Čeká vás nyní vrchol sezony. Co všechno absolvujete?

Jedeme do Barcelony na mistrovství Evropy, které se koná od 11. července do 14. července a v ten poslední den šampionátu bude pro všechny barevné pásy evropský pohár. Mistrovství se vlastně účastní držitelé černých pásků a pohár je i pro ty jiné barvy. Ti závodníci, kteří se budou účastnit jen evropského poháru, tak mají jedinečnou možnost sledovat a učit se od závodníků, kteří se představí na mistrovství.

Kolik jede do Barcelony závodníků a odkud jsou?

Státní reprezentaci tvoří závodníci ze školy ve Znojmě, v Jevišovicích a v Šumné. Na mistrovství světa jich jede jedenáct a na evropský pohár devatenáct. Dohromady je to tak třicet závodníků. K tomu jedu s nimi já, takže nás bude jednatřicet. Budeme vyrážet ve středu ve čtyři hodiny ráno autobusem, který jsme si pronajali. Je to poprvé, co takhle pojedeme, protože ne vždy je na mistrovství Evropy i pohár.

Jaké mají šance na medailové umístění sportovci, kteří do Barcelony jedou?

Doufám, že všichni. Svou roli ale budou hrát nervy. Drtivá většina z těch nositelů barevných pásků nikdy na takové soutěži nebyla, takže si myslím, že tam nervy zapracují tak, že to bude mít přínos pro budoucí soutěže. Na Znojmo open je na tak velkou akci nepřipravíte, tohle je úplně něco jiného. Z jedenácti závodníků, kteří jedou na mistrovství Evropy, byli už všichni na mistrovství v Jižní Korei, na mistrovství Evropy v Neapoli a loni na mistrovství světa v Kanadě. Mezi nimi jsou mistři Evropy, vicemistři Evropy, bronzoví medailisté z mistrovství světa, tak snad něco dovezeme i tentokrát.

To budou soutěžit jen jednotlivci nebo i týmy?

Nedáme dohromady týmy, protože musí být sestaveny z pěti závodníků a těch naši jedenáct lidí jsou junioři, senioři a ženy. Moje manželka (Květuše Macková) čeká 2. listopadu rodinu, takže se nezúčastní. Ivana Mlčková je operaci křížového vazu v koleni a Leona Dočekalová necvičila, protože dělala maturitu. Takže z pěti medailistek, co byly v Kanadě, jedou jen dvě. U kluků u seniorů jich bylo pět, ale jeden se zranil. Na místě můžeme ale sestavit tým na disciplíny silové přerážení a na speciální přerážecí techniky ve výskoku. Tam stačí tři závodníci.

Jaká bude konkurence na mistrovství Evropy?

Přijede většina evropských států. Možná budou chybě státy jako Arménie či Gruzie, které to mají hodně daleko. Budou tam lidé, se kterými se setkáváme v průběhu celého roku.

Vy sám jste zraněný. Nebude to mít nějaký vliv na vaši výpravu?

Mám naplánovanou na září reoperaci jednoho kolene a křuplo mi ve druhém, takže jsem chodil o francouzský holích. Pan doktor Náhlík mi ale koleno otočil zpátky, a tak už chodím bez berlí. Po mistrovství musím na magnetickou rezonanci, protože v pořádku to není. Moje zranění nemá na nic vliv. Možná by pro některé závodníky bylo horší, kdybych tam nebyl, než když tam budu a budu za nimi kulhat. Oni z toho budou mít legraci a o to bude lepší nálada.

Vy jste mi loni říkal, když jste se ženil, že zmírníte svoji práci kolem taekwonda, ale jak vidím, tak se tak neděje?

Ale ano. Eduard Liška po mně převzal prezidentskou funkci České taekwondové asociace a já mu ještě pomáhám se zaškolením, aby nespadl hned do rozvodněné vody. Přechází na něj odpovědnost za státní reprezentaci.

A vy jste tedy nyní čím?

Už jsem kulhající na obě nohy a čekající potomka, dcerku, druhého listopadu. Jinak jsem šťastný a spokojený. Dál zůstávám vedoucí znojemské školy taekwonda a stále se budu věnovat trénování.