Nejznámější závodnice, ale i trenérka aerobiku ve Znojmě, Kateřina Protivínská, byla letošním ročníkem Poháru Federací nadšená.
V české aerobikové komunitě vybudovala za pomoci trénujících rodičů a dalších blízkých klub, jenž široko daleko nemá obdoby co do členské základny, ale i všech prolínajících se aktivit.
Vicemistryně světa ve sportovním aerobiku dvojic se ale už nějakou dobu potýká se zdravotními problémy, které stále trvají.

Jak jste byla letos spokojená s průběhem Poháru Federací?
Letos jsme pořádali už třetí ročník tohoto mezinárodního závodu. Myslím si, že i ten letošní byl nadmíru povedený. Byl ale bohužel malinko poznamenán chřipkovou epidemií, která promluvila do startovní listiny. Nestartovalo tedy tolik závodníků, jak jsme zprvu počítali.

I přes mnoho nemocných závodníků hodnotíte závod jako povedený?
Určitě. Za podpory města Znojma, rodičů a klubu se závod líbil nejen divákům, ale i samotným sportovcům. A to je vždy ta nejlepší forma poděkování.

Čím si vysvětlujete fakt, že je znojemský závod tak populární?
Atmosféra na našem závodě je v porovnání s jinými aerobikovými mítinky hodně přátelská, možná až rodinná. I to je jeden z důvodů, proč se do Znojma vždycky všichni těší.

Co vůbec považujete za největší znojemský úspěch v letošním ročníku Poháru Federací?
Já bych to vzala malinko jinak. Za největší úspěch považuji to, že se aerobik probojoval na špičku mezi znojemskými sporty, alespoň si to tak myslím.

Je to opravdu tak stěžejní moment?
Důležité je to především pro malé holčičky, které s aerobikem začínají. Dokonce teď máme i jednoho velmi šikovného chlapečka. Právě rozšiřování naší členské základny bych také považovala za obrovský úspěch, protože to rozhodně není jednoduché a není to práce na pár dní.

Dnes asi není moc jednoduché přilákat začínající sportovce, že?
Přesně tak. Je skvělé, že je stále zájem o tento poměrně mladý sport. Velmi důležité je, že i v dnešní době nesedí všechny děti jen u počítače a dokážeme je dostat do tělocvičny.

Co vy a vaše závodní kariéra?
Před rokem a půl jsem utrpěla zranění a tak nějak se s tím pořád potýkám. Bohužel na tom stále nejsem zdravotně tak dobře, abych se mohla naplno věnovat vlastnímu tréninku.

K závodění se tedy už nevrátíte?
Uvidím, zatím to nechávám otevřené. Teď momentálně mě nejvíc bolí kyčelní kloub. Chodím na různé elektroléčby, akupunkturu a podobně. Každopádně nechci nic uspěchat.