Už v jeho dvaadvaceti letech se dostalo znojemskému plavci Květoslavu Svobodovi cti být vlajkonošem české výpravy na olympijských hrách v Aténách v roce 2004.V historii samostatné České republiky byl Svoboda třetím vlajkonošem v pořadí.
V Aténách také tehdy zaplaval svůj nejlepší olympijský výsledek, když skončil devátý v disciplíně dvě stě metrů volný způsob. Je to dosavadní druhé nejlepší umístění  českého plavce na olympiádě. Před ním se zatím drží jen Daniel Málek, který  na olympiádě v Sydney  v roce 2000 vybojoval pátou příčku.

Jak se to tehdy sešlo, že jste byl vlajkonošem české výpravy na olympiádě v Aténách?
Měsíc před začátkem olympiády jsem o tom ještě neměl ani tušení. Dozvěděl jsem se to asi čtrnáct dnů před zahájením. Byl jsem náhradníkem, několik sportovců přede mnou odmítlo vlajku nést. Neváhal jsem ani chvíli, když mi to nabídli, přestože jsem druhý den měl startovat. Naplánovali jsme to tak, že jsem odnesl vlajku a vrátil se do olympijské vesnice, abych si odpočinul, protože hned ráno jsem šel do bazénu. Nezůstal jsem tak na celý zahajovací ceremoniál.

V podobné situaci byl i letošní vlajkonoš, badmintonista Petr Koukal. Hned následující den po zahájení jej čekal zápas…
Bavili jsme se spolu o tom. Hodně přemýšlel, jestli má jít. Druhý den měl hrát a tvrdil, že mívá po ránu, stejně jako já, problémy se rozhýbat. Říkal jsem mu, ať se domluví s vedením olympijského výboru, protože mně v Aténách vyšli vstříc a po odevzdání vlajky na stadionu jsem mohl s trenérem  odejít. Naštěstí Petr měl los takový, že hrál až odpoledne.

Jaký to byl pocit, když jste vlajku nesl?
Do té doby jsem vždycky toužil zažít pocit, který mají třeba fotbalisté, když hrají na stadioně, kde je osmdesát tisíc lidí. Byl to ohromný zážitek, osmdesát tisíc lidí na nohou, převládají emoce, je to neskutečný pocit. Člověk neví, co dřív dělat, na koho mávat. Jako plavec takovou diváckou kulisu nemohu zažít, tak jsem si to užil alespoň takhle.

Byl nějaký rozdíl sledovat letos zahájení olympiády v televizi, když tři roky předtím jste byl samotným aktérem?
Moc velký nebyl. U televize si to ale člověk víc užije, protože sportovec tři hodiny čeká v nějaké hale a sleduje televizi stejně jako lidé na celém světě. Pak jde a hodinu a půl čeká než na něj přijde řada a vyjde na stadion. Sledovat zahájení v pohodlí domova či restaurace je příjemnější. Vlastně v pět hodin se vyjíždí z olympijské vesnice na slavnostní zahájení a někdy kolem půlnoci až jedné hodiny se člověk vrací zpět.

Olympiáda už běží. Sledujete bedlivě plavání?
Velice mě to zajímá, protože až do poslední chvíle jsem bojoval o účast. Sleduji především české plavce, kteří se moc neukázali, ovšem očekávání předčila Simona Baumrtová, která byla desátá. Je to fantastický výsledek. Zajímavý je také pád hvězd a vycházení nových, jako byl parádní výkon teprve patnáctileté Litevky, která vyhrála sto metrů prsa. Září také Číňan Sun Yang, který byl na bedně na dvě stě metrů kraul. Vítězem této disciplíny pak byl Francouz, tedy Evropan, což mě potěšilo. Není nouze o překvapení, Phelps a Lochte jsou bez medaile, Američané skončili ve štafetě až druzí. Jde vidět, že přicházejí noví mladí plavci.

Zajímavé jsou také časy z londýnského bazénu, který je velmi rychlý a rekordy padají, i když plavci již nezávodí v celotělových plavkách. Co na to říkáte?
Bazén technologicky vyvíjeli nějakých sedm osm let. Je speciálně vytvořený na lámání vln, na odtokové kanálky. Chtěli posunout výkony plavců správným směrem. Tedy  ne  neopreny, ale zlepšováním podmínek pro plavání.

Měl byste šanci se na olympiádě prosadit ve vašich disciplínách?
Vůbec ne. Zatím se plavala disciplína dvě stě metrů volný způsob, a ta je už někde jinde. Byl bych někde na pětadvacátém až třicátém místě. Dvě stě metrů znak, na který jsem se připravoval, se teprve poplave. Myslím ale, že ty časy budou hodně rychlé, že bych se tam jel jen zúčastnit. Určitě bych asi nebojoval třeba o semifinále.

Jaký sport vás na olympiádě ještě zajímá?
Hodně sleduji brokovou střelbu trap. Teď  začaly závody kanoistů na divoké vodě. Na to se také rád podívám. Trať je v Londýně zajímavá a myslím, že hodně zamíchá s favority. Máme tam také medailové naděje. Zatím štěstíčko českým sportovcům nepřálo, hodně lidí vypadlo v kvalifikacích, tak doufám, že se to otočí a už přijde medaile a mohlo by se to rozjet.