Na každém kroku i dva metry vysoké termitiště, pobíhající divoké krávy a nebezpečí hrozící od jedovatých hadů a krokodýlů. S nástrahami australské buše se už podevatenácté v řadě seznamovali účastníci cyklistické Crocodile Trophy, nejstaršího, nejtěžšího a nejdobrodružnějšího etapového závodu na horských kolech na světě.

Český prapor u protinožců držel znojemský biker Jiří Křivánek, který obsadil celkové třetí místo. „Byl to určitě nejtěžší závod, který jsem kdy jel. Kvůli vedru, klimatickým podmínkám, písčitému terénu," říká osmadvacetiletý Křivánek pro Deník Rovnost.

Co pro vás bylo nejhorší?

Právě jízda po rovině na písku, po kterém se nedalo vůbec jet. Kamiony tam vyjezdily hrbolky, po kterých se jelo sotva patnáct kilometrů v hodině a táhly se třeba dvacet kilometrů. Bylo to těžší než jízda do kopce.

Australská tropická vedra vám tolik nevadila?

Byla poměrně snesitelná, i když první dny teplota přesahovala pětačtyřicet stupňů, což nebylo úplně ideální. Oproti České republice tam je o pár stupňů víc. (úsměv) Teplo mám rád, ale hodně mi vadil prach, který kolem nás vířila doprovodná auta nebo pořadatelé na čtyřkolkách. Na čele závodu jsem kolikrát neviděl ani na dva metry.

V australské buši potkáte také množství nebezpečných zvířat. Vyděsilo vás některé?

V jedné etapě se proti mně postavil do cesty hrozně velký býk. Nevěděl jsem, co dělat, takže jsem zavřel oči, objel ho a doufal, že se neožene. Naštěstí měl asi větší strach než já. (úsměv) Před soupeřem Honzou Fojtíkem se zase na cestě plazila černá mamba. Potkávali jsme spoustu divokých krav, když však jedete na maximum, příliš okolí nevnímáte. Pěšky bych tam ale asi nešel.

Hotelové pokoje mění účastníci Crocodile Trophy za stany. Jak se v nich spí v buši?

Kdybych neměl špunty do uší, nejspíš se nevyspím. Žije to tam hlavně v noci, papoušci dělají strašný bordel. I spaní na lehátku pro mě byla novinka, zpočátku jsem bojoval.

Také jste se několikrát brodili přes vodu, s čímž se cyklisté na běžných závodech moc nesetkávají…

Nešlo o nic příjemného. Některé kaluže byly úplně černé, voda v nich stála snad dva tři roky a strašně smrděla. Nevíte, jestli v ní náhodou nejsou krokodýli, a jelo se v ní i padesát metrů. Byla hluboká a úplně horká.

Co pro vás znamená celkové třetí místo při premiéře?

Připravoval jsem se víc než rok a chtěl jsem do elitní pětky, což byla vysněná pozice. Se třetím místem jsem proto absolutně spokojený. Dalo se závodit i s prvními dvěma, ale pak už jsem spíš přemýšlel, abych neudělal nějakou chybu, a hlídal si pozici.

Vrátíte se ještě do Austrálie?

Stoprocentně, závod mi učaroval. Jen nevím, zda příští rok, nebo až ten další. Za rok chci jet Tour po Mongolsku a taky mě láká Ironbike v Itálii.