„Je to zásluhou mého kamaráda a dlouholetého kolegy Jana Valy. Spolu jsme před mnoha lety vyráběli zpravodajství z olympiády ve francouzském Lillehameru a když jsme se teď na jaře potkali na Malé Straně, vznikla z toho nová spolupráce,“ prozrazuje legendární sportovní komentátor Štěpán Škorpil.

Ještě před několika lety slýchávali Škorpilův hlas televizní diváci skoro denně z veřejnoprávního kanálu. Počátkem devadesátých let ale z obrazovky zmizel.

„Z Československé televize jsem odešel po právu, protože jsem byl hloupý, politicky nevyzrálý a nevnímal jsem vůbec nic z toho, co se kolem mě děje. Ani to, že jsou změny i ve společnosti. Navíc jsem se počátkem roku 1989 stal šéfredaktorem sportu v televizi, takže ani nic jiného logicky nemohlo nastat,“ vzpomíná na svůj odchod z veřejnoprávního média Škorpil.

Dlouholeté působení na televizní obrazovce přineslo Škorpilovi přízeň diváků, kteří jej svými hlsy v roce 1991 vynesli v kategorii sportovní komentátor na bronzovou příčku v prestižní anketě Týtý. Kromě bronzové sošky má doma ještě cenu brněnských veletrhů a výstav, které si cení víc. „Za Týtý lidem děkuji, ale daleko víc si vážím ocenění Zlatý krokodýl. Tuto cenu jsem dostal v Brně a získavali ji lidi, kteří pro televizního diváka dokázali udělat něco zábavného, něco, čím povědomí národa drželi nad vodou. Když se hokejovému národnímu mužstvu nedařilo a prohrávalo se Sovětským svazem, tak jsem se snažil nadlehčenou formou lidi z toho, aby si nervali vlasy, dostat. A sport že je závaba a tak by to mělo zůstat,“ rekapituluje své úspěchy v anketách popularity Štěpán Škorpil.

Ačkoliv nositel bronzové ceny Týtý 1991 a laureát Zlatého krokodýla musel na pracovním vrcholu od své práce odejít, u sportu zůstal. Věrnost k oboru se mu odvděčila později návratem na televizní obrazovky.

„Díky čistému lustračnímu osvědčení jsem po odchodu ze státní televize dostal místo v radiu Vox a po třech letech jsem se stal šéfem sportu v tehdejší nově vzniklé televizi Premiéra. A teď jsem už desátým rokem na obrazovce Eurosportu. Je to televize, kde vím, pro koho a co dělám. A o to je to příjemnější, “ svěřuje se se svou současnou činností.

I když by se mohlo na první pohled zdát, že by Škorpil mohl zůstat na zaslouženém pracovním odpočinku, není tomu tak. Na důchod stále nepomýšlí.

„Teď jsem tady v Šatově, ale ještě dnes večer musím být v Třinci na mistrovství světa atletů. Zítra mě v Praze na Julisce čeká fotbalové utkání veteránů. Život sporťáka se odvíjí hlavně o víkendech, ale já si nestěžuji. Jsem rád, že jsem se konečně dostal i sem a jsem mile překvapen, co se povedlo dát organizátorům dohromady, “ uzavírá povídání sportovní komentátor Škorpil.