Za čtyři roky ho může čekat další dlouhá cesta – na olympijské hry do Tokia. „Bude mi jedenatřicet let. To ještě není taková hrůza," usmívá se statný znojemský rodák, který si oproti olympiádě v Londýně o jednu příčku pohoršil.

Jaký byl let z Ria de Janeiro?

Cesta tam byla úplně v pohodě, protože nás nebylo moc. Měl jsem trojsedačku pro sebe a mohl se relativně pohodlně natáhnout a spát. Zpátky už to taková výhra nebyla. Spal jsem celkově asi dvě hodiny. Zpět letělo víc sportovců a nebylo to úplně pohodlné, když se mačkáte. Ještě k tomu nejsem úplně prostorově nevýrazný. (směje se)

Vaše soutěž skončila ve čtvrtek, stihl jste podpořit ostatní české sportovce?

Skouknul jsem atletiku. Viděl jsem naše kluky v oštěpařském finále. Podíval jsem se i na finále ženské štafety, běh na pět kilometrů mužů i finále výšky žen.

Cítil jste v Riu se bezpečně?

Zašel jsem si do města, prohlédl si nějaké památky, ale nic mě neohrozilo. Nicméně vím, že na olympiádě došlo k nějakému přepadení. Třeba šlo o nějakou náhodu, že se nám nic nestalo. Ve vesnici to bylo v pohodě, ale bezpečnostní mezera byla v tom, že jste se do ní mohli dostat bez kontroly. To není žádná hitovka.

Skončil jste o místo hůř než v Londýně. Mrzí vás to?

V Riu byla konkurence mnohem silnější než v Londýně. Podle startovky jsem neočekával, že se probojuju do desítky. Pokud bych ale udělal ve dvojboji o pět či osm kilo víc, mohl jsem sahat po umístění do šestky.

Těší vás alespoň výkon 240 kilogramů v nadhozu?

Tato část dvojboje je mi technicky bližší. Jsem schopný se v něm měřit se špičkou. V nadhozu to bylo šesté místo, ale v trhu je 185 kilo tragicky málo. Ani ruka mě nepodržela. Mozoly se mi docela trhaly.

Plánujete se pokusit o zlepšení výsledku na třetích olympijských hrách v řadě v Tokiu?

V supertěžké váze se říká, že vrchol přichází ve třiceti letech. V Tokiu mi bude jedenatřicet let, což možná ještě utáhnu v dobré formě. Uvidíme, jak vydržím se zdravím. Nedá se to naplánovat. Záleží jak se člověk o sebe v předchozích letech staral a jakou má genetiku. Každopádně věřím, že s týmem, který teď máme, jsme schopní to zvládnout. Plánují se ještě nějaké organizační změny a když zamakáme, tak do Tokia nemusí jet jen jeden člověk.

Zákulisní boj
Kategorii vzpěračů nad 105 kilogramů ovládl Gruzínec Laša Talachadze. Konkurent mu odpadl, jelikož sudí kvůli špatné technice neuznali pokus Behdadu Salimikordasiabimu v nadhozu, v dalších pokusech se rozhozený Íránec nezlepšil. „Mám informace, že Íránci chystají soud. Jen nevím na čem to chtějí postavit. Asi šlo jen o nějaké bububu. Nelíbilo se mi, že fanoušci vypískávali Talachadzeho, když šel na světový rekord 215 kilogramů v trhu, ale zvládl to. U pokusu Salimikordasiabiho pak byl boom, měl úplně jinou podporu. Přijde mi to malicherné. Kluci proti sobě jinak nic nemají. Je to spíš o fanoušcích a trenérech," řekl o sporu Jiří Orság.