Jaké byly vaše začátky?

Lyžuji od dvou a půl let. Ke sportu mě přivedl táta, protože chtěl sám lyžovat, když byl mladý, ale nemohl. Začínala jsem v Beskydech u Českého Těšína. Většinou jsme lyžovali na svahu u Mostů u Jablůnkova, kde jsme trénovali volně a neřešili žádné oddíly.

Příslušnost k oddílu jste tedy neřešili?

Když táta zjistil, že na závodní lyžování mám, začal pro mě hledat oddíl. Tehdy ho našel v Třinci asi deset kilometrů od Těšína, kde se seznámil s místním trenérem, a ten nás vzal pod sebe. Byl to sice malý oddíl, ale protože jsme trénovali jen jako otec a dcera, stačilo nám to. Do oddílu jsme vstoupili, když mi bylo sedm let.

Jak jste pod oddílem trénovali?

Snažili jsme se tehdy trénovat dvakrát až čtyřikrát týdně. Většinou dvakrát odpoledne v týdnu a pak v sobotu a v neděli. Neměli jsme uzavřený svah, trénovala jsem normálně na kopci s veřejností.

Měla jste svého trenéra?

Taťka měl v práci kolegu, který dříve také trénoval své děti ve sportu. A jednou ho napadlo kolegu oslovit, zda by mu nepomohl a neporadil. On souhlasil. Jednou s námi jel na svah, aby se podíval, jak lyžuji. Když jsem sjela dvakrát kopec, začal vyjmenovávat všechny nedostatky, kterých si všiml, a radil tátovi, jak je máme odstranit. Na další trénink už si vzal i on lyže a snažil se mi odbourat chyby přímo na svahu. S tréninkem nám pomáhal jednu celou zimu, pak musel z rodinných důvodů skončit.

Odrazila se vám pomoc z tréninků v dobrém umístění?

Trénovali jsme celou zimu a přišel první závod Madea Cupu, který se konal u nás na svahu. Tam jsem porovnala sílu s dětmi z celých Beskyd i Jeseníků. Je to závod pořádaný pod hlavičkou svazu sjezdového lyžování. Tam se mi tedy moc dobře umístit nepodařilo, jelikož byla opravdu velká konkurence. Ale měla jsem radost i ze šestnáctého místa ze šestadvaceti účastníků.

Přibližte prosím závody, kterých se účastníte?

Madea Cup je jeden z prestižních závodů, který jsme i letos absolvovali. Můj první závod byl v Oderských horách, šlo především o to, abych si poměřila síly s dalšími vrstevníky. Byl to tehdy spíše takový sranda slalom. Ale bylo to měřené na čas a výsledky se řádně vyhodnotily. Tam se mi podařilo poprvé vyhrát medaili. Bylo mi šest let a skončila jsem na prvním místě.

Připravujete se nějak i v létě?

Moje letní příprava spočívá v tom, že hodně často jezdíme s tátou na kole, na inlajnech, chodíme plavat a věnuji se atletice.

Jak jste se ocitla ve Znojmě?

Sezonu jedenáct dvanáct jsme ještě jezdili v Beskydách. Po této sezoně si mamka našla práci tady ve Znojmě a s tátou se radili, zda ji má přijmout. A jelikož to byla slušná práce za dobrých podmínek, tak ji přijala a stěhovali jsme se sem. Mamka odsud stejně pochází, narodila se v Lukově. Taťka pracoval dřív na šachtě, ale kvůli zdravotním problémům tam musel přestat pracovat, takže mu to stěhování ani nevadilo.

Jak náročné bylo dojíždět na tréninky?

Když jsme se přestěhovali, začal táta hledat oddíl někde blíž, do kterého bychom mohli přejít. A jednou vyjel na Faitův kopec u Velkého Meziříčí, kde zjistil podle internetu, že by tam měl být vhodný oddíl, pod který bych se mohla přihlásit. Zašel tehdy za panem Ivošem Doležalem, jestli bych k nim mohla jezdit trénovat. A on byl velice vstřícný a řekl, že není problém, ať kdykoli přijedeme. Tréninky u nich byly v sobotu a v neděli od rána a v úterý odpoledne. Když jsme mu řekli, odkud jsme, tak se velice divil, že budeme zvládat dojíždět. Vstávali jsme ve čtyři hodiny ráno, o půl šesté jsme sedali do auta, abychom na sedmou hodinu už stáli svahu. A opravdu často jsme jezdili trénovat s nimi. Ale i přesto jsme dál jezdili lyžovat ještě také do Beskyd, protože tam mám babičku. Klára Sikorová s otcem Alanem.

A nějakých dalších závodů jste se účastnila?

Trénovali jsme tedy s nimi a zúčastnili jsme se dalšího ročníku Madea Cupu na Bílé, ve kterém jsme jeli dva závody, to bylo v sezóně 2013. Tam jsem byla patnáctá ze třiceti účastníků. Nejezdili jsme tedy celý seriál Madea Cupu, protože to je série dvanácti závodů. Pak skončila další sezona a museli jsme řešit přestup. Šlo o poslední sezonu před tím, než budu přestupovat do žactva. Naštěstí nás s otevřenou náručí přijal ten oddíl, ke kterému jsme jezdili trénovat.

Měnila jste nějak trénink s touto změnou?

Jelikož jsme chtěli dosáhnout nějakých výsledků, tak jsem v září loňského roku začala chodit ve Znojmě do Domu dětí a mládeže na atletiku. O prázdninách jsme hodně trénovali na kolečkových bruslích, jezdila jsem na kole a běhala. Táta mi prostě všechno tréninkové úsilí nastavil na nabírání svalové hmoty na nohou.

Kdy vám loni začala sezona?

Čekali jsme na zimu, ale jak víme, byl problém se sněhem, že stále u nás nikde nebyl. Takže mě táta vzal v říjnu trénovat na ledovec do Rakouska. Tam jsme trénovali čtyři dny na branách. A pak o měsíc později jsme jeli zase na další ledovec do Rakouska. Prvního sněhu jsme se dočkali v polovině prosince, kdy jsme tedy odjeli zase trénovat k babičce do Beskyd. Začali jsme jezdit spíše na polskou stranu, kde jsme se seznámili s dalším oddílem LK Ski Mosty, ke kterému jsme se přidružili, a ráda bych jim tímto poděkovala za jejich pomoc.

Sezona vám tedy končila před dvěma týdny, jak se vydařila?

Nejvíc jsme se chtěli účastnit Madea Cupu, který začínal v lednu. Ze série dvanácti závodů bylo konečné vyhlášení na závěru sezony a tam jsem se umístila na konečné deváté příčce ze čtyřiceti sedmi zúčastněných dívek. Což je pro mě úspěch.