči ve Znojmě trochu osamostatní. Víc mě mrzí právě konec ve Znojmě, než samotné hraní.

Dávala vám práce ve Znojmě velký smysl?
Stoprocentně. Viděl jsem na mužstvu velký posun za poslední rok a půl. Navíc jsem od hráčů cítil pozitivní odezvu, že to bylo pro ně přínosné.

Budete nyní už bývalé spoluhráče i nadále podporovat a fandit jim?
K ruce budu hlavně trenéru Janu Šťastníkovi jako konzultant a samozřejmě i klukům. Slíbil jsem, že nějakým způsobem s nimi sezonu dotáhnu, takže to udělám, bohužel ne jako aktivní hráč.

Existovala i varianta, že byste se ve Znojmě ujal role asistenta trenéra namísto návratu do Tatranu?
Bohužel bydlím u Prahy, takže takhle možnost nepřipadala v úvahu, dělat asistenta kouče na dálku nelze. Jako hráč jsem si přes den natrénoval v Praze a pak přijel na zápas. Navíc i domluva mezi Střešovicemi a Znojmem byla taková, že trenérsky se budu rozvíjet v Tatranu.

Do světového šampionátu v Praze zbývá necelý rok. Jaké jsou vaše hlavní úkoly jako asistenta reprezentačního trenéra?
S Petrim Kettunenem především vytvoříme plán zápasů a hráčů, které potřebuji vidět. Tato utkání budu sledovat a s kluky se pak pobavím a dám jim zpětnou vazbu, na čem mají pracovat. Drtivá většina hráčů se vrátila ze zahraničí do Superligy a chceme je vidět přímo na stadionech. Sice existuje video, ale na něm není vidět obraz celého hřiště. Rok bude nabitý kempy, přípravnými duely, což také zabere dost času.

Je na Kettunenovi poznat, že se jedná o velkého florbalového odborníka?
Má svoji koncepci, s níž uspěl ve Finsku (Kettunen dovedl v roce 2016 výběr Suomi ke zlatým medailím na mistrovství světa – pozn. red.) a přenesl ji sem. Má trochu jiný pohled a vzhledem k tomu, jaký úkol nás čeká, je to jediná optimální volba.