Jak jste se měli v Jižní Americe?
Svým způsobem jsme se měli dobře, ale vím, že už tam nikdy nepojedu.

Co se vám přihodilo?
Letěli jsme z Prahy do Amsterdamu, odtud do Brazílie do Sao Paula a odtud do Buenos Aires. První stres byl na letišti, kde jsme čekali po osmadvaceti hodinách v letadle další dvě hodiny na auto. Hlídala tam policie a asi po půlhodině se k nám začala blížit s rukama na pistolích… Občas jsem vylezl ven a vyhlížel auto. Venku se váleli bezdomovci. Tím, že mám pětiletou dcerku, to byl pro mě o to víc otřesnější zážitek vidět malé děti s maminkami jen přikryté dekou. Teplota tam sice nejde pod nulu, ale přes noc je jen osm deset stupňů. Když řidič přijel, nevěděl, kam nás má odvézt. Nakonec se nám to podařilo zjistit.

Tak jste se v klidu ubytovali…
Nepřicestovaly nám kufry. Kvůli zpoždění letadla z Prahy jsme v Amsterdamu běželi na letadlo do Brazílie, tak se nedivím, že to naše kufry nestihly. Dva dny jsme chodili v jednom oblečení. Přijeli jsme o dva dny dříve, abychom si prohlédli město a trochu si zvykli. Sotva jsme vylezli z hotelu na procházku, už nás paní upozorňovala, sundejte si fotoaparáty z krku. Jsou schopni vám je strhnout. To už jste měla po chuti někam vyrazit. Měli jsme ve výpravě třináctiletého kluka, osmnáctileté děvče, navíc blondýnku. Člověku běhaly myšlenky, nemám kufry, není možná dobré jít ven. Šli jsme ven a stálo to za to. Buenos Aires má svoje plusy a minusy, ale je to krásné město, co se týče atmosféry i architektury. Jeho návštěvu určitě doporučuji.

Už bylo vše v pořádku, když dorazily kufry?
Když jsme přišli v jednu hodinu po obědě z procházky, kufry na nás sice čekaly, ale nemohli jsme se dostat do pokojů. Říkal jsem si, jak na nás nikdo na letišti nečekal, přijeli jsme pozdě na hotel, že je vše zapomenuto, že máme slušný hotel. Tak najednou jsme zjistili, že do našich pokojů jdou Argentici, že se musíme do deseti minut vystěhovat. Posléze jsem se dozvěděl, že organizátor zapomněl lidem, co nás měli na starost, říct, že přijedeme o den dříve, a vůbec jsme neměli být na tom hotelu, kde jsme byli. Došlo k tomu, že levá ruka neví, co dělá pravá, a pravá neví, co dělá levá. Během pár minut jsme se ocitli na ulici v plné palbě, se všemi zavazadly. A šli jsme zase do jiného hotelu. Pešky a bez mapy.

Tak jste se zase prošli po Buenos Aires…
Nikdo nezapomene na Buenos Aires tak, jako naše kufry. Ty chodníky, bezdomovci, jak jsme se probíjeli mezi lidmi. To ale byla pořád ještě sranda. Došli jsme na hotel, kde byla registrace. Tam jsme se dozvěděli, že kvůli politické situaci, všechny platby, které jdou přes účet, sebere stát. Takže po nás chtěli teď hned hotově něco přes šest tisíc dolarů. Vy máte kartu, banka vám to nedá, a když to druhý den nezaplatíte, jste diskvalifikováni a letíte pryč. Nevěděl jsem, jestli mě potkala mozková mrtvička nebo infarkt. Přemýšlel jsem, jestli má smysl dělat taekwondo dál. Dostávat se do takových situací, kdy máte za sebou šest lidí, za které máte zodpovědnost.

Jak jste to vyřešil?
Odtud jsme šli na další hotel, kde jsme byli ubytováni. Myslím, že bych mohl dělat průvodce po Buenos Aires. Našel jsem i českou ambasádu, protože jsem potřeboval pomoct. Vy tam zatelefonujete a číslo neexistuje. Takže voláte do Česka, aby zavolali na českou ambasádu v Buenos Aires, že tam potřebuje někdo pomoct. Nám šlo jen o peníze, ale kdyby šlo o život, tak si člověk říká, k čemu tu ambasádu máme. Byli jsme domluveni s jedním Polákem, že nám dolary přiveze. Letadlo z Varšavy do Stuttgartu mělo zpoždění a on už nestihl let do Sao Paola, tak se vrátil zpátky do Polska. Nakonec generální sekretář Trevor Nicols sáhl do své šrajtofle a zaplatil to za nás. Bylo to díky tomu, že u nás pořádáme semináře taekwonda a on na ně jezdí. Kdybychom je nedělali, tak si tam o nás nikdo neopře ani kolo. Tři dny jsem byl totálně ve stresu. Potom se mi začalo lépe dýchat a dokonce jsem se i vyspal.

A co samotný závod?
Přijeli jsme první den do haly a z pusy vám šel dým, jaká tma byl zima. Cvičíme naboso, máme lehké oblečení. Měli jsme na sobě všechny věci, co jsme s sebou měli. Takové ty jižní země jako Itálie se balily ještě do dek. Přežili jsme to a ve zdraví jsme se vrátili.

A dokonce s medailí…
Nepočítali jsme s ní. Ondra Bernard získal bronz, máme tři čtvrtá místa. Jana Pelánová vybojovala dvě v disciplínách sportovní boj a speciální přerážecí techniky ve výskoku a v téže disciplíně byl čtvrtý David Súkup. Nebyli jsme tam výprava do počtu. Je dobře, že jsme na mistrovství světa byli. Vidíme, že držíme krok s dobrými závodníky. Nemáme ještě na první místa, ale není se co divit, protože chodíme do práce, do školy. Ti, co to dělají vrcholově, jsou profesionálové.

Návrat domů byl v pohodě?
Deset hodin jsme čekali v Amsterdamu na letadlo do Prahy. Letadlo mělo z technických důvodů zpoždění. A pak byly zavřené dva tunely z Letiště Václava Havla kvůli hlášenému požáru, který nebyl, a my stáli v koloně. Přistáli jsme v Praze v jedenáct večer a do Znojma jsme se dostali ve čtvrt na pět ráno a pak jsme šli hned v sedm do práce.