Byl jste na turnaji ve Švédsku. Jak jste tam dopadl?
Z turnaje jsme vypadli v semifinále po velice vyrovnaném zápase s Bohemians Praha. Zápas nakonec došel až do samostatných nájezdů, ve kterých jsme prohráli. Je to škoda, protože na turnaji Gothia Cup se o třetí místo nehraje.

Ve Švédsku jste hájil barvy týmu SSK Future z Prahy. Proč právě tento celek?
S tímto klubem už jsem v kontaktu delší dobu. Poprvé mě kontaktovali po regionálních výběrech mladších žáků v roce 2007. Nabídku účastnit se tohoto turnaje jsem obdržel na prosincovém turnaji v Ostravě, kde jsme byli s výběrem Jihomoravského a Zlínského kraje.

Panuje u vás spokojenost s ohledem na vaše výkony na turnaji?
Pořád je co zlepšovat. Výkony nebyly nic extra, ale bylo vidět, že to je zápas od zápasu lepší. Největší problém nám dělala sehranost. Pořádné zápasy, ze kterých jsme měli radost, jsme předváděli logicky až v závěru turnaje.

Švédsko je kolébkou florbalu. Jak na vás zapůsobilo?
Na zemi jako takovou mám jen ty nejlepší vzpomínky. Hodně mě překvapilo, že se tam anglicky domluvíte opravdu skoro s každým, od teenagerů po důchodce. Je to pěkná země.

A co samotný turnaj?
Turnaj byl určitě na vysoké úrovni, škoda jen, že se ho nezúčastnil ani jeden tým z Finska. V té době měli doma také nějaký turnaj. Jejich účast by rozhodně zvedla nejen úroveň, ale i prestiž klání. Jinak co se týče organizační stránky, měli Švédové všechno dokonale zvládnuté.

V rámci turnaje jste navštívili i zápas nejprestižnější ligy světa, švédské Superligy…
Je to jeden z největších zážitků. V tamní hokejové hale bylo něco pod pět tisíc diváků, což je v porovnání s českou extraligou něco neuvěřitelného. Lidé tam florbalem opravdu žijí. Přesvědčil jsem se, že to nejsou jen povídačky. Užil jsem si to na sto dvacet procent a vůbec si nedokáži představit, co by to mohlo překonat.

Zážitky z turnaje máte ale určitě také, ne?
Největší zážitek byl spíše záporný a to ten, když ve finále před plnou halou hrála česká hymna a já stál pouze na tribuně. Ale je to sport, nedá se nic dělat. Vítěz může být jen jeden. Mimochodem turnaj nakonec vyhrál švédský tým IBK Vöikers, se kterým jsme dokázali v základní skupině remizovat. Tak třeba to vyjde příště.

Je něco, co jste si z turnaje odnesl a budete se snažit aplikovat u nás?
Pár věcí by se našlo. Největší rozdíl mezi naší a švédskou hrou je jednoznačně ve hře tělem. Rozhodčí to tam posuzují úplně jinak a tím pádem i hráči hrají trochu odlišněji. Navíc jejich přístup je úplně na jiné úrovni. Ale ustavičnou prací se jim přibližujeme, takže je potřeba vydržet.

Jaká byla například cesta do dalekého Švédska?
Cesta byla velice dlouhá. Hlavně na cestě zpět jsme o dvacet minut nestihli trajekt z Dánska do Německa a museli tak čekat pět hodin na další. Naštěstí to většina z nás prospala.

Máte v rukávě nějakou vtipnou historku?
Jedna by tu byla. Ve Švédsku měli jeden den státní svátek a špatně nám vycházely spoje na utkání. Museli jsme se převlékat v autobuse, ve kterém s námi jel i jeden švédský holčičí tým. Holky se celkem divily. (smích)

Věkem jste ještě dorostenec, hrajete ale za juniory. Jak hodnotíte svoje výsledky v domácí soutěži?
Tak momentálně jsme na osmém místě tabulky, což je poslední postupové místo do play off. Cílem je určitě postoupit právě do nadstavbové části. Pak už se může stát cokoliv, je to nová soutěž.