Tým spadl na poslední místo tabulky a chybí mu hráči. Navíc jeho kouč Jiří Podzemský díky hospitalizaci v nemocnici nemohl několik týdnů své svěřence trénovat. Hlavní předností znojemských korfbalistů je dle něj lepší pohyb v útoku, než jakým disponují jiná družstva. „A taky máme velmi dobré hráče. Dokonce lepší než ostatní kluby! Ale pořád se nám nedaří vyhrávat,“ zdůraznil Podzemský v rozhovoru pro Naše Znojemsko.

Modří sloni dosáhli v letošní extraligové sezoně prozatím na jedinou výhru a v tabulce jsou poslední. V čem vidíte hlavní problém?
Jeden bych viděl v nedostatečné fyzické kondici některých hráčů. Chtěli jsme tuto sezonu přidat kondiční tréninky, ale nakonec to časově nevyšlo. Za druhé je potíž v hlavách hráčů, protože ví, že jsme oslabení o Tomáše Veselého, Terezu Ferkovičovou, mě a v současnosti i o Lucku Šebelovou. Všichni jsou zkušení a nastupovali již několik let v základu týmu. Dále momentálně nemáme nikoho na lavičce. Stačí, že někdo onemocní, a hned nemůžeme hrát na sto procent. Naštěstí se momentálně z extraligy nedá sestoupit. Pouze nám dříve skončí soutěž.

Po personální stránce si tedy nemůžete moc vybírat…
To je spíš otázka na samotné hráče. Tereza by asi neskončila, ale donutily ji pracovní a školní povinnosti. Říkala, že jak bude mít čas, tak ráda bude hrát. Tomáš se rozhodl, že zkusí basketbal. Já osobně se na Tomáše občas zajdu podívat, jak mu to jde. Do konce sezony jsme s ním domluveni, že když bude moci, tak nám pomůže. Uvidí se, jak to bude dál. To se musí rozhodnout Tomáš. Ale rád bych jej příští sezónu viděl v týmu.

Dlouhou dobu jste s týmem nemohl trénovat díky hospitalizaci v nemocnici. Už se váš stav zlepšil?
Už je to lepší, ale ne natolik, abych si vůbec dokázal představit, že vyběhnu na palubovku.

Myslíte, že právě vaše nepřítomnost na trénincích způsobila prozatímní neúspěšnost?
Na trénincích jsem skoro pořád a snažím se hráčům pomáhat a radit. Ale hlavně si myslím, že jde znát moje absence v zápasech. I když už nejsem nejmladší a chybí mi rychlost, tak zkušenostmi to doháním, snad.

Nabízí se i otázka mládeže. Máte kde brát nové talenty?
Bohužel máme velký propad v mládeži. Letos jsme nedali dohromady dorost. To pro nás znamená jedno – nemáme kam sáhnout, když nás trápí marodka.

A co starší žáci, kteří suverénně vedou první ligu?
Ti jsou určitě velkým příslibem do budoucna. Osobně nemám nikoho vytipovaného. Ale jsou moc šikovní. Věříme, že letos získají titul mistra ČR. Důležité je, aby u korfbalu vydrželi i nadále. Kritickým bodem je většinou odchod ze základní školy na střední.

S mládeží máte bohaté zkušenosti. Trénujete český reprezentační celek U19 a v dubnu s ním jedete na mistrovství světa. Jak se připravujete?
Před samotným mistrovstvím máme pět víkendových soustředění, z nichž jedno už proběhlo. Tam jsem bohužel kvůli mému zranění nemohl jet. Na dalších soustředěních už bych měl být. Je to zase něco úplně jiného než v klubu. Na soustředěních by se mělo sejít to nejlepší, co v republice do devatenácti let máme. Bojují o místo v základní sestavě, a proto to tak i na trénincích vypadá.

Vy osobně jste se ke korfbalu dostal jak? Přeci jen u nás není zrovna moc populární.
Na základní škole jsem chodil do kroužku, který se jmenoval Míčové hry. Vedla nás paní Lenka Dančová. Hráli jsme vše, co se dalo, s jakýmkoliv míčem. Což se do budoucna ukázalo jako velká výhoda. Asi ve čtvrté třídě k nám na školu z Nizozemí přivezli korfbal. Paní Dančové se hra zalíbila hlavně proto, že ji mohli hrát kluci a holky dohromady. A tak jsme začali korfbal trénovat a to nám zůstalo.

Znojmo má výraznou stopu v republikovém měřítku. Třeba Ivan Žák hraje za reprezentaci, další Znojmačka Hana Simonidesová působí jako lékařka u reprezentační U19. Čím to je?
Většina z nás korfbalem žije. Ti, co na sobě pracují i mimo trénink, jsou odměněni pozvánkou do reprezentace. Členem reprezentace je kromě Ivana Žáka také Patrik Nguyen. Někteří rádi pomůžou i jinak, třeba jako Hanka.V reprezentaci jako asistenti u kategorie U17 vypomáhá třeba Klára Zábojová.

Za svou kariéru jste dosáhl na všemožné korfbalové mety. Nastoupil jste za reprezentaci, účastnil se mistrovství světai Evropy. Toužíte ještě po něčem?
Moje cíle se s přibývajícím věkem mění. Rád bych ještě jako hráč vyhrál extraligua zároveň si i zahrál korfbalovou obdobu ligy mistrů ve fotbale – Europa cup. Další cíle už jsou v roli trenéra: jakákoliv reprezentační medaile v kterékoliv věkové kategorii. A nakonec chci dostat znojemský korfbal zase na vrchol.