Sám přiznává, že na MS v Rumunsku jel brzy. Nyní se snaží aktivně propagovat tento netradiční sport. „Na Znojemsku soutěžíme dva včetně mě,“ směje se mladík.

Přese všechno by rád armwrestling díky svým přednáškám dostal do podvědomí více lidí. Naposledy předával zkušenosti v klubu Coolna ve Znojmě. „Jeden z kluků měl opravdovou sílu v ruce. Kdyby se věnoval trénování, tak by za půl roku mohl závodit na soutěžích,“ říká v rozhovoru pro Znojemský deník Rovnost.

Zúčastnil jste se mistrovství světa. Byl jste na něm poprvé.

Řekl bych, že to bylo moc brzo a zbytečně jsem se do něj hnal. Na druhou stranu, i když jsem tam jel nezkušený, tak jsem v Rumunsku získal spoustu informací, jak se pracuje v naší organizaci. Jelikož mě vyslali jako kapitána týmu, tak jsem navštívil kongresy a nahlédl dovnitř světové organizace.

Jak jste se k zápasení dostal?

Na Moravě se koná jedna pravidelná soutěž v Podivíně. Před třemi lety jsem projížděl Facebook a viděl jsem událost. Měl jsem o tomto sportu povědomí, jelikož můj otec ho v minulosti dělal a stal se i mistrem republiky, tak mě napadlo, že bych to zkusil. Taťka mě naučil pár triků a na podivínském turnaji jsem mezi muži skončil čtvrtý.

Zápasníci v páce se sdružují do několika organizací. Jaký je v nich rozdíl?

Například World Armwrestling League je federací, která působí pouze v Severní Americe, a doufám, že tam zůstane. Potom jsou ještě amatérské WAF a IFA. WAF, kde závodí i Češi, existuje padesát let. IFA se od ní kvůli finančním konfliktům oddělila.

Kolik lidí v tuzemsku, popřípadě na Znojemsku, se tomuto sportu věnuje?

V našem regionu soutěžíme dva včetně mě, v Česku je mezi padesáti až sedmdesáti závodníky.

Armwrestler Viktor Keler (vlevo).Kde trénujete, když jste vypočetl pouze dva závodníky v armwrestlingu na okrese?

Trénujeme v Hrušovanech nad Jevišovkou, kde je nás v klubu šest. Jsme registrováni pod hrušovanskou tělovýchovnou jednotou.

Jedná se po ekonomické stránce o náročný sport?

Nejdražší jsou letenky a ubytování. Nástroje na cvičení si může každý vyrobit svépomocí.

Jak probíhá váš trénink?

Spousta lidí si myslí, že pracuji jen na rukách, ovšem nejdůležitější je technika. Pokud se ji kdokoliv naučí, tak se o padesát procent zlepší. Jednou za týden trénujeme na stole, kde se hodinu až dvě přetahujeme a zkoušíme techniku. Potom třikrát týdně cvičíme na strojích. Důležité je mít sílu v zádech a prsou.

Které techniky využíváte?

Je top roll, kdy ruku držíte přes prsty soupeře, potom hook (česky hák - pozn. red.) a poslední je shoulder press, který spočívá v tlačení soupeře pomocí ramene a tricepsu na svoji stranu stolu.

Zápas v páce může trvat pár sekund, ale i delší dobu.

Nejdelší rekord je dvanáct minut, což je nepředstavitelné. Celou dobu se držíte a zabíráte plnou silou. Závod vás dost vyšťaví. Je to, jako uběhnout deset kilometrů.

Kam vás armwrestling nejdále zavál?

Jenom díky tomuto sportu jsem byl nejdále v Lotyšsku, dále v Řecku, Rumunsku, Maďarsku a na Slovensku.

Co člověk musí udělat, aby se stal zápasníkem v páce?

Nejlépe se musí přihlásit do nějakého oddílu. Potom záleží na jednotlivci, jakými disponuje předpoklady. Pokud nemá talent, trvá mu dostat se na vrchol až dvacet let. Když tam nadání je, tak za dva roky můžete být mistrem světa.

Lze se soupeřením v páce zabývat na profesionální úrovni?

Pár borců se mu věnuje naplno a je jich čím dál více.

V tuzemsku se nejedná o moc populární tělovýchovnou aktivitu.

Náš sport se těžko propaguje. Má špatnou pověst, jelikož každý si pod ním představí hecování v hospodě. Rád bych to s dalšími kolegy změnil. Jsem aktivním členem a různými workshopy pro děti se snažíme o změnu.

Poslední listopadové úterý jste přednášel ve znojemském nízkoprahovém klubu Coolna. Poznal jste, jestli někdo z přítomných měl talent na páku?

Jeden z kluků měl v ruce opravdovou sílu. Kdyby se věnoval trénování, tak by za půl roku mohl závodit na soutěžích. Jelikož mu je třináct roků, tak za chvíli by mohl i vyhrávat.