VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Limit pro olympiádu bych chtěl zaplavat co nejdřív

ZNOJMO - Michal Rubáček začal závodně plavat ve třetí třídě. K vodnímu sportu ho přivedli rodiče. Podle svých slov na největší úspěch v kariéře ještě čeká, na zlatou olympijskou medaili ale prý asi nikdy nedosáhne.

10.7.2007
SDÍLEJ:

Michal RubáčekFoto: DENÍK/Tereza Jelínková

Michale, jaké byly vaše první plavecké krůčky?

K plavání mě přivedli rodiče a bylo to myslím v době, kdy jsem nastupoval do čtvrté třídy, na rok se mě neptejte, to si nemapatuju. (smích)

Podporují vás rodiče pořád ještě v tom, jaký životní směr jste si vybral?


Určitě. Oba jsou sportovně založení. Mamka závodně plavala a taťka dělal ve školních letech atletiku. Když se mi daří, mají z toho radost, a drží mě, když se nedaří. Podporu mám stoprocentní.

Vaši sourozenci jsou také sportovci?

Ano, oba. Brácha je mladší o dva roky a hraje volejbal za Hrušovany, sestra o pět let a taky se dala na plavání. Teď ale nastupuje na střední školu, takže se bude chtít soustředit na studium a na plavání už jí nezbývá čas, takže toho nechala.

Narodil jste se v Jaroslavicích, nepostavili vám tam bustu vzhledem k vašim úspěchům na plaveckém poli?

Zatím ne. (smích) Ale třeba babička mi vždycky po nějakých závodech říká, jak mi s bábinkama na vesnici držely palce, nebo naši, že to sledovali lidi v hospodě v televizi. Člověka to potěší, když ví, že lidi mají zájem.

Vzpomenete si na svoje první velké závody?


Tak na ty si vzpomínám velice dobře. Bylo to v Itálii v Brescii v rámci nějaké družby. Poslali nás tam autobusem a přespávalo se u nějakých italských rodin. Já byl s kamarádem u jedné takové ubytovaný, byl jsem tehdy ještě malý capart, je to takových osm až deset let zpátky. Jazyk jsme samozřejmě neuměli, trošku jsme se sice učili němčinu, ale tomu zase nerozuměli oni. Naše „komunikace“ spočívala v tom, že nás odvezli na bazén a pak si nás zase vyzvedli. (smích) Vrátili jsme se plní zážitků, i závody byly krásné, ale moc jsme si tam teda nepopovídali. (smích)

Který ze všech vašich úspěchů je pro vás ten největší?


Prvním obrovským úspěchem byla moje nominace na olympiádu v Athénách v roce 2004. A z hlediska výkonu asi účast ve finále na mistrovství Evropy v Terstu v roce 2005.

Jsou to i úspěchy, kterých si nejvíc vážíte?


Těší mě, když zaplavu třeba nějaký osobní rekord, tím víc, když je to na nějakém větším podniku, kde se sejde dobrá konkurence. Ale jinak pro mě nejdůležitější zůstává zmiňovaná olympiáda.

Kam až byste chtěl v kariéře dosáhnout?


Na to se těžko odpovídá. Každopádně bych chtěl ještě hodně dlouho plavat a zlepšovat se, dotáhnout to co nejdál. Vyložený cíl nemám, ale třeba získat medaile na nějakém větším podniku jako je mistrovství by bylo určitě fajn.

Jak jsou pro vás časově náročné tréninky?


Časově to zvládám v pohodě, víceméně je to pro mě jediná náplň dne. Sice studuju v Olomouci, ale dálkově, takže to není problém. Ten vidím jedině v tom, že se mi ráno nechce vstávat na trénink, ale to asi nikomu. (smích)

A co se týče fyzické náročnosti?


To míváme taková dvě období. Jedno je, když potřebujeme naplavat kilometry, to se jede na kvantitu a v bazéně trávíme třeba dvakrát denně tři hodinky. To bývá většinou v září, říjnu a částečně listopadu. A pak jsou jarní měsíce, kdy zase trénujeme spíše na kvalitu, to se připravujeme na vrcholy sezony. Tréninky bývají kratší, ale intenzivnější.

Zmínil jste Athény, je olympiáda pro sportovce největší zkušenost ze všech, které může v životě posbírat?


Co se týče mě, tak ani ne. Přijel jsem tehdy do Athén jako nezkušený mladíček, bylo mi sedmnáct a byl to pro mě v podstatě první velký podnik v kariéře. Předtím jsem plaval ten samý rok jen mistrovství Evropy v Madridu na dlouhém bazéně a juniorské mistrovství Evropy. Takže na olympiádu jsem jel s tím, že nemám co ztratit. Plavalo se mi tam dobře, ale že bych posbíral nějak moc zkušeností, to ne. Možná se to projeví až na té další olympiádě v Pekingu příští rok, že už nebudu tak vyjevený z velkých závodů.

Máte už splněný limit pro olympiádu v Pekingu?


Nominační období běží už od mistrovství světa v Melbourne, od března. Asi čtyři plavci z republiky mají už limit splněný, ale já mezi nimi ještě bohužel nejsem. Chtěl bych ale ten limit splnit co nejdřív, buďto teď na mistrovství republiky, nebo pak na světové univerziádě. Chci se dostat co nejdřív do toho výběru, který pak má výhody v přípravě a podobně. Čím dřív budu mít splněný limit, tím delší dobu budu mít na kvalitní přípravu.

Původně jste byl kraulařem, ale přešel jste na motýlkářský styl, co vás k tomu vedlo?

Zkoušel jsem motýlka plavat na různých závodech a plaval jsem kvalitní časy, takže asi tohle.

Nebyla v tom trochu i skutečnost, že jedničkou kraulu je Květoslav Svoboda?

Určitě to v tom hrálo určitou roli. Na krauly nechci zanevřít, ale když jsem teď jedničkou na motýlky v republice, proč bych plaval jako hlavní disciplínu kraul.

Jsou ve Znojmě vůbec podmínky pro špičkové plavání?

Prostor máme, jde o technologii, ale nevím, jakou využívají světové velmoce jako Amerika nebo Austrálie. Otázka je, v čem to může být jiné. Bazén je přece pořád stejný. Možná jediný rozdíl je v tom, že u nich má každý dráhu sám pro sebe a my plaveme tři v jedné, takže jsou větší vlny. Ale prostor máme a to je rozhodující. Možná, že oni mají třeba po tréninku masáže a vířivky, ale to už je podle mě nadstandard.

Vaším trenérem byl vždycky Jiří Kyněra?

V přípravce mě vedl Bedřich Daberger, k panu Kyněrovi jsem se dostal až později, trénuji pod jeho vedením asi pět nebo šest let. Ale oni nás v podstatě trénovali oba, střídali se, takže jsem ho znal už předtím.

Jak jste se vyrovnal s odchodem pana Dabergera z týmu?

Těžko. A trvalo to dlouho, v podstatě mi to ještě pořád leží v hlavě. Měl jsem ho moc rád, na bazéně mi chybí. Byl to takový šoumen, který dělal dobrou náladu a tmelil kolektiv dohromady. Ani nevím, kde je mu teď konec.

Jaký je Jiří Kyněra jako trenér?

Je to profík, zná i výborně teorii, studoval dokonce přímo obor trenérství se zaměřením na plavání. Stačí se podívat jen na jeho úspěchy v podobě výsledků Olgy Šplíchalové, Kristýny Kyněrové, Květoslava Svobody – to mluví samo za sebe.

Máte oblíbený bazén, ve kterém se vám dobře plave?


To mám! Ten v Plzni. Mají tam padesátimetrový bazén a ten má deset drah, takže se dá plavat i na šířku, to pak má pětadvacet metrů. Tam to mám opravdu rád.

Měl jste nějaký plavecký idol?

Já je tak nějak pořád měním podle toho, komu se zrovna daří. (smích) Prvním idolem byl Alexander Popov. Pak jsem začal sledovat televizi a idolem byl Pieter van den Hoogenband, když vyhrál mistrovství v Sydney. Pak to byl chvíli Ian Thorpe, teď je to pro změnu Michael Phelps… (smích)

Jak se díváte na současnou dopingovou aféru Iana Thorpa?


Podle mě je to takové vykonstruované. Pokud na nějaké nesrovnalosti přišli, měli to řešit hned, a ne po skončení jeho kariéry. To mi přijde jako vytahování špíny. Kdoví, co je na tom pravdy. Výsledky mu už stejně nikdo nevezme, tak nechápu, proč ho nenechají na pokoji, když už aktivní kariéru ukončil.

A co říkáte na skvělé výkony Michaela Phelpse z poslední doby?


Já to nechápu. Když jsme byli v Melbourne na mistrovství světa, psali v novinách, že Phelps je mutant z jiné planety a podobné věci, docela jsme se tomu smáli. Jenže ono to tak fakt vypadá – on dokáže zaplavat světový rekord na jedné disciplíně a hodinu nato plavat další závod v čase, který jeho konkurence není schopná zaplavat ani ve finále. Člověk pak kouká s otevřenou pusou a ptá se sám sebe, jak to dělá, čím je jiný, co dělá jinak.

Přesto mu ale fandím, když vidím, jak láme rekordy, držím mu palce. Když Thorpe zaplaval světový rekord v kraulu, říkal jsem si, že to určitě odolá dlouho, protože ten čas byl vážně výborný. A on mu ho za rok Phelps jako delfínář vzal!

Myslíte, že skutečně někdy překoná medailový rekord legendárního Marka Spitze?


Jo. Za rok. Na olympiádě v Pekingu.

Je plavání finančně dobře ohodnocené zaměstnání?


Nějaké peníze z toho samozřejmě máme, třeba když vyhrajeme nějaký závod, tak to jsou tzv. pricemoney, z těch se dá i třeba něco ušetřit. Já to mám jednodušší v tom, že bydlím pořád u našich, takže neplatím třeba nájem. Svoje potřeby tím pokryju, jsem spokojený.

Jakou vlastnost považujete u profesionálního plavce za nejdůležitější?


Vytrvalost. A tím nemyslím kondičku, ale to, aby u plavání člověk vydržel.

Chtěl jste si někdy zkusit jiný sport než plavání?


Láká mě to, sportuju rád, rád si zahraju třeba volejbal nebo fotbal. Ale kdybych měl říct jeden sport, který bych si vybral, kdyby mě plavání přestalo bavit, tak nevím. Prostě plavání je pro mě jednoznačně na prvním místě.

Chodíte se třeba dívat na hokej jako váš kolega Květoslav Svoboda?


Přiznám se, nechodím. Ne proto, že by mě to nebavilo. Ale když mám po tréninku, nechce se mi jít mrznout ještě někam na zimní stadion. Klukům ale držím palce, vždycky se pak aspoň podívám na teletext, jak hráli, sleduju i Branky, body vteřiny. (smích)

Jste s Květošem spíš kamarádi, nebo konkurenti?

Obojí. Kamarádíme spolu, ale na závodech ani jeden z nás nezná bratra, tam jsme prostě soupeři a kamarádství jde stranou.

Jak nejraději relaxujete?

Když nedělám vůbec nic. (smích)

Studujete na Fakultě tělesné kultury v Olomouci, jaký obor?


Management sportu a trenérství.

Proč jste si zvolil právě tenhle?

Napadlo to mě samotného, zaujal mě hlavně ten název. Tak jsem se na ten obor ptal známých, kteří tam studují, a ti mi to doporučili, že to má dobré uplatnění. Tělocvik jako takový jsem studovat nechtěl, to se dálkově ani nedá, takže tohle mi vyhovovalo. Studium mě vysloveně baví.

Kdy byste měl končit?

Teď končím druhý ročník, příští rok bych měl dělat závěrečné bakalářské zkoušky a promovat.

Jste na konci druhého ročníku, to už máte určitě zadané i téma bakalářské práce, prozradíte, jaké je?


Budu rozebírat svoje tréninky. Název je Příprava reprezentanta České republiky.

Dá se studium skloubit s tréninky a závody?

Úplně v pohodě, mně to nedělá problém.

Jak zvládáte zkoušky?


No, docela dobře, teď tam jedu na poslední ve středu, ta je ze sociologie, to mě moc nebavilo. Ale co mě nebaví víc, to je psaní seminárek, to mi hrozně dlouho trvá. Radši se něco naučím, než abych něco psal. Jinak náročné byly hlavně zkoušky z anatomie v prváku a z fyziologie teď ve druháku.

Po skončení aktivní kariéry se chcete věnovat managementu?


Klidně bych dělal trenérství nebo nějakého managera, ale na to je ještě dost času.

Letos jste skončil v anketě Sportovec Znojemska na druhém místě a při vyhlašování jste vypadal hodně překvapeně.


Hodně mě to potěšilo, protože ve Znojmě je spousta dobrých sportovců, když vezmu třeba jenom hokejisty nebo střelce.

Moderátorka Jitka Valášková vás očividně uvedla do rozpaků, když vás donutila před zaplněným sálem zazpívat.

Já jsem nervózní vždycky, když mám někde vystoupit, ale tohle bylo něco. Zpívat před zaplněným sálem, navíc ještě českou lidovou… (smích) Pak za mnou chodili známí, že si mě budou všichni pamatovat. Já normálně zpívám rád, ale že bych k tomu musel mít obecenstvo, tak to ani omylem. (smích)

A jak je to tedy s vámi a oním pověstným „víno, ženy, zpěv“?

Víno mám rád, ženy taky – přítelkyni hlavně… teda ne, přítelkyni jedině!!! (smích) No a co se týče zpěvu, o tom už jsem mluvil.

Jaké jsou vaše koníčky?
Když mám čas, tak aktivně i pasivně sport, rád se dívám na turnaje v televizi, teď jsem třeba sledoval Wimbledon nebo F1. Rád si zahraju aktivně volejbal, nohejbal, fotbal, tenis.

Prý rád lyžujete – kde jste si zajezdil nejlépe?


K lyžování jsem vedený odmalička, to mě opravdu baví. Zkoušel jsem to i na snowboardu, ale lyže mě baví víc. Nejvíc se mi asi líbilo minulý rok na vysokohorském soustředění v jižním Tyrolsku, kde jsme jezdili na ledovci ve výšce tři tisíce metrů.

Existuje něco, po čem toužíte a přitom víte, že na to nikdy nedosáhnete?


Takových věcí je spousta, třeba zlatá olympijská medaile. (smích) Ale já to tak neberu, jsem prostě spokojený s tím, co mám, životní optimista.

V červenci 2006 jste zaplaval dva české národní rekordy, byl jste tehdy v životní formě?


Mě spíš ty výsledky hodně překvapily, protože jsem je nečekal. Když jsem tam jel, říkal jsem si, že ani nemám moc vyladěnou formu, předtím jsem se totiž učil na zkoušku a byl jsem z toho takový unavený. Pak to ale ze mě spadlo, zaplaval jsem si jeden osobní rekord a potom dokonce dva české rekordy. Formu jsem měl tehdy obrovskou. Ale bodově jsem byl lepší v Terstu na mistrovství Evropy.

Máte doma „vitrínu úspěchů“?

Vitrínu ne. Poličku. (smích) Když už je jedna plná, táta mi udělá další. Těší ho moje výsledky. Schováváme si i výstřižky z novin nebo celé noviny, když se tam něco objeví.

Po skončení plavecké kariéry plánujete zůstat ve Znojmě, nebo odejdete do většího města?

Větší město mě neláká. Znojmo je takové pohodové, což mi naprosto vyhovuje.

Co vás čeká v nejbližších dnech?

Teď se poplave mistrovství republiky, mě pak čeká na začátku srpna univerziáda v thajském Bangkoku. Odtud bych se měl vrátit v noci z patnáctého na šestnáctého srpna.

A pak se chystáte na dovolenou?

Ano, už potřebuju oddech. Pobudu nějaký den doma, ale potom chceme s přítelkyní jet někam k moři. Možná Chorvatsko, Bulharsko, Černá Hora. Uvidíme.

10.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Lídr Strany zelených Michal Berg.

VOLEBNÍ ONLINE: Ptejte se lídra Strany zelených Michala Berga

Venuše z Pavlova.

V Archeoparku Pavlov vystaví originální venuši. Sošku starou téměř 30 tisíc let

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Za zamčenými dveřmi? Počítání hlasů si navzájem hlídáme, říká členka komise

Jižní Morava – Ve volebních komisích zasedá Monika Smetanová už asi šest let. „Prošla jsem už řadou obcí a v každé komise funguje trošku jiným způsobem. Vždy záleží na předsedovi, jak si vše zorganizuje,“ zmiňuje žena z Brna, která se ve členství v komisi dostala přes svou matku. Působí totiž v jedné z politických stran a svou dceru do komise při volbách nominuje.

OBRAZEM: Rekordní výstava hub ukazuje 250 druhů včetně vzácného hřibu borového

Znojmo – Tradiční výstavu živých hub hostí od pondělního odpoledne mázhaus Domu umění na znojemském Masarykově náměstí. „Výstavu letos pořádáme už popáté a díky spolupráci ochotných pomocníků představujeme také rekordní množství druhů hub, celkem dvě stě padesát,“ řekl spoluautor výstavy, botanik pořádajícího Jihomoravského muzea ve Znojmě, Radomír Němec.

Dvanáct volebních lídrů ve dvanácti rozhovorech: čtěte Deník Rovnost

Jižní Morava - Existuje celkem dvanáct politických uskupení, které mají reálnou šanci dosáhnout na tříprocentní volební výsledek. Tedy kdyby letošní parlamentní volby byly jen na jihu Moravy. Alespoň to tvrdí poslední předvolební průzkum preferencí, které exkluzivně pro Deník připravila firma SANEP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení