Jak dlouho vlastně působí lukostřelecký oddíl ve Znojmě?

Oddíl byl založený v roce 1998, ale nebylo to ve Znojmě, ale v Jevišovice u Hrušovan. Zhruba od roku 2002 a 2003 začal fungovat ve Znojmě.

Jak vy jste se k lukostřelbě dostal?

Četl jsem v novinách nějaké články a říkal jsem si, že by mě to zajímalo. V roce 2006 jsem začal střílet. V klubu byly problémy s vedením administrativy, tak jsem ji postupně přebral. Pak bylo potřeba i trenéra, tak jsem začal trénovat. Takže teď jsem trenér a předseda a i účetní, protože účetnictvím se živím.

Kolik má váš oddíl členů?

Letos už jich je padesát, od dětí od sedmi let až po dospělé.

Je o lukostřelbu zájem?

Většinou, když k nám někdo začne chodit, tak už zůstane. Je to chytlavé. Je to asi o tom, že si člověk vzpomene na nějaké geny z minulosti. Chlapi určitě mají lovce v krvi. Je to sport náročný na koncentraci a koordinaci. Spousta dospělých říká, že je pro ně střílení lukem odreagováním. Musí vypnout všechny myšlenky a soustředit se jenom na výstřel.

Jak je na tom váš oddíl výkonnostně?

V podstatě v každé kategorii máme jednoho až dva střelce, kteří se pohybují do pátého místa v republice. V březnu nás čekají halová mistrovství republiky od žáků až po dospělé, tak uvidíme, jak zúročíme naši práci.

Máte i nějaké mezinárodní úspěchy?

Zatím ne. Funguje to přes český svaz. Když někdo dobře zastřílí, tak ho nominuje do reprezentace. To se týká většinou až dorostenců. My ve Znojmě trošku trpíme tím, že když někteří odmaturují, tak odchází studovat jinam. Většinou se pak rok dva věnují studiu ve škole a nemají čas na trénink. Výhodou tohoto sportu ale je, že se dá začít v jakémkoliv věku a kdykoliv se dá jet na olympiádu. Vloni v Londýně střílel italský závodník, který měl pětapadesát let.

A jak jste na tom výkonnostně vy?

Letos se mi začíná dařit, jsem někde do desátého místa v republice. Chystám se ještě zlepšit.

A jel byste na tu olympiádu…

No, nebránil bych se tomu. Spíš jde ale o to, aby měl člověk čas na trénink. Technika zůstává, ale je potřeba mít sílu. Závodní luk váží nějakých dvacet kilo. Když za závod vystřelíte sto padesát šípů, tak se dostáváme na tři tuny, které střelec odtahá za závod.

Určitě je potřeba posilovat zádové svalstvo a také je důležité kompenzační cvičení, protože tento sport enormně zatěžuje jen jednu stranu těla.

Nedávno byla ukázka lukostřelby na znojemském zimním stadionu během přestávky hokejového utkání Orlů a střelec tam trefil místo terče plexisklo nad mantinelem, které celé popraskalo…

To jsem byl já. Chtěl jsem udělat propagaci a nakonec jsem si to sám vyžral. Šíp má takovou energii, že normálním sklem proletí jako kulka. Je to karbonový šíp s ocelovým hrotem, nebo se používají ještě dražší, wolframové. U závodního luku je výstřelová rychlost až přes tři sta kilometrů za hodinu.