Jak se odlišuje národní házená od normální házené?

Handball neboli mezinárodní házená se hraje téměř po celém světě, na rozdíl od národní házené, která se hraje jen v Česku. Oba sporty se hrají v šesti lidech v poli plus jeden brankář. Při podrobnějším porovnávání zjistíte, že je jiný hrací míč, pravidla, časy vyloučených, tresty, rozdílný vzhled hřiště a branek. Podstatnou odchylkou je, že sezona národní házené se hraje na venkovních hřištích.

Právě v národní házené pořádáte již tento víkend celorepublikové finále poháru. Kolik týmů a jakého věkového rozpětí se jej zúčastní?

Letos hostíme kategorii mladších žákyň a akce se účastní sedm týmů z celé republiky. Turnaj bude trvat tři dny.

Bylo těžké získat pořadatelství tak velké akce?

Již před třemi roky se nám vůbec poprvé podařilo získat pořadatelství poháru v kategorii starších žaček, které bylo velice kladně ohodnoceno, a proto jsme neváhali zkusit štěstí i letos. Všeobecně se svaz snaží střídat jednotlivá pořadatelství ve všech krajích.

Momentálně hrají aktivně nějakou soutěž pouze družstva mládeže. Čím to je, že seniorské házenkářky nenastupují v žádné ze soutěží?

Jihomoravský oblastní přebor hrají soutěžně i dorostenky, letos skončily na pátém místě. Bohužel družstvo žen ukončilo svoji činnost v sezóně 2016/2017 z důvodu nedostatku hráček.

Takže čekáte, až vám doroste generace házenkářek.

Obávám se, že tak jednoduché to nebude. Přechod z dorosteneckého družstva do žen přináší plno komplikací. Děvčata končí střední školu, odchází buď na univerzitu, za prací či cestováním a ve většině případů se do Miroslavi nevrátí. Ale o budoucnost mládežnických týmů se zatím nebojíme. Děti jsou a zatím máme i dobrovolné trenéry.

Vy osobně jste se dostala k házené jakým způsobem?

Národní házenou jsem hrála od svých devíti let. Tenkrát to byl v Miroslavi jediný kolektivní sport pro dívky. Navíc jsem zřejmě lásku k tomuto sportu zdědila po tátovi. S miroslavským týmem jsem zažila jak mistrovství České republiky, Národní pohár i kvalifikaci do ligy.

Má házená v Miroslavi dlouhou tradici? Pamatujete, kdy zažívala svůj „zlatý věk“?

Národní házená v Miroslavi má dlouholetou tradici a její kořeny sahají až do padesátých let 20. století. V loňském roce proběhly oslavy sedmdesáti let od založení místního oddílu. Na slavnostní akci se sešly různé generace, ať už bývalých, nebo stále aktivních hráčů. Každé období mělo své lepší i horší roky. Aktuálně především miroslavské žačky slaví na celorepublikovém poli již několik let velký úspěch. Kupříkladu během sezóny 2016/2017 se mladší žákyně staly vicemistryněmi republiky. Byla bych ráda, aby se holkám dařilo i nadále.

Nalézáte nové způsoby propagace házené? Nebo sledujete spíše klesající zájem dětí o sport a pohyb celkově?

Nemyslím si, že by klesal zájem dětí o sport. Spíš bych viděla problém na druhé straně – v nedostatku trenérů. Všichni, co se kolem tohoto sportu točí, jsou bývalí hráči, rodiče, kteří se snaží, aby národní házená nezanikla a děti tak mohly sportovat dál. Věnují tomu svůj soukromý čas bez nároku na honorář. V dnešní době není jednoduché držet krok s týmem, který má ligová družstva (ať už žen, nebo mužů), a tak se kvalifikované síly shání snadněji.

Proč jsou v Miroslavi pouze ženské kategorie? Chlapi nemají zájem?

Poslední mužský tým skončil aktivní hru počátkem devadesátých let. Od té doby se pánové setkávají už jen na turnaji starých gard. Žákovská chlapecká kategorie byla zrušena přibližně ve stejnou dobu, kdy většina chlapců dala přednost fotbalu nebo florbalu.

Vzpomenete si na nějakou osobu, která se poslední dobou z Miroslavi dostala do klubu, který působí ve vyšší soutěži?

Jako poslední to byla Alexandra Štefková, která hraje za ligové družstvo TJ Sokol Krčín. Já sama jsem měla možnost hostovat ve Vémyslicích, které ve své době byly opravdu špičkové.

Co byste popřála házenkářkám v Miroslavi do další sezony?

Především bych chtěla popřát mladším žačkám, aby se jim letošní pohár vydařil a získaly co nejlepší umístění. Dále bych přála národní házené, nejen do další sezóny, aby měla kolem sebe stále tolik srdcařů a oddaných hráčů, trenérů a fanoušků jako dosud a tento původní ryze český sport v našem městě zůstal.