Jako pamětník začátků fitness center můžete porovnávat jejich vývoj i klientelu. Můžete k tomu něco říct?

Komerční fitcentra, jak je známe dnes, začala vznikat brzy po revoluci v roce 1989. Mnohá se vytvořila na základě již fungujících oddílů kulturistiky či jiných sportovních oddílů, jiná vznikla zcela nově. Kulturistické oddíly tím vyšly z jakéhosi gheta a otevřely se široké sportovní veřejnosti.

Do té doby se jednalo o úzce zaměřené sportovní odvětví s nálepkou „buržoazního sportu" čili s minimální podporou státu, jehož centrálně řízené orgány podporovaly pouze vybraná sportovní odvětví, mezi něž kulturistika nepatřila.

Tomu odpovídala i klientela těchto oddílů, která se skládala vesměs ze zapálených sportovců, kteří věděli, že je nečeká ani sláva, ani peníze, o to víc však byli svému sportu oddaní. A protože nefungoval ani komerční sektor, tak když jsme chtěli například nový posilovací stroj, tak jsme si museli sehnat materiál a prostě si ho vyrobit.

Změnila se od těch dob i klientela fitcenter?

Řekl bych, že podstatně. Kromě sportovců si do nich začali nacházet cestu i běžní návštěvníci, kteří zde řešili svoje zdravotní a kondiční problémy a chtěli si odpočinout od stále větších životních a pracovních stresů. Ve fitcentrech bylo rovněž možno vidět stále více žen, což bylo dříve naprostou výjimkou. Je to dáno i čím dál pestřejší nabídkou různých pohybových aktivit, která moderní fitka nabízejí.

Pro mnohé ženy muselo být obtížné vstoupit na půdu do té doby vyhrazenou převážně mužům…

To bohužel dosud přetrvává. A musím dodat, že zbytečně. Obava, že by ženy v posilovně někdo okukoval, natož obtěžoval, je jeden z přetrvávajících omylů. Nicméně pro ty cvičenky, pro které by sportování s muži pod jednou střechou představovalo neřešitelný problém, vznikla dámská fitcentra, do nichž je vstup mužům zakázán. Nedávno jsem dokonce v tisku četl úvahu, zda se nejedná o diskriminaci mužů. Tento problém řešil ombudsman. To je ale spíš příklad pro zasmání. Úvaha totiž pokračovala obavou, zda nezačnou vznikat třeba koupaliště jen pro ženy nebo na druhé straně třeba hospody jen pro muže, kde by muži nebyli při konzumaci vystaveni nevhodným pohledům a poznámkám žen. V takovém světě bychom asi žít nechtěli.

Co služby osobních trenérů? Kdy se tato nabídka objevila?

Také již v počátku devadesátých let. Zpočátku neobvyklá služba, do té doby známá spíš ze světa celebrit, se rychle etablovala na trhu a dnes je brána zcela standardně.

Jaká klientela se uchází o vaše služby osobního trenéra? Převažují muži, nebo ženy?

Mám klienty z různých profesí i sociálních vrstev. Převažují však manažeři a podnikatelé, kteří jsou časově i finančně nezávislí, ale na druhou stranu znají cenu peněz a požadují kvalitní služby. Zhruba polovinu tvoří stálí klienti, zbytek jsou cvičenci, kteří potřebují třeba jen pár lekcí pro základní orientaci a vytvoření cvičebního plánu nebo chtějí poradit s konkrétním problémem. Asi polovinu všech klientů tvoří ženy.

To je poměrně hodně, vzhledem k tomu, že žen bývá v posilovně stále méně než mužů…

Ano, je to tím, že ženy si nechají spíše poradit než někteří muži. Těm v tom někdy brání ješitnost, jiní zase věří ve všemocnost informací z internetu. Ty jsou však často zavádějící a nemají univerzální platnost. Individuální přístup vyškoleného trenéra proto zůstává nezastupitelný.