Tomáši, kdo vás vlastně k plavání přivedl?
Za to, že jsem se začal věnovat plavání, vděčím rodičům. Nejdřív mě vzali do vody samozřejmě proto, abych se naučil plavat, ale mě to začalo hodně bavit a už jsem u toho tak nějak zůstal.

Jiný sport vás nikdy nelákal?
Ale jo, lákal. Hodně jsem se zbláznil do fotbalu, na základce jsem dokonce hrál za školu, jako brankář. Tehdy mě to dokonce bavilo víc než plavání.

Co nakonec rozhodlo o tom, že se budete věnovat plavání a ne fotbalu?
Nakonec za mě rozhodl táta. Sám bych se rozhodl pro fotbal a tehdy to bylo pro mě těžké. Ale teď jsem rád, že plavu.

I když fotbal je kolektivní sport a v plavání závodí každý sám za sebe?
Je pravda, že v kolektivu je větší zábava. Sám se sebou se v bazénu pobavím dost těžko. (smích)

Je plavání fyzicky náročnější než fotbal?
To určitě je. Ve fotbale, když už nemůžete, někdo vás třeba aspoň podpoří nebo vystřídá. Do bazénu za mě ale nikdo v půlce závodu skočit nemůže.

Co musí plavec bezpodmínečně mít, aby se stal úspěšným a vyhrával?
Talent. Bez dřiny to samozřejmě nejde a kdo nemá natrénováno, těžko může vyhrávat, ale když někdo nemá talent, může trénovat jak chce, a stejně nevyhrává.

Na nedávných závodech ve Zlíně jste se stal trojnásobným mistrem republiky, považujete to za svůj největší úspěch?
Několikanásobný mistr jsem byl už víckrát. Ve Zlíně jsem kraulové disciplíny samozřejmě vyhrát chtěl, byl to můj cíl, ale ne nějaká povinnost. Kromě toho jsem získal ještě medaili v polohovém závodě na čtyři sta metrů. A třeba vloni jsem získal v polohovém závodě zlatou, jenže to byl krátký bazén, to mi na polohovku sedí víc než dlouhý.

Každopádně jste ve Zlíně předvedl skvělou formu, že?
No, spíš bych řekl, že formu jsem měl hodně špatnou.

A to vždycky když máte špatnou formu, získáte tři mistrovské tituly?
(smích) Pro mě je trochu problém, a to nemyslím jako samochválu, že v republice teď asi nemám konkurenci. Na patnáctistovce jsou mí soupeři minutu za mnou, tím pádem, i když plavu daleko za svým osobním rekordem, oni za mnou, i tak v závodě zaostávají.

Není to trochu demotivující?
To rozhodně je. Třeba na čtyři sta metrů ten odstup není tak strašný, ale na osmistovce a patnáctistovce je obrovský, takže tam to spíš odplavávám. Motivaci už mám asi jenom tehdy, když plavu se seniory.

Takže vám spíš vyhovuje, když musíte bojovat o každý metr, než když máte celý závod náskok?
Přesně tak. Sám se tak nevyhecuju. Ta patnáctistovka je navíc o bolesti, když plavu sám, o to víc to vnímám.

Co je tedy váš dosavadní největší úspěch?
Kromě několikanásobného zisku mistrovského titulu v kategorii dorostenců to, že jsem taky vicemistrem v kategorii seniorů.

V roce 2004 jste byl vyhlášen dokonce talentem roku v žákovské kategorii, jak na to vzpomínáte?
No, rok předtím jsem byl hodně nemocný a na mistrovství republiky žactva jsem se umisťoval na konci první desítky. Potom jsem se ale začal hodně zlepšovat a vozil jsem medaile, většinou za druhá nebo třetí místa, první jsem nebyl. Od dorostu jsem pak začal sbírat konečně i zlaté medaile a tu úroveň si držím pořád.

Kromě klasického plavání se věnujete i tomu dálkovému, co vás přivedlo k tomu?
Jednou jsem jel na mistrovství republiky plavat pět kilometrů a vyhrál jsem. Letos v únoru jsem jel znovu, abych si ověřil, jak jsem na tom s formou. No a udělal jsem hned dorostenecký rekord. Tím pádem se o mě začali víc zajímat i lidi, kteří mají dálkové plavání na starosti. Zajímavá byla zkušenost ze závodů v moři. Tam jsou to doslova bitky mezi plavci, schytáte kopance do žeber…

Trénujete někdy i se svěřenci Zdeňka Tobiáše, který má dálkové plavce na starosti?
Před měsícem a půl jsem s nimi byl na soustředění ve Španělsku, ale na mě toho trénování pak už bylo moc, protože se pořád soustředím spíše na svoji patnáctistovku a dálkové plavání beru jako doplněk.

Jaký máte sen, kterého byste chtěl dosáhnout?
Olympiáda. Jen nevím, jestli se to podaří. Teď do Pekingu už to nestihnu a kdoví, co bude za čtyři roky. Limity jsou tvrdé už teď, a budou ještě tvrdší. Mohl bych to zkusit na olympiádu třeba v dálkovém plavání, ale tam se zase neplave na limity, ale na pětadvacítku nejlepších plavců, která se podle časů vybere na dvou závodech.

Jak se vám daří dát dohromady studium a plavání?
No moc ne. Ale školou prolízám a to mi stačí. (smích)

Vaši kolegové, a dokonce váš trenér vás označují za oddílového playboye, co je na tom pravdy?
To vůbec nevím! Netuším, kde k tomu přišli!!! (smích) Tamto je oddílový playboy! (ukazuje na kolemjdoucího Martina Havlíka) Fakt nevím, kde se ta pověst vzala, ale možná je to z doby, kdy jsem byl mladší a míval jsem víc přítelkyň. (smích)