S jakým cílem jste cestovala na světový šampionát do Itálie?

Chtěla jsem původně jen posbírat nějaké zkušenosti a podívat se do krásného italského města Říma. Samozřejmě, že jsem chtěla zaútočit na nějaké skvělé umístění, ale že to bude zlatá medaile, tak to jsem původně vůbec nečekala. Měla jsem totiž kvůli jednomu zranění z taekwonda i ještě dalšího sportu menší sportovní pauzu.

Jak probíhala vaše cesta ke zlaté medaili přímo na šampionátu?

V prvním kole jsem nastupovala proti Argentince, ze které jsem měla celkem velký strach, protože Argentina je v taekwondu velmi silná. Ale zvládla jsem to přesvědčivě. Poté jsem nastoupila proti Kanaďance, kterou jsem taktéž s přehledem porazila, a ve finále na mě čekala holandská bojovnice, která měla přes třicet let a byla velmi zkušená.

Finálový boj se vyvíjel jak?

Z této hráčky jsem měla velký respekt, protože ve společném hotelu každý den pilně trénovala. První a druhé kolo boje skončilo remízou, protože jsme obě již byly celkem unavené. Následně již nepokračuje boj, ale rozhodovalo se v bojovné technice a v té jsem využila zaváhání soupeřky a zvítězila. Ještě mi to ale stále nedochází, abych řekla pravdu.

Jaké vás čekají další akce?

Rozhodně bych chtěla za dva roky na Novém Zélandu tento titul obhájit. V příštím roce mě pak čeká mistrovství Evropy v Moldavsku. Právě cesta na Nový Zéland bude pro nás o dost komplikovanější, protože je to mnohem dál a Znojmo je město fotbalu a hokeje, čímž dostáváme méně peněz od města. Říká se ale, že obhajoba je mnohem těžší, takže bych to chtěla ještě určitě jednou zkusit.

Jak jste se vlastně k taekwondu dostala?

Je to už dvanáct let od mého prvního seznámení se s tímto sportem. Za mojí mámou tehdy do jejího tehdejší zaměstnání přišel trenér František Macek a ona si podala přihlášku. Doma jsme se o tom poté bavili a nakonec jsem začala ještě s mým starším bratrem chodit na tréninky. Bratr později přešel k jiným sportům, jako je například valetudo, ale já zůstala věrná taekwondu.

Taekwondo má několik disciplín. Jaké to jsou?

První disciplínou je tul neboli stínový boj. Zde je několik technických sestav, které jsou označeny podle pásků. Černý pásek je nejvyšší a ty sestavy jsou postupně čím dál složitější. Druhou částí je boj, kde se vlastně bojuje pomocí nohou a rukou, ale nesmí se útočit například na záda nebo dolní část těla. Třetí disciplína je silové přerážení desek. Další je přerážení ve výskoku a pátou disciplínou, která není na mistrovství světa soutěžní, je sebeobrana. To je i pro mě velmi důležitá věc, kterou můžete využít i v normálním životě.

Kdybyste měla pozvat zájemce k taekwondu, čím byste argumentovala?

Určitě v první řadě se člověk naučí sebeobraně a může se podívat i na nějaká zajímavá místa nejen po Evropě, ale i mimo ni.

MARTIN SMEJKAL